7 C 200/2024-33 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne , datum, , se domáhal žalobce na žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Konstatoval, že dne , datum, uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce částky ve výši , částka, . Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit částku , částka, do , datum, . Žalovaný však úvěr nevrátil, uhradil pouze , částka, , což žalobce započítal na smluvní pokutu a na náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalobce se proto domáhá zaplacení dlužné jistiny a poplatku ve výši , Anonymizováno, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, za opakované zaslání písemných upomínek.2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval.3. Soudem bylo ve věci při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, ve znění dodatku uzavřené mezi žalobcem a žalovaným má soud za prokázané, že tato společnost poskytla žalovanému peněžní půjčku ve výši , částka, , žalovaný jako dlužník se zavázal žalobci jako věřiteli zaplatit jak dlužnou jistinu , částka, , tak i poplatek ve výši , částka, , a to do , datum, (v návrhu nesprávně uvedeno , datum, ). Pro případ prodlení se splacením zápůjčky si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně.5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako smlouva o zápůjčce a dospěl k závěru, se jedná o neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o.z. z níže uvedených důvodů. V daném případě žalobce poskytl žalovanému částku , částka, na dobu necelého 1 měsíce s poplatkem ve výši 32,50 % z jistiny, což je částka v případě tak krátkého časového období, na který byly prostředky poskytnuty, nepřiměřeně vysoká. Odměnou za poskytnutí úvěru má být přiměřeně vysoký úrok, nikoli jednorázový poplatek takové výše. Poplatky v bankovní praxi mají mít spíše vedlejší charakter a obvykle tvoří zanedbatelnou část jistiny. Zdánlivě se zde sice jedná o úvěr „bez úroku“, nicméně pokud bychom brali jako odměnu namísto úroku právě poplatek v částce , částka, , pak by se ve výsledku de facto jednalo o úrok ve výši 390 % ročně.7. Dále je nutno zdůraznit, že smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. V daném případě smlouva byla předem předtištěna, pouze se dopisovala půjčená částka, úroky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného, který tedy text smlouvy těžko mohl ovlivnit. Očekává se od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. S ohledem na vše shora uvedené, kdy soud posuzuje celkovou koncepci a charakter dané smlouvy, dospívá soud k závěru, že právní jednání takového obsahu by nemělo požívat právní ochrany a vyhodnocuje jej jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Soud rovněž vychází ze závěrů Krajského soudu v Plzni, prezentovaných např. v rozhodnutích čj. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80.8. Soud rovněž shledal, že smlouva o úvěru (zápůjčce) ze dne , datum, neobsahuje ani v nejmenším informace, které by mohl věřitel posuzovat za účelem zjištění schopnosti žalovaného splácet sjednaný úvěr, když tato povinnost vyplývá z ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.9. Ze samotné žaloby a rovněž ani z předložených listin nevyplývá, že by si žalobce náležitým způsobem ověřoval úvěryschopnost žalovaného před uzavřením smluvního vztahu. Soud tak má za to, že žalobce porušil povinnost uloženou mu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Rovněž z tohoto důvodu soud uzavřel, že Smlouva o zápůjčce ze dne , datum, je neplatným právním ujednáním, včetně ujednání o smluvní pokutě.10. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991, § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný přijal částku , částka, , aniž tu byl platný závazek, žalobce má proto nárok na vrácení toho, co plnil, ponížený o částečnou úhradu žalovaného v částce , částka, , tj. její nárok odpovídá částce , částka, . Soud proto výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.11. Právo na úroky z prodlení náleží žalobci ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Podle ust. § 2 tohoto nařízení platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.12. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k charakteru projednávané věci a procesnímu úspěchu obou stran soud rozhodl o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku II.13. Soud v daném případě nevydal k návrhu žalobce elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto žalobce stíhá povinnost doplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech poplatek z návrhu ve výši , částka, dle položky 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků, jako straně ve sporu převážně neúspěšné. Žalobce zaplatil soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši , částka, v souladu s položkou 2 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků, podle položky 2 bod 2 však soudní poplatek činí , částka, , zbývá proto doplatit , částka, . Soud při svém rozhodování vycházel z § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., kdy splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.14. Splatnost rozsudku byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř..