9 C 118/2022-115 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se svým návrhem ze dne [datum] domáhaly zaplacení částek a to prvá, druhá a čtvrtá po [částka] s příslušenstvím a třetí žalobkyně ve výši [částka] s příslušenstvím po žalovaném z následujících důvodů: Ve věci vedené u [název soudu] před soudní komisařkou [titul] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka], bylo vedeno dědické řízení po zemřelém [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeném [rok] a zemřelém [datum]. Dědici po zemřelém byli jak žalovaný (syn), tak [celé jméno žalobkyně] (dcera) a vnučky první, druhá a čtvrtá žalobkyně, přičemž vnučky jsou děti zemřelého [jméno] [celé jméno žalovaného] (narozeného [datum] až [datum]). V rámci dědického řízení byla uzavřena dohoda mezi pozůstalými, že zděděná nemovitost p. [číslo] jejíž součástí je budova [adresa] v k. ú. [obec] a pozemek p. [číslo] ostatní plocha spolu se součástmi a příslušenstvím, budou prodány a výtěžek bude rozdělen mezi dědice. Tato dohoda byla ústní, přičemž v rámci dědického řízení nemovitosti zdědil žalovaný. Dědicové se dohodli tak proto, že vzhledem k tomu, že prvá žalobkyně žije v cizině, bude jednodušší, když je při prodeji bude zastupovat přímo žalovaný. Této dohodě odpovídá i to, že se žalobkyně i další pozůstalá sestra paní [příjmení], dohodly na uhrazení notářských poplatků společně. Zároveň bylo dohodnuto, že zbytek výdajů spojených s údržbou a opravami, se odečte z prodeje domu. Žalovaný však bez ohledu na dohodu s ostatními dědičkami, nemovitost vyklidil a následně prodal a kupní cenu si ponechal. Se žalobkyněmi přestal komunikovat. Žalovaný si ponechal kupní cenu [částka] a ve výši zděděných podílů, tedy požadují žalobkyně vyplacení požadované částky. 2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne [datum] navrhl zamítnutí žalobního návrhu v plném rozsahu, na tomto stanovisku setrvával. V podstatě uvádí, že žalobkyně nemají na svůj podíl z utržené kupní ceny žádný nárok, neboť nebyly účastnice kupní smlouvy, samy se vzdaly výlučného vlastnického práva na nemovitost a neexistuje žádný právní důvod k tomu, aby se domáhaly podílu na kupní ceně. Žalovaný tak namítal nedostatek aktivní procesní legitimace žalobkyň k vedení sporu. Jakoukoliv dohodu, která by byla uzavřená jinak, než v dědickém řízení, popíral. 3. Vzhledem k odlišným postojům a tvrzením žalobkyň na straně jedné a žalovaného na straně druhé, soud za pomoci interpretačních pravidel daných občanským zákoníkem pro výklad právního jednání, vymezených zejména v ust. § 556 a § 557 o. z. a i s odkazem na judikaturu NS: rozhodnutí ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, rozhodnutí ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, rozhodnutí ze dne 22. 1. 2019 sp. zn. 26 Cdo 649/2018, vycházel z následujících ustanovení: Dle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Byl-li projev vůle mezi stranami dostatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku. Soud tedy prioritně zkoumal, jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajících, přičemž skutečná vůle se posuzuje k okamžiku, kdy byl projev vůle projeven. Při zjišťování úmyslu (skutečné vůle) jednajícího se přihlíží jen k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát tohoto právního jednání (úmysl jednajícího musel být znám adresátovi, což je třeba upřednostnit před jeho vnějším projevem). Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba přihlížet k tomu, co právnímu jednání předcházelo, k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (§ 556 odst. 2 o. z.). Teprve tehdy, nelze-li skutečnou vůli jednajícího zjistit, nastupuje pravidlo vyjádřené v ust. § 556 odst. 1 věta druhá, tj. nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Základním výkladovým hlediskem podle nového občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 je tedy společný úmysl jednajících (jednajícího), byl-li takový úmysl adresátu projevu vůle znám, anebo musel-li o něm vědět. 4. Po provedeném důkazním řízení a vyhodnocení důkazních prostředků jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, dospěl k následujícímu zjištění: Vše se týká nemovitosti, která byla předmětem pozůstalostního řízení po [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeném [datum] a zemřelém dne [datum]. Předmětem dědictví byl rovněž pozemek st. p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí byl objekt bydlení [adresa] a p. [číslo] ostatní plocha. V tomto řízení nebylo sporu o tom, že dědici po zemřelém [jméno] [celé jméno žalovaného] byly děti [jméno] [příjmení], [celé jméno žalovaného] (žalovaný), [celé jméno žalobkyně] a vnučky po zemřelém [jméno] [příjmení], což jsou první, druhá a čtvrtá žalobkyně v tomto řízení. Z dědického rozhodnutí j. č. