9 C 243/2022-54 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce se domáhal po žalované, která je jeho sestrou, zaplacení částky [částka], která představuje nárok žalobce na podíl z pozůstalosti po smrti matky [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum]. K návrhu žalobce a dalšího pozůstalého syna, [jméno] [příjmení], [datum narození], bylo provedeno dodatečné projednání pozůstalosti po této zůstavitelce a výsledkem bylo vydání usnesení [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], kterým byla stanovena obvyklá cena majetku patřícího do společného jmění ke dni smrti zůstavitelky částkou [částka]. Z této částky čistá hodnota pozůstalosti činí [částka], přičemž soud potvrdil nabytí pozůstalosti stejným dílem čtyřem zákonným dědicům, mezi kterými je i žalobce, který má nárok na podíl ve shora uvedené výši. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Usnesení bylo vydáno na základě zjištění soudu, že manžel zůstavitelky a otec sourozenců [jméno] [příjmení], zemřelý dne [datum], byl majitelem účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba], na kterém se v době úmrtí jeho manželky [jméno] [příjmení], nacházela částka [částka] ve společném jmění manželů [příjmení]. Otec účastníků převedl z účtu č. [bankovní účet] dne [datum] na účet žalované č. [bankovní účet] do úschovy uvedenou částku, když žalovaná tuto částku přijala a s úschovou souhlasila. Důvodem pro převod do úschovy byla neodůvodněná obava otce a bratra [jméno] [příjmení], ze zdanění uvedené částky, pokud by byla přiznána u notáře a stala se součástí dědictví po rodičích. Žalobce se o tomto převodu dozvěděl až dodatečně. Žalobce tedy nabyl pozůstalost deklarovanou usnesením a vzhledem k tomu, že se peněžní částka odpovídající jeho podílu ve výši [částka] nachází stále v dispozici žalované, domáhal se jejího vydání. Žalobce zaslal žalované dne [datum] předžalobní výzvu k zaplacení žalované částky s termínem splatnosti dne [datum]. Žalovaná sdělila žalobci, že jeho nárok odmítá, a to z toho důvodu, že podle usnesení není povinna uhradit jakoukoliv částku žalobci. Žalobce se s tímto názorem neztotožňuje a má za to, že žalovaná nevyplacením jeho podílu na dědictví ve výši žalované částky, kterým doposud disponuje, se na jeho úkor úmyslně bezdůvodně obohatila a toto bezdůvodné obohacení je povinna vydat žalobci. Žalobce nárokoval zákonné úroky z prodlení od [datum] do zaplacení a náklady řízení. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žalobního návrhu, považovala žalobu za nedůvodnou, neboť žalobci nevznikl jakýkoliv závazkový vztah k žalované. Žalovaná od žalobce nepřijala žádné plnění a žalobce tak nemůže být ve vztahu k žalované ochuzeným z titulu bezdůvodného obohacení. Tím právním titulem by bylo projednání dědictví po [jméno] [příjmení], kde mohl žalobce uplatnit pohledávku z důvodu neuspokojení náhradové pohledávky [jméno] [příjmení], otce účastníků, v rámci projednání dědictví po zesnulé manželce. Dědictví po [jméno] [příjmení] bylo zastaveno. Pokud bylo dědické řízení usnesením zastaveno a nedojde ani k dodatečnému projednání dědictví, protože zde není aktiv, tak žalobce není oprávněn uplatňovat jakoukoliv pohledávku za žalovanou, protože žalovaná nebyla dědicem po [jméno] [příjmení]. Jen dědicové odpovídají za dluhy zůstavitele podle § 1701 o. z. Pokud žalobce tvrdí, že se po žalované domáhá plnění z titulu bezdůvodného obohacení, měl by prokázat, z jaké skutkové podstaty bezdůvodného obohacení se domáhá plnění vůči žalované. Žalobce skutkovou podstatu žádným způsobem nedefinoval. Podle § 2991 o. z. je nutno prokázat příčinnou souvislost mezi obohacením obohaceného a ochuzením na straně ochuzeného. Ta příčinná souvislost však prokázána nebyla. Tou náhradovou pohledávkou, výplatou té částky, kterou se domáhá po žalované žalobce, byl povinován [jméno] [příjmení], otec účastníků, v rámci plnění náhradové pohledávky. Pokud za svého života tuto náhradovou pohledávku nesplnil vůči žalobci a nedošlo k projednání dědictví a v dědictví neuplatnil žalobce tuto pohledávku, tak je žalovaná přesvědčena, že ji nemůže požadovat na ní. Žalovaná také poukázala na § 1760 o. z., dle kterého došlo k platnému darování finančního obnosu jejím otcem. Ona sice disponuje částkou [částka] na svém účtu, ale odmítá ji vyplatit, protože se domnívá, že zde neexistuje právní titul, pro který by tak měla učinit. 