7 C 277/2023-69 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě níž se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, , kterou měla žalovaná splatit v měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením splátky splatné dne , datum, , proto žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení celého dluhu. Dluh žalovaná nezaplatila ani po opětovné výzvě.2. Soud ve věci následně při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Z elektronicky sjednané Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobkyně se na základě předchozí žádosti žalované zavázala poskytnout žalované spotřebitelský hotovostní úvěr v celkové výši , částka, , který se žalovaná zavázala vrátit formou 72 pravidelných měsíčních splátek po , částka, , splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, s tím, že poslední splátka byla splatnou dne , datum, . Roční úroková sazba byla uvedenou smlouvou sjednána ve výši 24,87 %. Dále pak smluvní strany ve smlouvě sjednaly nepovinné doplňkové služby, poskytované na výslovnou žádost spotřebitele. V posuzované věci se jednalo o zřízení doplňkové inkasní služby a o doplňkovou službu „, Anonymizováno, “. Celková měsíční splátka po sjednání doplňkových služeb tak činila , částka, . Nedílnou součástí smlouvy pak byly připojené přílohy.5. V řízení přitom bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně došlo k poskytnutí sjednané úvěrové částky. Předloženými upomínkami žalobkyně a oznámením právního zástupce žalobkyně o zesplatnění úvěru pak žalobkyně rovněž prokázala, že žalovaná řádně své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy neplnila, ačkoliv byla o plnění povinnosti řádně hradit sjednané splátky opakovaně upomínána. S ohledem na prokázanou špatnou platební morálku žalované proto žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a celou úvěrovou pohledávku za žalovanou zesplatnila.6. Z provedených důkazů tedy soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž byla ve prospěch žalované poskytnuta částka ve výši , částka, , když žalobkyně tímto splnila svoji povinnost danou citovaným zákonným ustanovením, na rozdíl od žalované, která se zavázala žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, což však řádně neučinila, když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán opak.7. Žalované vznikla povinnost k zaplacení neuhrazené jistiny v celkové výši , částka, .8. Žalované pak byla rovněž stanovena povinnost k úhradě zákonného úroku z prodlení, když nárok na úhradu úroku z prodlení se opírá o ust. § 1970 o. z. Samotná výše tohoto úroku z prodlení je pak dána s ohledem na jeho vznik nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od , datum, .9. Soud tedy uložil žalované povinnost k úhradě celé žalované částky, přičemž pro zaplacení byla dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když soud přiznal žalobkyni, jež měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení v celkové částce , částka, , sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , 3 úkonů právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. po , částka, , 3 režijních paušálů po , částka, dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky + 21 % DPH. Rovněž pro úhradu celkové částky nákladů řízení, kterou je žalovaná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit advokátu žalobkyně, pak byla stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.11. O uložení povinnosti doplatit soudní poplatek rozhodl soud podle sazebníku soudních poplatků jako přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy podle položky 2 odst. 2 platí, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. V projednávané věci měla žalobkyně plný procesní úspěch, proto povinnost doplatit soudní poplatek stíhá žalovanou.