10 C 225/2023-60 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení celkem , částka, spolu s blíže specifikovaným příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřené mezí ní a obchodní společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (původní věřitel), nabyla pohledávku za žalovaným. Žalobkyně přiblížila, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši , částka, bezhotovostním převodem na bankovní účet. Ty se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím do , datum, . Žalovaný , Anonymizováno, neuhradil řádně a včas. Výzva k zaplacení dluhu zůstala ze strany žalovaného bez odezvy, pročež se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud.2. Žalovaný při jednání nejprve uvedl, že se jedná o , Anonymizováno, , která ovšem nebyla sjednaná jím. Poukázal na to, že bankovní účet je sice veden formálně na něj, ale má k němu přístupová oprávnění také jeho společník. Navrhl, aby soud tuto osobu vyslechl jako svědka a aby byl proveden důkaz výpisem z bankovního účtu, na který měly být zaslány úvěrové prostředky, aby bylo zjištěno, kdo tedy peníze vybíral. S tímto postupem se žalobkyně v písemném vyjádření soudu ztotožnila.3. Aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby má soud za osvědčenou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (včetně přílohy se seznamem postupovaných pohledávek), na jejímž základě byla na žalobkyni postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno, jak soud zjistil z dopisu původního věřitele ze dne , datum, .4. Ze smlouvy o , Anonymizováno, č. , tel. číslo, , uzavřené mezi původním věřitelem na jméno žalovaného dne , datum, , soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal , Anonymizováno, splatit do , datum, .5. Svědek , jméno FO, při svém výslechu vypověděl, že si úvěr brali, a protože žalovaný nemá internetové bankovnictví, vyřizoval jej „přes DPH“. Úvěr sjednával svědek, žalovaný o tom dle něj věděl. Úvěr si bral z toho důvodu, že potřeboval zaplatit nějaké DPH pro firmu.6. Z výpisu z bankovního účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že v období od , datum, do , datum, byla provedena tzv. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a sice dne , datum, v částce , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Dále na tento účet přišly dvě platby od původního věřitele, každá ve výši , částka, .7. Ze zprávy , právnická osoba, . vyplynulo, že majitelem osobního účtu ve shora uvedeném období byl žalovaný s tím, že dispoziční právo k účtu majitele měl rovněž svědek , jméno FO, s uvedením bydliště , adresa, .8. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), jsou podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě námitkou žalovaného, že , Anonymizováno, nesjednal, přičemž tuto obranu žalovaného shledal opodstatněnou. Listinnými důkazy, a to výpisem z bankovního účtu, na který byly poukázány , Anonymizováno, , Anonymizováno, , ve spojení se soudem vyžádanou zprávou příslušné banky bylo zjištěno, že žalovaný sice byl majitelem daného bankovního účtu, ovšem dispozičním oprávněním k témuž účtu byl nadán svědek , jméno FO, . Ten při svém výslechu po řádném poučení vypověděl, že to byl on, kdo úvěr sjednal, a to za účelem blíže nespecifikované úhrady DPH pro firmu. Žalovaný o tom měl vědět, což žalovaný při jednání potvrdil s tím, že se to dozvěděl až posléze. Soud neměl důvod svědkovi nevěřit, svědek vypovídal spontánně, přičemž jeho disponentská oprávnění k dotčenému bankovnímu účtu byla mimo rozumnou pochybnost prokázána již zmíněnými listinnými důkazy. Za této situace dospěl soud k závěru, že žalovaný , Anonymizováno, s původním věřitelem ve skutečnosti nesjednal, není tudíž ve věci pasivně legitimován, pročež žalobu zamítl.10. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. na procesním úspěchu žalovaného ve sporu. Žalobkyně je tudíž povinna nahradit žalovanému náklady řízení v plném rozsahu. Náklady řízení právně nezastoupeného žalovaného dle § 137 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. tvoří paušální náhrada ve výši , částka, podle § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. za dva úkony, a to za účast na dvou jednáních.11. Jelikož soud v nynější věci nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, nýbrž v řízení pokračoval, je povinností soudu doměřit navrhovateli soudní poplatek do výše, v níž by byl vybrán za standardní návrh na zahájení řízení (položka 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soudní poplatek v daném případě činí , částka, . Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši , částka, . Žalobkyni tak stíhá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši , částka, . Soud zde při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, dle něhož splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.12. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.