3. Skutkově soud vycházel z následujícího zjištění: [jméno] [příjmení], matka obou účastníků, posledně bytem [adresa], bez zanechání závěti - viz usnesení [název soudu] j. č. [číslo jednací] o projednání pozůstalosti po jmenované, ze dne [datum]. Tímto usnesením bylo projednáno dodatečně dědictví po zemřelé, vzhledem k tomu, že bylo dodatečně zjištěno, že v době úmrtí matky účastníků existovaly nevypořádané finanční prostředky v SJM spolu s manželem, tehdy ještě žijícím [jméno] [příjmení], ve výši [částka] Tyto finanční prostředky byly převedeny na účet žalované, pozůstalé dcery (dle mimořádného výpisu zaúčtovaných transakcí ze dne [datum] bylo zjištěno, že z účtu [bankovní účet] odešla částka [částka]). Tohoto dodatečného projednání pozůstalosti se [jméno] [příjmení] nedožil, neboť zemřel dne [datum]. Dědické řízení po něm bylo zastaveno ([spisová značka] dne [datum rozhodnutí] a nepatrný majetek byl vydán synovi [jméno] [celé jméno žalobce]). Pokud se týče dědictví po matce účastníků, bylo potvrzeno jeho nabytí všem zákonným dědicům podle dědických podílů dle § 185 odst. 1 g) z. č. 292/2013 Sb. Do aktiv pozůstalosti byla zařazena pohledávka z vypořádání SJM za manželem zůstavitelky ve výši 1/2 společných finančních prostředků, a to [částka] a stejná částka byla čistá hodnota pozůstalosti, která byla rozdělena na [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce] (žalobce), [celé jméno žalované] (žalovanou) a [jméno] [příjmení]. V daném případě zaniklo společné jmění manželů [příjmení] smrtí jednoho z manželů, a to [jméno] [příjmení] ke dni [datum]. Soud proto v řízení o dědictví rozhodoval o obvyklé ceně tohoto majetku v době smrti zůstavitelky a zároveň určil, co z tohoto majetku patří do dědictví a co pozůstalému manželovi. Smyslem vypořádání společného jmění zůstavitele a pozůstalého manžela prováděného v řízení o dědictví je určit, které z věcí, práv nebo jiných majetkových hodnot náležejících do společného jmění, popřípadě jaká jejich část, tvoří předmět dědictví a co připadá pozůstalému manželovi, případný cenový rozdíl vypořádávaných věcí, práv a jiných majetkových hodnot se vyrovnává tzv. náhradovou pohledávkou, kterou mohou mít dědici proti pozůstalému manželovi. Tato pohledávka patří do aktiv dědictví, nebo kterou má pozůstalý manžel proti dědicům zůstavitele (tato pohledávka by se pak zařadila do pasiv dědictví). V projednávané věci vznikla při vypořádání společného jmění zůstavitelky [jméno] [příjmení] - jak vyplývá z pravomocného usnesení [název soudu] – viz shora – náhradová pohledávka dědiců zůstavitelky proti [jméno] [celé jméno žalobce], pozůstalému manželovi, celkem ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že nedošlo v průběhu dědického řízení po [jméno] [příjmení] k dohodě, bylo potvrzeno nabytí dědictví stejným dílem všem čtyřem zákonným dědicům dle § 185 odst. 1 g) z. č. 292/2013 Sb. (v prvé třídě dědiců dědí dle § 1635 odst. 1 o. z. zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem, což byl již zemřelý manžel [jméno] [příjmení] děti [jméno] [jméno] [příjmení] a žalovaná). I žalobci bylo tedy potvrzeno dědictví ve výši žalované částky jeho podílu z dědictví [částka]. Závaznost usnesení soudu vydaných v dědickém řízení nastává tak, že výroky usnesení, které se týkají dědického práva, které určují, kdo je zůstavitelovým dědicem, jsou závazné pro každého a ostatní výroky usnesení soudu jsou závazné jen pro účastníky dědického řízení a v tomto rozsahu také dle § 159a o. s. ř. pro všechny soudy, správní úřady a jiné orgány veřejné správy. Pokud žalovaná tvrdila, že mezi ní a žalobcem zde není důvod pro vydání finančních prostředků, a že na její straně nevzniklo bezdůvodné obohacení, pak je soud jiného názoru. Dědické rozhodnutí po zemřelé matce účastníků jasně deklarovalo právní vztah vyplývající z dědického práva po zemřelé i nároky jednotlivých dědiců. Žalovaná nezpochybnila, že finanční prostředky v uvedené výši drží, je tedy v tomto sporu pasivně legitimována. Pokud tvrdila, že je získala od svého otce (zemřelého [jméno] [příjmení]) darem, pak na ní leželo důkazní břemeno, aby toto tvrzení bezpochyb prokázala. Ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] byli slyšeni svědci (důkaz jejich výpověďmi byl proveden), kteří se mj. vyjadřovali i k částce, která byla po smrti matky účastníků převedena na účet žalované z čísla účtu [bankovní účet], jehož majitelem byl [jméno] [příjmení]. Jednalo se o částku, která byla předmětem dodatečného projednání dědictví po zemřelé matce účastníků – viz shora. Zemřelý [jméno] [příjmení] však mohl disponovat toliko částkou, která je tvořena polovinou vypořádávaného SJM a jeho zděděným podílem, tedy částkou [částka] ([částka] [anonymizováno] + [částka] [anonymizováno]), zbývající