9 C 43/2023-57 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce podal dne [datum] u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení částky celkem [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel se žalobcem Smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum], na základě které mu byl poskytnut bezúčelový úvěr ve výši [částka], a to dne [datum]. Žalovaný se touto smlouvou zavázal zaplatit poskytnutý úvěr včetně úroku sjednaného ve výši úrokové sazby 75,93% ročně ve 48 měsíčních splátkách po [částka] včetně pojištění, počínaje měsícem lednem [rok] dle splátkového kalendáře. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla rovněž prověřena dle dokladů o příjmech, z databází a prohlášení dlužníka. Zde bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění uhradil žalovaný [částka]. V důsledku prodlení žalovaného se splátkami došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, dle bodu 6. 3 smlouvy, neboť pokud se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65ti dnů, dochází bez dalšího k zesplatnění celého úvěru (což se stalo u splátky [číslo] splatné dne [datum]). K datu [datum] tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Součástí nové jistiny se stala celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, přičemž tuto novou jistinu ve výši [částka] byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Z této nové jistiny má žalobce právo na úroky z prodlení v zákonné výši do zaplacení. Dle bodu 6. 5 Smlouvy, jestliže žalovaný nezaplatí v den zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, což je v daném případě ode dne [datum] do zaplacení. Žalobce požaduje smluvní pokutu v sazbě 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou od [datum], a to k datu vyhotovení žaloby, což je smluvní pokuta ve výši [částka]. Sjednané úroky z úvěru jsou ve výši 75,93% ročně a uplatňují se od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky [částka]. Dále se požaduje zákonný úrok ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Náklady řízení byly účtovány ve výši [anonymizováno] [částka] + soudní poplatek [částka]. 2. Soud jednal dne [datum] bez přítomnosti účastníků, když žalobce byl k jednání omluven a u žalovaného bylo doručeno fikcí dnem [datum]. Protože měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci samé, proto postupoval dle §101 odst. 2, 3 o. s. ř. a rozhodl bez přítomnosti účastníků. 3. Žalobce soudu předložil Předsmluvní formulář, Informaci pro klienty, Návrh na uzavření Smlouvy o úvěru, podepsané žalovaným dne [datum] a schválenou žalobcem. Z části A) Smlouvy vyplývá, že celková výše úvěru činí [částka] a celková částka, kterou by měl žalovaný splatit je [částka]. Tuto se zavázal splácet včetně zápůjční úrokové sazby 75,93% ročně ve 48 měsíčních splátkách po [částka] počínaje měsícem lednem [rok] dle splátkového kalendáře, který byl předložen. Dále bylo předloženo Oznámení o schválení bezúčelového úvěru, splátkový kalendář, Informace o pojištění s doklady, karta klienta, výzva k zaplacení ze dne [datum], [datum], oznámení o zesplatnění ze dne [datum] a předžalobní výzva ze dne [datum]. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že žalovaný dle uzavřené smlouvy dle § 2395 o. z., od žalobce obdržel částku [částka]. Před zesplatněním uhradil věřiteli částku [částka]. Protože ani po výzvách žalovaný dluh nevyrovnal, proto se žalobce obrátil na soudní řízení a požadoval nároky, které jsou specifikované v odst. 1 tohoto odůvodnění. 4. Podle § 580 odst. 1o.z. (platného v době uzavření Smlouvy o úvěru), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (ve smyslu § 576 o. z.). Soud v daném případě posoudil uzavřenou Smlouvu o úvěru mezi žalobcem a žalovaným dne [datum] a schválenou žalobcem, ve smyslu § 588 o. z., jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, podle ust. § 1810 a násl. o. z. a čl. A) Smlouvy. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě - jak zřejmé, žalovaný s textem smlouvy vyslovuje souhlas, ale samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Z obsahu smlouvy vyplývá, že je to žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu. V tom případě se od poskytovatele úvěru očekává přiměřenost a poctivost ujednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá i jeho ekonomickému riziku. Soud považuje toto právní jednání (Smlouvu o úvěru) za neplatné pro rozpor s dobrými mravy, nejen pro svoji nepřiměřenost ve vztahu k právům žalovaného, ale také z toho důvodu, že žalobce požaduje po žalovaném zaplacení celkové částky [částka], což je více jak trojnásobek částky, než která byla žalovanému půjčena. Žalovaný již uhradil žalobci částku [částka]. Ze smlouvy nevyplývá, proč byla návratnost půjčky takto určena a proč právě v této výši a s touto lhůtou splatnosti. Obchodní úrok stanovený žalobcem ve výši 75,93% ročně byl stanoven jako pevná výpůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru (část A) smlouvy) a zcela jasně neadekvátně přesahuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, není stanovena s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Požadavek přiměřenosti zde věřitel nerespektoval a vytvořil tak značnou nerovnováhu stran v neprospěch žalovaného, čímž naplnil obsah ustanovení § 1813 o. z., přičemž takovéto jednání je tímto ustanovením zakázáno. To se týká i nastavením řady povinností klienta a navazujících sankcí, které se tak stávají nepřehlednými jako celá koncepce smlouvy. Veškerá tato ujednání spolu úzce souvisí, dle názoru soudu je nelze oddělit, neboť jsou takto záměrně nastavena žalobcem, bez tohoto ujednání by smlouvu věřitel těžko uzavřel, a proto soud považuje celou Smlouvu o úvěru za neplatné právní jednání, tzn. včetně ujednání o smluvních pokutách. Smlouva musí být pro žalovaného jako celek ne zcela nesrozumitelným právním jednáním. Věřitel se nemůže dožadovat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobce je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i jednoduše porovnáním částky půjčené s částkou, která má být vrácena. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvo