9 C 252/2022-113 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobou, která došla zdejšímu soudu dne [datum], se domáhal žalobce vydání rozsudku, jímž soud zruší podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaných (neznámých dědiců po [jméno] [příjmení], [datum narození]) k p. [číslo] [parcelní číslo], k. ú. [obec] u [obec], okres [okres], když žalobce a [jméno] [příjmení] jsou podílovými spoluvlastníky pozemků parc. [číslo] zapsaných na listu vlastnictví [číslo] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek], [katastrální uzemí]. Žalobce na nemovitosti vlastní podíl o velikosti 3/4. Zbývající podíl o velikosti 1/4 vlastní [jméno] [příjmení]. Z dostupných dokumentů je patrné, že [jméno] [příjmení], rozená [příjmení], již nemůže být žijící osobou. Z cestovního listu jejího otce [jméno] [příjmení] je patrný údaj, že ke dni [datum] [rok] jí bylo 17 let. Z odevzdací listiny [název soudu] ze [datum] vyplývá, že dne [datum], již jako vdaná (a tedy dospělá dcera) nabyla nemovitost jako dědictví po svém zemřelém otci [příjmení] [jméno] (německy [jméno]) [příjmení]. Konkrétní datum narození [jméno] [příjmení] je známo z rodinné tradice manželky žalobce, která je ve vztahu k vlastnictví nemovitosti právním předchůdcem žalobce. 2. Žalobci se nepodařilo dědice po zemřelé [jméno] [příjmení] dohledat. Žalobce je tak jediným vlastníkem, který má zájem nemovitost aktivně užívat, nakládat s ní a udržovat ji. Žalobce nemá zájem setrvávat ve spoluvlastnictví nemovitosti se žalovanými, kteří o nemovitost dlouhodobě neprojevují žádný zájem, neboť skutečnost, že nemovitost má neznámého spoluvlastníka brání řádnému užívání a udržování věci. Vypořádání spoluvlastnictví nemovitosti dohodou dle ustanovení § 1143 občanského zákoníku z téhož důvodu není možné. Rovněž tak reálné rozdělení nemovitosti ani jiné efektivní nakládání s nemovitostí není možné a účelné. Žalobce proto navrhl zrušení spoluvlastnictví k nemovitosti tak, aby nemovitost byla přikázána do výlučného vlastnictví žalobce za náhradu žalovanému určenou na základě znaleckého posudku. 3. Opatrovník žalovaných (neznámých dědiců) navrhl přikázat všechny nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobce, vzhledem k tomu, že dědicové nejsou známi. Zároveň žádal náhradu ve výši [částka], která bude svěřena do soudní úschovy do doby, než bude ukončeno dědické řízení po [jméno] [příjmení] (k [datum] by mohly nemovitosti v podílu 1/4 přejít na stát jako věc opuštěná). 4. Podle § 3028 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Z ustanovení shora citovaného vyplývá, že zrušení spoluvlastnictví se řídí novou právní úpravou dle § 1140 a následujícího z. č. 89/2012 Sb. (dále o. z.). Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň i o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě. V odůvodněném případě může rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. Soud považoval z provedeného znaleckého posudku zpracovaného soudním znalcem [celé jméno znalce], [číslo] ze dne [datum], za nerozporované, že nemovité věci, které jsou předmětem tohoto řízení, a to p. [číslo] [parcelní číslo], k. ú. [obec] u [obec], okres [okres], mají tržní hodnotu [částka]. Rovněž tak je nesporné z výpisu z [list vlastnictví], že účastníci jsou jejich podílovými spoluvlastníky, a to žalobce ve výši 3/4 a žalovaní – [celé jméno žalovaného] po [jméno] [příjmení], ve výši 1/4. V zásadě sice platí, že spoluvlastnictví se zrušuje dohodou spoluvlastníků, ale vzhledem k tomu, že k této dohodě mezi nimi z objektivních důvodů nedošlo, pak lze přistoupit k rozdělení společných nemovitých věcí i soudním rozhodnutím. Nikdo totiž nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (§ 1140 odst. 1 o. z.). K návrhu kteréhokoli spoluvlastníka pak soud spoluvlastnictví zruší s přihlédnutím k hlediskům tak, jak je uvedeno v ustanovení § 1143 o. z. Zrušení podílového spoluvlastnictví nepředstavuje zásah do práva na ochranu vlastnictví, a to ani nepříznivý výsledek sporu pro jednoho z podílových spoluvlastníků. Jak vyplývá z provedeného dokazování v tomto řízení, žalobce žalované nezná a nemůže se s nimi kontaktovat, ani dorozumívat