9 C 261/2023-45 — Okresní soud v Klatovech

Žalobce podal dne [datum] u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s předchůdcem žalobce [právnická osoba] dvě Smlouvy o spotřebitelském úvěru, prvou dne [datum]. Dle této smlouvy byla žalované vyplacena částka ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit půjčenou částku spolu s celkovými poplatky ve výši [částka] ve 21 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, uhradila [částka]. Žalobce požaduje po žalované k vrácení pouze částku [částka], představující bezdůvodné obohacení, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši [částka] a úroky z prodlení v zákonné výši 11,75% ročně z jistiny [částka] od [datum] do zaplacení. Druhá Smlouva byla uzavřena dne [datum] na částku [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit půjčenou částku spolu s celkovými poplatky ve výši [částka] ve 21 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, uhradila jen [částka]. Žalobce požaduje po žalované k vrácení pouze částku [částka], představující bezdůvodné obohacení, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši [částka] a úroky z prodlení v zákonné výši 11,75% ročně z jistiny [částka] od [datum] do zaplacení. Na nákladech řízení je účtováno [částka]. Pravomoc a příslušnost Okresního soudu v Klatovech k projednání této věci (žalovaná je státním příslušníkem [země]) vyplývá z Čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních sporech. Dle tohoto ustanovení může být osoba, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, žalována v jiném členském státě, než kde má bydliště, a to u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Pro účely tohoto ustanovení je tímto místem v případě nároku ze smlouvy o poskytování služeb (čl. 7 odst. 1) místo, kde služby podle smlouvy byly poskytnuty, což je v daném případě Česká republika, okres [okres]. Rozhodným právem, kterým se řídí uzavřená smlouva, je právo platné v České republice v době uzavření smlouvy. Svoji aktivní legitimaci žalobce doložil Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou s [právnická osoba], [IČO] ze dne [datum] a seznamem postoupených pohledávek, mezi nimiž je i pohledávka za žalovanou. Oznámení o postoupení pohledávky adresované žalované dopisem předchůdce žalobce je datováno dnem [datum]. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán. Soud jednal a rozhodl dne [datum] [číslo] bez přítomnosti účastníků, jak umožňuje ust. § 101 odst. 2, 3 o. s. ř., když žalobce byl k jednání omluven a u žalované bylo doručeno fikcí dnem [datum]. Soud měl dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci samé, proto postupoval dle § 101 odst. 2, 3 o. s. ř. a rozhodl bez přítomnosti účastníků. Žalobce soudu předložil obě Smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené dne [datum] a dne [datum]. Jistinu se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky, jak shora uvedeno. Dále byly předloženy karty zákazníka, Smluvní podmínky ke Smlouvám, Tabulky umoření, předžalobní výzva ze dne [datum] s podacím lístkem. Nárok žalobce označil jako bezdůvodné obohacení, které vzniklo na straně žalované, která včas půjčené částky věřiteli nevrátila, bez ohledu na další smluvní ujednání. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že původní věřitel žalovanému plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o úvěru, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě bezdůvodného obohacení a soud se s touto právní kvalifikací ztotožňuje (neboť považuje obě uzavřené smlouvy za neplatné právní jednání s ohledem na nepřiměřenou výši úroků a poplatků), byl nárok žalobce posouzen ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. K vrácení bezdůvodného obohacení u žalované zbývá rozdíl mezi již uhrazenými částkami a částkou poskytnutou. V daném případě se jedná o částku [částka] – [částka] [anonymizováno] = [částka] a částku [částka] – [částka] = [částka]. Potud bylo žalobě vyhověno s tím, že je žalovaná povinna uhradit žalobci i zákonný úrok z prodlení, který byl přiznán od data následujícího po dni, kdy byla žalobcem žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky a nikoliv od data, požadovaného žalobcem, které na bezdůvodné obohacení nemá žádnou zákonnou vazbu, neboť vychází z data [datum] a z data [datum]. V prodlení se žalovaná ocitla dnem následujícím poté, co byla k úhradě dluhu vyzvána, tj. ode dne následujícího po doručení žalobního návrhu, byť fikcí, tj. od [datum]. Soud proto uložil žalované dluh žalobci uhradit se zákonným úrokem z prodlení 15% ročně do tří dnů od právní moci rozsudku, tj. ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Zákonný úrok z prodlení byl přiznán ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž povinnost platit úrok z prodlení pak pro žalovanou vyplývá z § 1970 občanského zákona. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má totiž věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení, přičemž výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. Ve zbývající části, co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] a [částka], byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že měl ve věci plný úspěch žalobce (vyjma nepatrné části ohledně příslušenství pohledávky), náleží mu právo na náhradu nákladů řízení. Soud určil odměnu právního zastoupení žalobce dle vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Odměna činí za 1 úkon právní služby dle § 7 výši [částka]. V dané věci soud přiznal odměnu za 3 úkony (příprava a převzetí věci, sepis žaloby a za výzvu k plnění, celkem [částka]. Dále žalobci náleží dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/96 Sb. paušální náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši [částka] na jeden úkon. V daném případě byly přiznány 3 úkony, proto žalobci náleží celkem [částka] x 3 = [částka]. Dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. patří náhrada za daň z přidané hodnoty rovněž k nákladům řízení. DPH činí [částka] Náklady právního zastoupení jsou celkem [částka] a s připočtením soudního poplatku [částka] dosahují náklady soudního řízení výše [částka] Lhůta splatnosti byla stanovena rovněž dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud uložil neúspěšné žalované doplatit soudní poplatek ve výši [částka], dle pol. 2.2 sazebníku poplatků vztažmo k pol. 1. b) přílohy k z. č. 549/1991 Sb., neboť v tomto řízení soud nevydal platební rozkaz, soudní poplatek byl zaplacen ve výši [částka] žalobcem a protože činí [částka], pak soud uložil rozdíl žalované doplatit ve výši [částka], ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.