7 C 286/2023-31 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhal žalobce na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Konstatoval, že dne [datum] uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce částky ve výši [částka]. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit částku [částka] spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši [částka] do [datum]. Žalovaná však úvěr nesplácela, na dluh uhradila [částka], kdy touto částkou žalobce umořil smluvní pokutu, náklady spojené s uplatněním pohledávky, poplatek a částečně jistinu. Žalobce se proto domáhá zaplacení částky [částka]. 2. Soud bez vydání elektronického platebního rozkazu ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož byl žalobce omluven. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal v její nepřítomnosti vycházeje z obsahu soudního spisu. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené mezi žalobcem a žalovanou distančním způsobem má soud za prokázané, že tato společnost poskytla žalované zápůjčku ve výši [částka], žalovaná jako dlužník se zavázala žalobci jako věřiteli zaplatit jak dlužnou jistinu [částka], tak i poplatek ve výši [částka], a to do [datum], přičemž bylo sjednáno, že pokud bude žalovanou jistina vrácena do splatnosti, nemusí vracet spolu s jistinou poplatek a rovněž pak ani úrok. Pro případ prodlení se splacením zápůjčky si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně. 4. Soud shledal, že smlouva o úvěru (zápůjčce) ze dne [datum] neobsahuje ani v nejmenším informace, které by mohl věřitel posuzovat za účelem zjištění schopnosti žalované splácet sjednaný úvěr, když tato povinnost vyplývá z ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 5. Ze samotné žaloby a rovněž ani z předložených listin nevyplývá, že by si žalobce náležitým způsobem ověřoval úvěryschopnost žalované před uzavřením smluvního vztahu. Tento nedostatek nemohl být odstraněn postupem podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. při samotném jednání, neboť žalobce a rovněž jeho právní zástupce se k nařízenému jednání nedostavili. Soud tak má za to, že žalobce porušil povinnost uloženou mu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu soud uzavřel, že Smlouva o zápůjčce ze dne [datum] a je neplatným právním ujednáním, včetně ujednání o smluvní pokutě. 6. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaná bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobce žalované plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o úvěru, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě neplatné smlouvy a soud dospěl k závěru o její neplatnosti, pak byl nárok žalobce posouzen dle ust. § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodné obohacení, které musí být prokázáno nejen co do základu, ale rovněž i do jeho výše. 7. K výši bezdůvodného obohacení soud uvádí, že žalovaná prokazatelně obdržela částku [částka], což žalobce doložil výpisem z účtu. Na neplatný úvěrový vztah žalovaná podle tvrzení žalobce uhradila [částka], tudíž jí nevznikla povinnost bezdůvodné obohacení žalobci vydat a proto soud žalobu zamítl v plném rozsahu. 8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastník, který má ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. S ohledem na skutečnost, že procesně úspěšné žalované nevznikly v souvislosti s projednáním věci žádné náklady, soud rozhodl tak, že náhrada nákladů soudního řízení nebyla přiznána ani jedné z procesních stran. 9. O uložení povinnosti doplatit soudní poplatek rozhodl soud podle sazebníku soudních poplatků jako přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy podle položky 2 odst. 2 platí, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1.