9 C 159/2023-25 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce podal dne [datum] u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se žalobcem Smlouvu o zápůjčce (dále Smlouva), dle které poskytl žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] dne [datum]. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek ve výši [částka] se splatností s jistinou dne [datum]. Žalovaný obdržel finanční částku prostřednictvím webové stránky žalobce [webová adresa], kde žalovaný vyplnil formulář, zadal své údaje a zaškrtl potvrzení, že se seznámil s obchodními podmínkami žalobce, které se tak staly součástí smlouvy. Smlouva byla podepsána [příjmení], který byl zaslán žalovanému na telefonní číslo jím uvedené. Poskytnuté informace byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Dle názoru žalobce byla úvěruschopnost žalovaného prověřena. Celková výše dluhu ke dni podání návrhu činila [částka], z čehož jistina s poplatkem činí [částka] a náklady spojené s uplatněním pohledávky [částka] Tyto náklady představují písemné výzvy po [částka] ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Dále žalobce požaduje úhradu smluvní pokuty [částka], jedná se o 0,10% denně z dlužné částky ve výši [částka] od [datum] do [datum]. Na nákladech řízení je požadováno [částka]. 2. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz. Soud jednal a rozhodl dne [datum] bez přítomnosti žalobce, když žalobce byl k jednání omluven. Žalovaný, který se dostavil, uznal svůj dluh vůči žalobci jen co do výše [částka], vzhledem k tomu, že od smlouvy odstoupil, ale nemůže toto doložit. Požádal o splátkový kalendář, vzhledem k tomu, že je zadlužen a není schopen splatit dluh najednou. Soud postupoval dle § 101 odst. 2, 3 o. s. ř., rozhodl bez přítomnosti žalobce, neboť měl dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci samé. 3. Žalobce soudu předložil Smlouvu o zápůjčce ze dne [datum], výpis z běžného účtu žalobce o úhradě částky – [částka] na účet žalovaného. Dále byly předloženy kopie upomínek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Výzva před podáním žaloby, psaná advokátem žalobce, je ze dne [datum]. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobce na svůj účet částku [částka]. Ze Smlouvy o zápůjčce je zřejmé, že splatnost této částky byla sjednána spolu s poplatkem [částka] do [datum] s možností požádat o prodloužení splatnosti o 7 až 30 dní a v tom případě se zvyšuje poplatek o 15 – 32,5% z aktuálně dlužné jistiny (čl. 2 Smlouvy). Smluvní pokutu je oprávněn žalobce požadovat bez ohledu na to, zda žalovaný zavinil či nezavinil porušení smluvní povinnosti (čl. 2). 4. Podle § 580 odst. 1o. z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (ve smyslu § 576 o. z.). Soud v daném případě posoudil uzavřenou Smlouvu mezi žalobcem a žalovaným ze dne [datum], ve smyslu § 588 o. z., jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Jak je zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka, splatnost, sazba úroku, celková splatná částka a RPSN. Je to žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli. Věřitel tvrdil, že si zjišťoval řádně ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr, což však nebylo ze zaslaných listin patrné, zřejmě tuto otázku si žalobce řešil prohlášením žalovaného (viz tento požadavek ve VOP). Nicméně je soudem považována Smlouva o zápůjčce za neplatné právní jednání z toho důvodu, že je nevyvážená, koncipována v neprospěch spotřebitele, neboť případné poplatky za prodloužení splatnosti úvěru jdou v časových řadách (viz shora). V případě prodlení může žalobce požadovat i další účelně vynaložené náklady, které žalobci vzniknou, zejména předáním pohledávky inkasní agentuře. Tyto náklady dosahují výše až [částka] celkem. Poplatky (ad 2.3 Smlouvy) jsou nastaveny tak, že neodpovídají skutečně ocenitelné náročnosti jednotlivého úkonu – např. předání spisu inkasní agentuře [částka], předání spisu internímu oddělení – [částka], písemná výzva [částka] (a také byly zasílány upomínky reálně tak, že následovaly během několika dní za sebou, aby se tím navýšila poplatková povinnost žalovaného). V případě prodlení se splácením a následné změně splatnosti se veškeré přirostlé úroky z prodlení od původního dne splatnosti k okamžiku schválení příslušné žádosti stávají k okamžiku schválení součástí jistiny zápůjčky (čl. 2 Smlouvy). Případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků by měly mít vedlejší charakter, když základní odměnou za zapůjčení by měl být úrok. Tímto ujednáním tak dochází k dalšímu navyšování dlužné částky, kdy věřitel zřejmě kalkuloval s tím, že půjčená částka nebude dlužníkem uhrazena včas. Tedy pouze zdánlivě je zapůjčení prostředků bez„ úroků“. Vedle tohoto ujednání se strany dle smlouvy dohodly na úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1% z jistiny za každý den prodlení, a to bez ohledu na zavinění klienta. Soudem je zastáván názor, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy, takovéto jednání původního věřitele nemůže požadovat právní ochrany, s odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Věřitel by nepochybně jinou smlouvu neuzavřel, než jak byla žalovanému předestřena. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobce žalovanému plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o zápůjčce, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředsta