9 C 19/2023-42 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce podal dne [datum] u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel se žalobcem distančně prostřednictvím stránek [právnická osoba] [webová adresa] Úvěrovou smlouvu dne [datum]. Identita žalovaného byla v tomto případě ověřena automatickým schvalovacím procesem v chráněném internetovém prostředí a následně zaslaným výpisem z vlastního bankovního účtu. Schopnost žalovaného splácet byla věřitelem rovněž ověřena při uzavírání smlouvy. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka [částka]. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí částky [částka]. Na účet žalovaného č. [bankovní účet] bylo zasláno [částka] dne [datum]. Splatnost byla sjednána 24 měsíců. Dále byl sjednán poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši [částka] a poplatek za SMS servis ve výši [částka] a za expres výplatu [částka]. Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem a za to je účtován poplatek [částka], za korunový odklad, ke kterému došlo dne [datum], byla uhrazena částka [částka]. Jednotlivé platby byly započteny v souladu se splátkovým kalendářem. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou, byl žalobcem informován o výši dluhu a vyzván prostřednictvím SMS a e-mailu k úhradě. Žalobce si účtoval sankce – smluvní pokutu ve výši po [částka], za dny [datum], [datum] a dne [datum] za prodlení s úhradou aktuálně splatné splátky. Dalšími poplatky jako účelně vynaložené náklady, které věřiteli vznikly v souvislosti s vymáháním dlužné částky po žalovaném, jedná se o částku [částka] vynaloženou na svůj provoz a zaměstnance vždy každého dne [datum], [datum], [datum] a dne [datum] ve výši [částka]. Žalovaná částka tak sestává z neuhrazené jistiny [částka], z poplatků za poskytnutí úvěru [částka], za bezpečnou splátku [částka], za expres výplatu [částka], za SMS servis [částka], za prodloužení splatnosti desestiprocentním odkladem [částka], z účelně vynaložených nákladů [částka] a smluvních pokut [částka] a úroků [částka], tj. celkem [částka]. Dále je požadován kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení z částky [částka]. Žalovaný dlužnou částku ke dni splatnosti neuhradil, ač upomínán. Proto žalobce na žalobě trval a požadoval přiznání náhrady nákladů řízení ve výši [částka]. 2. V této věci byl vydán dne [datum] elektronický platební rozkaz, který byl usnesením ze dne [datum] zrušen pro nemožnost jeho doručení do vlastních rukou žalovanému. Soud jednal a rozhodl dne [datum] bez přítomnosti žalobce, který byl k jednání omluven. Žalovaný, který se k jednání dostavil, uvedl, že má ještě další dluhy, nevysoké, které splácí. Vzhledem k tomu, že nastupuje nově do zaměstnání, požádal o povolení splátek po [částka] měsíčně. V současné době je bez financí, bez majetku, bydlí u babičky, je svobodný, bez vyživovací povinnosti. Dluh uznal a hodlá jej uhradit, nechce mít problémy. Soud měl dostatek podkladů pro rozhodnutí, proto postupoval dle § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. a rozhodl bez přítomnosti žalobce. 3. Žalobce soudu předložil Úvěrovou smlouvu, uzavřenou dle § 1746 o. z. a § 2395 o. z., ze dne [datum], dále byl předložen Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebník poplatků platný od [datum], opis výpisu proplacení smlouvy ze dne [datum], rekapitulaci k úvěrové smlouvě uzavřené se žalovaným (výpis čerpání a úhrad), předžalobní výzva k plnění ze dne [datum], [datum] s podacím archem. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že byl poskytnut žalobcem žalovanému úvěr ve výši [částka], který měl být splacen v celkové výši [částka] do [datum], bez úhrad za doplňkové služby (ty se k této částce ještě přičítají). 4. Podle § 580 odst. 1o. z. platného v době uzavření obou smluv, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil Smlouvu o hotovostním úvěru ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, napsána předem, pouze je dopisována půjčená částka, úrokové sazby, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Je zřejmé, že je to žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Ze žalobního tvrzení vyplývá, že si žalobce zjišťoval ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr dle dostupných registrů (další nedoloženo). Soud přesto považuje toto právní jednání za neplatné, zejména pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce požaduje po žalovaném poplatky tak, že žalovaný měl uhradit do splatnosti částku [částka], což je o [částka] více (cca o 63%), než si žalovaný půjčil, ale i s dalšími„ náklady“, - sjednanými poplatky se jedná o vyšší částku. Výši„ Celkových nákladů spotřebitelského úvěru“ vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Žalobce tak dalšími poplatky navyšuje k vrácení půjčenou částku a z předtisku smlouvy je zřejmé, že by žalobce bez těchto dalších poplatků smlouvu neuzavřel. Smlouva je proto celkově nevyvážená v neprospěch spotřebitele. Není ospravedlnitelné toto neúměrné navýšení finančních prostředků, takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Smlouva o bezúčelovém úvěru ze dne [datum], je tedy dle názoru soudu, s poukazem na shora uvedené, neplatným právním jednáním. 5. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouv