9 C 321/2022-46 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce podal dne [datum] u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce [právnická osoba] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum]. Dle této smlouvy byla žalovanému dne [datum] vyplacena částka ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem, který činil 2 x [částka], [částka], což je k vrácení [částka] v 60ti týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, uhradil pouze [částka]. Žalobce požaduje po žalovaném pouze k vrácení částku [částka], představující bezdůvodné obohacení, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši [částka] a úroky z prodlení ve výši 10% ročně z jistiny [částka] od [datum] do zaplacení. Druhá smlouva je ze dne [datum] a zní na částku [částka]. Jedná se o Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dle této smlouvy byla žalovanému dne [datum] vyplacena částka ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem, který činil 2 x [částka], [částka], [částka] + [částka], což je celkem na poplatcích [částka] a k vrácení [částka] v 60ti týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, uhradil pouze [částka]. Žalobce požaduje po žalovaném pouze k vrácení částku [částka], představující bezdůvodné obohacení, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši [částka] a úroky z prodlení ve výši 10% ročně z jistiny [částka] od [datum] do zaplacení. V žalobě bylo účtováno na nákladech řízení [částka]. 2. Soud jednal a rozhodl dne [datum] bez přítomnosti žalobce, jak umožňuje ust. § 101 odst. 2, 3 o. s. ř., když právní zástupce žalobce byl k jednání omluven. Za žalovaného se dostavil jeho opatrovník, který skutkové tvrzení v žalobním návrhu nerozporoval a ponechal rozhodnutí na úvaze soudu. Elektronický platební rozkaz vydán nebyl. 3. Žalobce soudu předložil obě Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], ze dne [datum], Kartu zákazníka – žádost o úvěr, zařazení zákazníka do pojistného programu, do programu poskytování asistenčních služeb, Informaci o zpracování osobních údajů, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a výzvu k plnění ze dne [datum] s podacím lístkem. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že na základě shora uvedených smluv obdržel žalovaný částky, které splatil pouze částečně, jak uvedeno shora v odst. I žalobcem. Nároky vyplývající z poskytnutých částek byly žalobcem správně označeny jako bezdůvodné obohacení, které vzniklo na straně žalovaného, který včas půjčené částky věřiteli nevrátil, bez ohledu na smluvní ujednání. Podle § 2991 odst. 1 o. z.:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že původní věřitel žalovanému plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platných smluv o spotřebitelském úvěru v hotovosti, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení:„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě bezdůvodného obohacení a soud se s touto právní kvalifikací ztotožňuje, byl nárok žalobce posouzen ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. Žalovaný prokazatelně obdržel částku [částka]. K vrácení bezdůvodného obohacení tedy zbývá rozdíl mezi již uhrazenou částkou a částkou poskytnutou, tj. [částka] – [částka] [částka] = [částka]. Z obdržené částky [částka] uhradil pouze [částka]. Rozdíl je [částka]. Proto bylo žalobě vyhověno s tím, že je žalovaný povinen uhradit žalobci i zákonný úrok z prodlení, který byl přiznán od data následujícího po dni, kdy byl žalobcem žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky, což je den následující po obdržení žaloby dr. [příjmení], opatrovníkem žalovaného, a nikoliv od data požadovaného žalobcem, které na bezdůvodné obohacení nemá žádnou zákonnou vazbu, neboť vychází z dat následujících od poslední sjednané splátky dle uzavřených smluv – od [datum] a od [datum]. Soud proto uložil žalovanému dluh žalobci uhradit tak, že zaplatí částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Zákonný úrok z prodlení je ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Povinnost platit úrok z prodlení pak pro žalovaného vyplývá z § 1970 občanského zákona. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má totiž věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení, přičemž výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. Ve zbývající části, co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] a ve výši [částka], byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta. 4. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 5. Vzhledem k tomu, že měl ve věci plný úspěch žalobce, náleží mu právo na náhradu nákladů řízení. Soud určil odměnu právního zastoupení žalobce dle vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Odměna činí za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 částku [částka]. V dané věci soud přiznal odměnu za 3 úkony (příprava a převzetí věci, sepis žaloby a výzva k plnění), tj. [částka]. Dále žalobci náleží dle § 13 odst. 1 a odst. 3 a § 14b odst. 5 a) vyhlášky č. 177/96 Sb. paušální náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši [částka] na jeden úkon. V daném případě byly přiznány 3 úkony, proto žalobci náleží celkem [částka] x 3 = [částka]. Dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. náleží náhrada za daň z přidané hodnoty rovněž k nákladům řízení. DPH činí [částka] Náklady právního zastoupení jsou celkem [částka] a s připočtením soudního poplatku [částka] dosahují náklady soudního řízení výše [částka]. Tuto částku je povinen žalovaný žalobci nahradit na účet jeho právního zástupce ve shodné lhůtě jako shora. 6. Soud uložil neúspěšnému žalovanému doplatit soudní poplatek ve výši [částka], dle pol. 2.2 sazebníku poplatků, vztažmo k pol. 1. a) přílohy k z. č. 549/1991 Sb., neboť v tomto řízení soud nevydal platební rozkaz, soudní poplatek byl zaplacen ve výši [částka] žalobcem, a protože činí [částka], pak soud uložil rozdíl žalovanému doplatit ve výši [částka], ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.