7 C 213/2023-39 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhal žalobce na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Konstatoval, že dne [datum] uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce částky ve výši [částka]. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit částku [částka] spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši [částka] ve třech měsíčních splátkách s poslední splátkou dne [datum]. Žalovaný však úvěr nevrátil, neuhradil na dluh ničeho. Žalobce se proto domáhá zaplacení dlužné jistiny [částka], smluvního poplatku [částka], smluvní pokuty [částka] a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] za opakované zaslání písemných upomínek. 2. Soud bez vydání elektronického platebního rozkazu ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož byl žalobce omluven. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti vycházeje z obsahu soudního spisu. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným má soud za prokázané, že tato společnost poskytla žalovanému zápůjčku ve výši [částka], žalovaný jako dlužník se zavázal žalobci jako věřiteli zaplatit jak dlužnou jistinu [částka], tak i poplatek ve výši [částka] ve třech po sobě jdoucích splátkách po [částka], a to do [datum]. Pro případ prodlení se splacením zápůjčky si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně. Žalobou žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši [částka]. Žalobce k důkazům předložil upomínky z [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. 4. Soud předmětnou smlouvu posoudil ve smyslu § 588 o. z., jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. V daném případě není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z té skutečnosti, že smlouva mezi účastníky řízení byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská ve smyslu ustanovení § 1810 a následující o. z. Podle § 1813 o. z., jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Jak je zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovala půjčená částka, splatnost, celková splatná částka a RPSN. Je to žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavřeném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo osobě zhoršeno. Očekává se však od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli. Zda si věřitel zjišťoval řádně ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr, nebylo ze zaslaných listin patrné, toto nebylo doloženo, zřejmě tuto otázku si žalobce řešila pouze prohlášením žalovaného (viz tento požadavek ve VOP). Nicméně je soudem považována smlouva o zápůjčce za neplatné právní jednání z toho důvodu, že je nevyvážená, koncipována v neprospěch spotřebitele, neboť případné poplatky za prodloužení splatnosti úvěru jdou v časových řadách (viz popsáno shora). V případě prodlení může žalobce požadovat i další účelně vynaložené náklady, které mu vzniknou, zejména předání pohledávky inkasní agentuře. Tyto náklady dosahují výše [částka] celkem. Poplatky za upomínky (viz článek 2. 3.) jsou nastaveny tak, že neodpovídají skutečně ocenitelné náročnosti jednotlivého úkonu, např. předání spisu inkasní agentuře [částka], předání spisu internímu oddělení [částka], písemná výzva [částka]. Nelze rovněž přehlédnout, že písemné výzvy, které si žalobce účtoval ve výši [částka] za každou z nich, byly zasílány reálně tak, že následovaly během několika dní, [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], aby se tímto navýšila poplatková povinnost žalovaného. 5. V případě prodlení se splacením a následné změně splatnosti se veškeré přirostlé úroky z prodlení od původního dne splatnosti k okamžiku schválení příslušné žádosti pak stávaly k okamžiku schválení součástí jistiny zápůjčky jak zřejmé z článku 2. 3. smlouvy. Rovněž ve smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka], který představuje 48 % poskytnuté částky (částky [částka]). Tuto výši poplatku nelze přehlédnout, když případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků by měly mít vedlejší charakter, neboť základní odměnou za půjčení finančních prostředků by měl být úrok. Tímto ujednáním dochází k dalšímu navyšování dlužné částky, kdy věřitel zřejmě kalkuloval s tím, že půjčená částka nebude dlužníkem uhrazena včas. Tedy pouze zdánlivě je zapůjčení prostředků bez„ úroků“. 6. Nelze rovněž přehlédnout, že se smluvní strany dohodly na úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, a to bez ohledu na zavinění klienta. Při zohlednění celkové koncepce dané smlouvy, takovéto jednání žalobce nemůže požadovat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle. Ani autonomie vůle nemůže být bezbřehá, tuto ovlivňují korektivy právního řádu. 7. Vzhledem k tomu, že danou smlouvu soud hodnotil jako smlouvu absolutně neplatnou, pak plnění, které bylo poskytnuto žalobcem žalovanému ve výši [částka], posuzoval jako plnění z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaný z celkové poskytnuté částky [částka] neuhradil ani část, proto žalobci vrátí obohacení ve výši [částka]. 8. Vzhledem k této skutečnosti soud žalobě vyhověl co do rozsahu [částka], když co do zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl. Žalobu tedy zamítl též co do rozsahu [částka] představující náklady, i co do rozsahu [částka] představující smluvní pokutu. V této souvislosti soud uvádí, že ujednání o smluvní pokutě je existenčně závislé na utvrzovaném dluhu, a vzhledem k tomu, že tento utvrzovaný dluh byl shledán jako absolutně neplatný, pak bylo shledáno neplatné i ujednání o smluvní pokutě. 9. Právo na úroky z prodlení náleží žalobci ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Podle ust. § 2 tohoto nařízení platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Při určení prvého dne prodlení soud vycházel z předžalobní výzvy ze dne [datum], kdy byl žalovaný vyzván k zaplacení do 3 dnů tj. do [datum]. 10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Procesní úspěch obou stran byl téměř shodný, soud proto rozhodl tak, že náhrada nákladů soudního řízení nebyla přiznána ani jedné z procesních stran. 11. O uložení povinnosti doplatit soudní poplatek rozhodl soud podle sazebníku soudních poplatků jako přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy podle položky 2 odst. 2 platí, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. 12. Splatnost u výroku I., II. a IV. rozsudku byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř..