9 C 327/2022-34 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce podal dne [datum] u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], Smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum], na základě které byla žalovanému vyplacena částka [částka], úvěr byl čerpán převodem na účet žalovaného, ze kterého předtím žalovaný uhradil verifikační platbu. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu s příslušenstvím ve výši [částka] do [datum]. Tím také došlo k odsouhlasení Všeobecných obchodních podmínek. Veškeré dokumenty byly zaslány žalovanému na jeho e-mail uvedený v žádosti o půjčku. Žalovaný však neuhradil sjednanou částku včas, v důsledku čehož vznikla žalovanému povinnost uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení a paušální náhradu za odeslání upomínek. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k [datum]. Ke dni postoupení činila hodnota pohledávky [částka], sestává z nesplacené jistiny ve výši [částka], nesplaceného úroku [částka], smluvní pokuty [částka] a nákladu na upomínání ve výši [částka]. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení od [datum] z částky [částka], dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] (od [datum] do [datum]). Smluvní pokuta byla vyčíslena od [datum] z dlužné jistiny [částka] do [datum]. Ode dne postoupení pohledávky bylo na dluh uhrazeno [částka]. Na nákladech řízení je požadováno [částka]. 2. Svoji aktivní legitimaci žalobce doložil Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou se [právnická osoba], původním věřitelem, ze dne [datum]. Oznámení o postoupení pohledávky adresované žalovanému je datováno dnem [datum] a doloženo poštovním archem. 3. Ve věci platební rozkaz vydán nebyl. Soud jednal a rozhodl dne [datum] bez přítomnosti účastníků, když žalobce byl k jednání omluven a u žalovaného bylo vykázáno fikcí dnem [datum]. Dle § 101 odst. 2, 3 o.s.ř. soud jednal bez přítomnosti účastníků a rozhodl na základě důkazů předložených žalobcem. 4. Žalobce soudu předložil Smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum], na základě které byla žalovanému vyplacena částka [částka], úvěr byl čerpán převodem na účet žalovaného, ze kterého předtím žalovaný uhradil verifikační platbu (žalovanému byla poukázána dne [datum] částka [částka] a dne [datum] částka [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu s příslušenstvím ve výši [částka] do [datum]. Výzva před podáním žaloby, psaná advokátem žalobce, je ze dne [datum]. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že žalovaný obdržel od předchůdce žalobce na svůj účet částku celkem [částka]. Ze Smlouvy o úvěru ze dne [datum] je zřejmé, že splatnost částky [částka] bez prodloužení je dne [datum]. Dle smlouvy se každé prodloužení splatnosti o 30 dní zpoplatňuje poplatkem po [částka] + všechny platby předcházející. Dle sdělení žalobce žalovaný uhradil [částka]. 5. Podle § 580 odst. 1o. z., platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (ve smyslu § 576 o. z.). Soud v daném případě posoudil uzavřenou Smlouvu mezi předchůdcem žalobce a žalovaným ze dne [datum], ve smyslu § 588 o. z., jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Jak je zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, pouze se dopisuje půjčená částka, splatnost, sazba úroku, celková splatná částka a RPSN. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohl ovlivnit, ale před jejím uzavřením se s ní seznámil. Žalobci byla pohledávka za žalovaným postoupena od jeho právního předchůdce. Okolnosti uzavření smlouvy soud nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli. Zda si původní věřitel zjišťoval řádně ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr, nebylo ze zaslaných listin patrné. Nicméně je soudem považována Smlouva o úvěru za neplatné právní jednání z toho důvodu, že je nevyvážená, koncipována v neprospěch spotřebitele, neboť případné poplatky za prodloužení splatnosti úvěru jdou v časových řadách po 30ti dnech za sebou a přičítá se částka [částka] vždy k té již předcházející celkové sumě. Tento poplatek se musí dle smlouvy zaplatit dopředu do data splatnosti za prodloužení smlouvy. Případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků by měly mít vedlejší charakter, když základní odměnou za zapůjčení by měl být úrok. Tímto ujednáním tak dochází k dalšímu navyšování dlužné částky, kdy věřitel zřejmě kalkuloval s tím, že půjčená částka nebude dlužníkem uhrazena včas, neboť lhůta splatnosti je 30ti denní. Zapůjčení prostředků má úrokovou sazbu [výše úroku] ročně, což je úroková sazba podstatně převyšující běžné úrokové sazby v daném místě a čase. Vedle tohoto ujednání se strany dle smlouvy dohodly na úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1% z jistiny za každý den prodlení, a to bez ohledu na zavinění klienta. Soudem je zastáván názor, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy, takovéto jednání původního věřitele nemůže požadovat právní ochrany, s odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Věřitel by nepochybně jinou smlouvu neuzavřel, než jak byla žalovanému předestřena. Vzhledem k uvedenému se soud dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobce žalovanému plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle