9 C 113/2023-74 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobu o určení dědického práva podali žalobci dne , datum, k Okresnímu soudu v Klatovech. Uvedli v ní, že dne , datum, zemřela zůstavitelka , jméno FO, , nar. , datum, , která byla vdaná za prvého žalobce. Zanechala dvě dcery, prvou a druhou žalovanou. Zůstavitelka zemřela se zanecháním závěti, sepsané dne , datum, , která byla vlastnoručně podepsána před svědky , jméno FO, , nar. , Anonymizováno, , a , jméno FO, , nar. , Anonymizováno, . Dle této závěti odkázala polovinu svého bytu , adresa, , svém manželovi - prvému žalobci a druhou polovinu vnukovi , jméno FO, – druhému žalobci. Při dědickém řízení oba žalobci a druhá žalovaná uznali závěť za pravou a platnou, naproti tomu prvá žalovaná ji zpochybnila včetně jejího podpisu. Proto byli dle § 170 z.ř.s. žalobci odkázáni k tomu, aby uplatnili své dědické právo u soudu. Žalobci tvrdí, že závěť ze dne , datum, splňuje veškeré náležitosti dle § 1534 o.z., neboť byla podepsána vlastní rukou zůstavitelky před dvěma svědky, kteří nejsou osobami blízkými dědicům. Proto žádali, aby soud určil, že oba žalobci jsou dědicové zůstavitelky ze závěti ze dne , datum, . Náklady řízení byly uplatněny.2. Prvá žalovaná navrhla zamítnutí žalobního návrhu. Zastávala prostřednictvím svého právního zástupce názor, že po provedeném dokazování, zejména výsleších svědků , jméno FO, a , jméno FO, , bylo prokázáno, že tito jsou osobami blízkými tak, jak je lze definovat podle § 22 odst. 1 o.z. Z tohoto důvodu má za to, že nejsou splněny podmínky, které zákon stanovuje pro alografní závěť, tedy podpisy svědků. , jméno FO, je stále partnerem paní , jméno FO, , která závěť připravila. , jméno FO, potvrdil, že v době, kdy podepisoval závěť, vnímal paní zůstavitelku jako babičku nebo prababičku svých dětí. Byl tam v té době i partnerský vztah s vnučkou zůstavitelky. Závěť by tedy neměla být uznána.3. Druhá žalovaná se žalobním návrhem souhlasila.4. Pokud se týče žalobců, jsou to odkázaní dědici k podané žalobě dle § 170 odst. 1 z.ř.s. (správný žalobní petit uplatnil právní zástupce žalobců), neboť mezi nimi a prvou žalovanou vznikl spor o dědické právo po zůstavitelce , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelé dne , datum, , která byla vdaná za prvého žalobce. Žaloba byla podána ve 2měsíční lhůtě stanovené soudní komisařkou od , datum, (právní moci usnesení). Jedná se o typický spor o dědické právo, jehož výsledkem je posouzení skutkových okolností, které jsou mezi dědici sporné. Vzhledem k sepisu závěti , datum, bude její platnost posuzována dle občanského zákona č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014. Platnost závěti se zde posuzuje jako otázka předběžná a je předpokladem k rozhodnutí o tom, zda jsou žalobci dědici ze závěti, či nikoliv. Soud zastává shodné procesní stanovisko jako žalobci, že za dané situace je žádoucí, aby bylo najisto postaveno, zda jim toto dědické právo ze závěti náleží, či nikoliv.5. Soud se proto především zabýval okolnostmi sepisu předmětné závěti a za tím účelem byla vyslechnuta druhá žalovaná, dcera zůstavitelky, která listinu sepisovala, a svědci, kteří jí za přítomnosti zůstavitelky podepsali. Ze závěti je zřejmé, že jsou zde identifikovaní svědci závěti – , jméno FO, a , jméno FO, , kteří svým podpisem stvrdili, že zůstavitelka před nimi dne , datum, listinu vlastní rukou podepsala a výslovně projevila, že obsahuje její poslední vůli. Dle závěti jsou dědici bytu 2 + 1 v , adresa, , vnuk zůstavitelky , Jméno zainteresované osoby 1/0, a pozůstalý manžel , Jméno zainteresované osoby 0/0, (žalobci), a to každý jednou polovinou. Skutkově soud z výpovědi druhé žalované, sestry prvé žalované, a obou svědků zjistil, že zůstavitelka byla v době sepisu v domácí péči druhé žalované. Její zdravotní stav se na , Anonymizováno, zhoršil, byla upoutaná na lůžko, a protože si svůj stav uvědomovala, chtěla řešit problém s bytem, aniž by se měla někam dostavit. Závěť připravila dle přání zůstavitelky druhá žalovaná, kam uvedla její vůli. Protože její vnuk , jméno FO, nic nedostal, tak mu odkázala půlku bytu a druhou, že zdědí její manžel. Smyslově byla zcela v pořádku. Závěť pro svoji matku druhá žalovaná vytiskla, cizího svědka závěti zůstavitelka nechtěla. Důvěru měla jak k panu , jméno FO, , tak i k panu , jméno FO, . Závěť si přečetla a svědci ji podepsali. Prvá žalovaná se zůstavitelkou vycházela špatně, nestýkaly se cca 15 let zpět. Prvá žalovaná se