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vyplývá, že byla schválena dohoda o rozdělení pozůstalosti tak, že předmětné nemovitosti nabývá pozůstalý syn zemřelého, [celé jméno žalovaného], tj. žalovaný. Ke tvrzené dohodě mezi pozůstalými, jejíž předmětem měl být prodej této nemovitosti a výtěžek rozdělen mezi pozůstalé, je soudem uváděno, že tato dohoda měla být uzavřena ústní formou v době projednání dědického řízení. Ačkoliv žalovaný tvrdil, že k žádné takové dohodě nedošlo, že by měl být pověřen k prodeji nemovitosti, soud jeho tvrzení neuvěřil a také zůstalo v tomto řízení osamoceno. Neuvěřil jeho stanovisku především z toho důvodu, že sám žalovaný, když podával vysvětlení na Policii ČR dne [datum], uvedl,„ když jsem obdržel vyplacenou prodejní cenu sníženou o uvedené platby, to bylo někdy koncem ledna nebo v únoru [rok], tak jsem připravil složenky na převod peněz z prodejní ceny mezi zbývající tři dědické podíly, které činily každý [částka]. Rozdělil jsem peníze z prodeje na 4 díly, protože jsme byli 4 sourozenci“. Žalovaný nepopíral, že obdržel od žalobkyň výzvy k zaplacení jimi požadovaných podílů, nicméně uvedl„ já jsem se tohoto vyhrožování zalekl a ani to po finanční stránce nevycházelo. Proto jsem šel za svým advokátem [titul] [příjmení] a ten mi sdělil, abych zatím žádné peníze neposílal, že právně jsem jediný dědic“. Dále žalovaný uvedl„ peníze mám na účtu a v případě potřeby je vyplatím“. Shodně [celé jméno žalobkyně], sestra žalovaného a dále [celé jméno žalobkyně], [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobkyně], uvedly (slyšeny jako účastnice řízení), že byla uzavřena ústní dohoda, která zněla tak, že žalovaný bude zprostředkovatelem prodeje zděděného domu a všechny ostatní dědičky vyplatí. Mělo to být dohovořeno tak, že peníze pošle žalovaný [celé jméno žalobkyně], která podíl rozdělí mezi své sestry. To, proč se takto tito účastníci dohovořili, byl ten, že žalovaný je nejblíže nemovitosti, této situaci rozumí, bude udržovat dům do doby, než se prodá a prodej bude celkově jednodušší. Takto se účastníci dohovořili při pozůstalostním řízení mimo kancelář soudní komisařky [titul] [příjmení], která podávala vysvětlení u Policie ČR dne [datum], kde uvedla, že si na průběh dědického řízení nepamatuje a pokud měli dědici nějakou ústní dohodu, tak o tom soudní komisařce dědicové neřekli. Odměnu za projednání dědictví platí ten, kdo dědí. O tom, že byla uzavřena tato ústní dohoda, svědčí i právě ta skutečnost, že na zaplacení notářských poplatků, se podílely všechny žalobkyně včetně žalovaného. Rovněž žalobkyně hradily žalovanému i finanční prostředky, které se týkaly opravy zdi domu a kontejneru na vyklizení domu. Soudu byla rovněž předložena listina nazvaná„ plná moc“, přičemž pod tímto názvem je text„ dohoda pozůstalých po zemřelém [jméno] [celé jméno žalovaného]“ a následně je zde uvedeno, že se pozůstalí dohodli, že [celé jméno žalovaného] je bude zastupovat při prodeji nemovitosti. Tato„ plná moc“ je datována dnem [datum], přičemž tento den je i dnem projednání pozůstalosti po [jméno] [celé jméno žalovaného] a koresponduje tedy se sdělením žalobkyň, že se takto pozůstalí dohodli. Tuto listinu soud posuzoval především dle jejího obsahu. K uzavřené dohodě byl vyslechnut i svědek [jméno] [příjmení], který provázel k pozůstalostnímu řízení [celé jméno žalobkyně], jako její partner. Tento potvrdil situaci na chodbě před kanceláří notářky, kdy se pozůstalí dohodli, že žalovaný měl po obdržení platby rozdělit finanční hotovost mezi ostatní pozůstalé. S jakousi dohodou pak se vraceli pozůstalí k soudní komisařce. Není bez významu ani výslech [jméno] [příjmení], která sice byla dědičkou a dcerou zůstavitele, nicméně tato nebyla žalobkyní v tomto řízení. K plné moci uvedla, že ji psala ona a byla ohledně toho, že se„ opravoval barák, ohledně kontejneru a zbytky dalšího domu“. Pokud se týče tvrzené dohody, svědkyně uvedla ohledně situace na chodbě:„ tam se řeklo jenom, aby se to prodalo a jináč tam nic takovýho nepadlo, jestli se budou rozdělovat nějaké peníze“. Tato svědkyně nevysvětlila, proč chtěli peníze i úhradu za notáře po ostatních účastnících dědictví. [jméno] svědkyn