9 C 334/2022-46 — Okresní soud v Klatovech

Žalobce podal dne [datum] u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku, dle webové stránky [webová adresa], prostřednictvím osobního uživatelského účtu na webových stránkách původního věřitele. Žalovaná si vybrala výši a splatnost úvěru, seznámila se s poplatky s úroky a vyplnila registrační formulář, kde uvedla své údaje a kontakty. Poté byla žalovaná seznámena s obsahem smlouvy. Tímto žalovaná učinila konkrétní návrh na uzavření smlouvy. Žalovaná potvrdila, že byla s obsahem smlouvy obeznámena. Variabilním symbolem bylo číslo smlouvy. Po přijetí platby žalovaná doplnila údaje o číslo OP, název bankovní instituce a trvalé bydliště. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši celkem [částka] převodem z účtu dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaná do dne splatnosti, tj. do [datum] úvěr nesplatila, bezdůvodně se obohatila a toto obohacení požaduje právní nástupce původního věřitele vydat. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení z dlužné jistiny a na nákladech řízení bylo účtováno [částka]. Aktivní legitimace žalobce v tomto řízení byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobcem. Oznámení o postoupení pohledávky je datováno dnem [datum] žalované. Elektronický platební rozkaz byl vydán dne [datum] a byl zrušen pro nemožnost jeho doručení do vlastních rukou žalované dne [datum]. Soud jednal a rozhodl dne [datum] bez přítomnosti účastníků, když žalobce byl omluven a u žalované bylo doručeno fikcí dnem [datum]. Vzhledem k tomu, že měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci samé, postupoval dle § 101 odst. 2, 3 o. s. ř. Žalobce soudu předložil Smlouvu o úvěru [číslo] která byla uzavřena mezi žalovanou a společností [právnická osoba] dne [datum], tehdy ještě v původní výši [částka]. Postupným navyšováním úvěru došlo až na částku [částka], dle Smlouvy ze dne [datum], kde byla sjednána splatnost do [datum] s úrokem [výše úroku] ročně, celkem ke splacení bez prodloužení [částka]. Vyplacení částek žalobce doložil výpisy z účtu. Předžalobní upomínka je datována dnem [datum]. Nárok byl žalobcem označen jako bezdůvodné obohacení, které vzniklo na straně žalované, která včas půjčené částky věřiteli nevrátila, bez ohledu na smluvní ujednání. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že původní věřitel žalované plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o zápůjčce, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě bezdůvodného obohacení a soud se s touto právní kvalifikací ztotožňuje, byl nárok žalobce posouzen ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], která zněla na částku [částka], žalovaná neuhradila ničeho. K vrácení bezdůvodného obohacení tedy vyplývá celá žalovaná částka. Proto bylo žalobě v této části vyhověno s tím, že je žalovaná povinna uhradit žalobci i zákonný úrok z prodlení, který byl přiznán od data následujícího po dni, kdy byla žalobcem žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky a nikoliv od data, požadovaného žalobcem, které na bezdůvodné obohacení nemá žádnou zákonnou vazbu, neboť vychází z data následujícího k plnění dle uzavřené a dle názoru soudu neplatné smlouvy – od [datum]. V prodlení se žalovaná tedy ocitla ode dne následujícího pracovního dne po doručení žaloby, tj. od [datum]. Soud proto uložil žalované dluh žalobci uhradit tak, že zaplatí dlužnou částku jako bezdůvodné obohacení ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od [datum] do zaplacení. Zákonný úrok z prodlení je ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. 15% ročně. Povinnost platit úrok z prodlení pak pro žalovanou vyplývá z § 1970 občanského zákona. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má totiž věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení, přičemž výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. Splatnost dluhu byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. 3 dny od právní moci rozsudku. Ve zbývající části, pokud se týče úroků z prodlení, které požadoval žalobce od [datum] do [datum], byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že měl ve věci plný úspěch žalobce, náleží mu právo na náhradu nákladů řízení. Soud určil odměnu právního zastoupení žalobce dle vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Odměna činí za 1 úkon právní služby dle § 14b) odst. 1 částku [částka]. V dané věci soud přiznal odměnu za 3 úkony (příprava a převzetí věci, sepis žaloby a výzva k plnění), tj. [částka]. Dále žalobci náleží dle § 13 odst. 1 a odst. 3 a § 14b) odst. 5a) vyhlášky č. 177/96 Sb. paušální náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši [částka] na jeden úkon. V daném případě byly přiznány 3 úkony, proto žalobci náleží celkem [částka] x 3 = [částka]. Dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. patří náhrada za daň z přidané hodnoty rovněž k nákladům řízení. DPH činí [částka] Náklady právního zastoupení jsou celkem [částka] a s připočtením soudního poplatku [částka] dosahují náklady soudního řízení výše [částka]. Tuto částku je povinna žalovaná žalobci nahradit na účet jeho právního zástupce ve lhůtě shodné jako shora.