také hádala se svojí tetou, paní , Anonymizováno, ; prvá žalovaná jí i psala sprosté dopisy a volala jí v noci na pevnou linku, která byla pak proto odhlášena. Svědkyně , Anonymizováno, , sestra zůstavitelky, byla vyslechnuta rovněž jako svědek a tyto skutečnosti potvrdila. O závěti věděla tolik, že jí sestra (zůstavitelka) říkala, že by jí chtěla udělat. , jméno FO, je druh druhé žalované a pan , jméno FO, byl druhem dcery druhé žalované, jejich vztah skončil.6. Závěť, která je předmětem posouzení předběžné otázky o její platnosti, je v daném případě soukromou listinou a dle § 565 odst. 1 o.z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost (pravdivost). Závěť, která nebyla sepsána vlastní rukou (alografní závěť), by měla být podepsána za účasti svědků (§ 1534, § 1539 a násl. o.z.). Svědkem může být toliko osoba svéprávná, která zná jazyk. Svědkem dle § 1539 odst. 2 o.z. nesmí být dědic ani odkazovník, pokud je jim v závěti cokoliv odkazováno. Předně, svědci této závěti nejsou zároveň dědici zůstavitelky. Jejich funkce tkví v tom, že dosvědčují, že závěť je pořízena zůstavitelem a že zůstavitelka věděla, že v listině, kterou podepisuje, je její poslední vůle. Slyšení svědci tyto skutečnosti soudu potvrdili. Stejně tak bylo objasněno, že zůstavitelka neměla vůli pořídit závěť ve prospěch své dcery – prvé žalované, neboť se nestýkaly a jejich vztahy nebyly dobré. Prvá žalovaná se jednání osobně neúčastnila, byla právně zastoupena. Jejich námitka spočívala především v tom, že závěť byla podepsána svědky, kteří jsou osobami dědicům blízké. Pokud se týče vztahu prvého žalobce (dědice p. , jméno FO, ) a svědků, soud nepovažuje manžela zůstavitelky ve vztahu k druhovi druhé žalované (sv. , jméno FO, ) za osobu blízkou, stejně tak ke druhému svědkovi sv. , jméno FO, . V podstatě se nevídali, sv. , jméno FO, s panem , jméno FO, , když jel sv. , jméno FO, do , adresa, , tj. cca 5x do roka. Druhý žalobce s druhem druhé žalované nikdy nesdílel společnou domácnost, vídají se rovněž cca 5x do roka, od svých 19ti let s matkou nebydlí, a jak uvedl tento účastník (, Jméno zainteresované osoby 1/0, ), tyto osoby svědků nepovažuje za osoby blízké ani ne jako příbuzné, ale jako dobré kamarády, se kterými se sejdou „tak jednou za dva měsíce na pivko“. , jméno FO, vídal , Jméno zainteresované osoby 1/0, jednou ročně na Vánoce. , jméno FO, shodně vypovídal, že druhého žalobce znal jako mladšího bratra jeho bývalé přítelkyně, mají odlišné zájmy, občas zašli na pivo. Tyto osoby spolu trvale v době podepisování závěti nežily – ani nikdy jindy a nelze jejich vzájemné vztahy vyhodnotit tak, že by újmu, kterou by utrpěla jedna z těchto osob, důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Je třeba na tomto místě připomenout, že prioritou dědického práva je respektování vůle zůstavitele, která byla v daném případě vyjádřena určitě, srozumitelně a nevzbuzuje žádné pochybnosti. Závěť ze dne , datum, je tedy projevem autonomie vůle zůstavitelky, která je sama oprávněna rozhodovat o způsobu vypořádání svého majetku pro případ smrti. Zůstavitelka byla v době jejího pořízení právně způsobilá, nebyla omezena ve svéprávnosti a byla tedy plně způsobilá projevit svoji vůli platným právním jednáním. Soud proto uzavřel, že prvý i druhý žalobci jsou dědicové zůstavitelky , jméno FO, , zemřelé dne , datum, , ze závěti pořízené dne , datum, .7. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.8. Vzhledem k tomu, že měli ve věci plný úspěch žalobci, náleží jim právo na náhradu nákladů řízení.9. Právní zástupce žalobců účtoval na nákladech řízení pouze za jednoho z těchto účastníků, celkem částku , částka, , včetně DPH. Soud určil odměnu právního zastoupení jednoho ze žalobců dle vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Odměna činí za 1 úkon právní služby dle § 7, § 9 odst. 4 AT, částku , částka, . V dané věci soud přiznal odměnu za 4 úkony (příprava a převzetí věci, 3x účast u jednání dne 21. 8., 25. 9., , datum, . Dále náleží k odměně zástupce prvého žalobce dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/96 Sb. paušální náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši , částka, na jeden úkon. U 4 úkonů se jedná o částku 300 x 4 = , částka, . Dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. náleží náhrada za daň z přidané hodnoty rovněž k nákladům řízení. V daném případě činí DPH z , částka, částku , částka, . Náklady právního zastoupení u jednoho žalobce dosahují výše celke