o správě společných nemovitostí. Soudem je zastáván názor, že je v zájmu nejen žalobce, ale i do budoucna uspořádání spoluvlastnictví k těmto nemovitostem, aby měly jediného vlastníka, který není odkázán na finanční prostředky či různé souhlasy od žalovaných. Žalobce hodlá předmět vlastnictví užívat nerušeně a již nechce v tomto spoluvlastnictví déle setrvávat. I tyto okolnosti svědčí pro závěr, že nelze nutit žádného podílového spoluvlastníka, aby ve spoluvlastnickém vztahu setrval a je tedy nutno přistoupit ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soudním rozhodnutím. Ten, kdo podal návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, je ve věci aktivně legitimován. V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je třeba vzít do úvahy nejen hlediska uvedená v § 1142 a následujících o. z., nejde však o hlediska rozhodující, vždy záleží na úvaze soudu, který se zabývá nejen výší podílů spoluvlastníků a účelným využití věci, ale i dalšími skutečnostmi, které vyplynou v řízení najevo. To, že je na místě v daném případě podílové spoluvlastnictví zrušit, nezpochybňoval nakonec ani opatrovník žalovaných. 5. Soud se zabýval při svém rozhodování možnými způsoby vypořádání podílového spoluvlastnictví (soud není v daném předmětu řízení vázán návrhy účastníků), přičemž vycházel z následujícího zjištěného skutkového stavu, který pak byl i podkladem pro základní hlediska při rozhodování ve věci samé: Výše spoluvlastnických podílů: podíl ve výši 3/4 na nemovitých věcech žalobce svědčí v jeho prospěch, pokud se týče zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobce. Účelné využití celé nemovitosti a solventnost svědčí rovněž ve prospěch žalobce, který nemovitosti obstarává a hodlá tak činit i do budoucna bez spoluúčasti dalších osob, kteří navíc mají bydliště v cizině a pro ně by se jednalo o čistě formální spoluvlastnictví v této věci. Soud uzavírá, že nevidí perspektivu ve společném postupu ohledně správy a údržby nemovitosti, její faktické zajištění je schopen provádět žalobce, který je solventní, je schopen údržbu provádět samostatně. Z těchto důvodů zde vysvětlených, soud rozhodl tak, že zrušil podílové spoluvlastnictví a přikázal celé nemovitosti žalobci (ad I – II výroku tohoto rozsudku), který žalovaným vyplatí částku, která připadá na jejich vypořádací podíl, a to [částka] (1/4 z tržní ceny nemovitosti, tj. z částky [částka]). Tuto částku žalobce zaplatí žalovaným ve lhůtě 1 měsíce od právní moci rozsudku na účet vedený u [název soudu] pro sp. zn. [spisová značka], č. účtu [číslo], [variabilní symbol] (§ 281 odst. 1 písm. c) o. s. ř.). Dědické řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] po [jméno] [příjmení], narozené dne [datum] [rok], zemřelé dne [datum] (viz rozsudek [název soudu] j.č. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]) nebylo ke dni vydání tohoto rozhodnutí skončeno a finanční prostředky vyplacené žalobcem do úschovy [název soudu] pro předmětné dědické řízení se tak stanou jeho aktivním předmětem. 6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. 7. Ze zdánlivého pohledu výsledků tohoto řízení měl ve věci úspěch žalobce a náleželo by mu právo na náhradu nákladů řízení. Toto řízení je však charakteristické tím, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do tohoto řízení vstupoval, neboť se žalovaným dostává vypořádací podíl v penězích. I dosavadní nejnovější judikatura se přiklonila k názoru, že v případě vypořádání SJM a podílového spoluvlastnictví má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků řízení (např. IV ÚS 404/22). Soud však považuje za spravedlivé, aby se každý z účastníků podílel na nezbytných nákladech řízení, spočívajících v úhradě znaleckého dokazování rovným dílem, neboť znalecký posudek byl proveden ve prospěch obou stran sporu a nebylo možné v jeho počátku předjímat jeho výsledek, když se zjišťovala tržní, tedy obvyklá cena vypořádávané nemovité věci. Stejně tak i pokud se týče zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], byl tento uhrazen v zájmu vypořádání podílového spoluvlastnictví obou stran sporu. Na znalecký posudek bylo vynaloženo celkem [částka] (zá