7 C 355/2023-63 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala vůči žalovanému zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. V návrhu uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 64,63 % ročně, a to ve , Anonymizováno, měsíčních splátkách po , částka, (celkem , částka, ) splatných vždy k 16. dni kalendářního měsíce počínaje , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Úvěrové podmínky však žalovaný neplnil, do data zesplatnění neuhradil ničeho, po zesplatnění uhradil , Anonymizováno, splátek po , částka, , tedy celkem , částka, . V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvních pokut, dále pak náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného. K zesplatnění úvěru pro prodlení žalovaného došlo ke dni , datum, , v důsledku čehož je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni jak dlužnou jistinu ve výši , částka, , tak i veškeré nezaplacené úroky a dále pak i zákonný úrok z prodlení. Podle čl. 6.1 smlouvy je žalovaný po zesplatnění úvěru povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný dluží žalobkyni jistinu ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, , náhradu nákladů v souvislosti s prodlením ve výši , částka, , smluvní pokutu ke dni vyhotovení žaloby tj. , částka, a dále pak úrok ve výši 64,63 % ročně z původní dlužné jistiny , částka, maximálně však do výše , částka, . Žalobkyně požaduje rovněž i zákonný úrok z prodlení.2. K soudem nařízenému jednání, které se konalo dne , datum, , se žalovaný nedostavil, na předvolání nereagoval, z jednání se neomluvil, nežádal o odročení jednání. Soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti postupem podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu. Žalobkyně byla z jednání omluvena.3. Před jednáním žalobkyně omezila žalobní nárok částečným zpětvzetím v rozsahu částky ve výši , částka, a domáhala se tak zaplacení částky ve výši , částka, . Soud proto rozhodl ve smyslu ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. o částečném zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí.4. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z předloženého návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo prokázáno, že tento učinil žalovaný dne , datum, u žalobkyně, když tento návrh byl žalobkyní dne , datum, akceptován. Z uvedeného listinného důkazu bylo dále zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 48 měsíčních splátkách po , částka, splatných nejpozději do 16. dne každého kalendářního měsíce při výši úrokové sazby 64,63 % ročně. Žalovaný se tak zavázal zaplatit žalobkyni celkovou částku ve výši , částka, . Žalobkyně dopisem ze dne , datum, oznámila žalovanému schválení úvěru. Z obsahu úvěrové smlouvy, jakož i splátkového kalendáře je zřejmé, že splatnost první splátky úvěru připadla na datum , datum, , když poslední , Anonymizováno, . měla být splacena dne , datum, . Z tvrzení žalobkyně, jež ze strany žalovaného nebylo rozporováno, vzal soud za zjištěné, že žalovaný uhradil , Anonymizováno, splátek po , částka, , celkem tedy , částka, .5. Podle § 2395 občanského zákoníku platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Jak uvedl Krajský soud v Plzni ve svém rozhodnutí č. j. 25 Co 127/2018-76 ze dne , datum, ve skutkově i právně obdobné věci, je taková smlouva, která obsahuje ujednání o úrocích, které se zcela vymykají běžným sazbám, za nichž poskytují spotřebitelské úvěry banky, absolutně neplatná a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy. I při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy, jichž se žalobkyně ve svém závěrečném návrhu dovolává, nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V dané věci je tato nerovnováha tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (např. rozsudek NS sp. zn. 33 Odo 234/2005). Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy.7. V této souvislosti měl soud za nejspolehlivěji zjištěnou průměrnou úrokovou sazbu pro daný typ úvěru ověřenou na veřejně přístupných webových stránkách České národní banky, na nichž Česká národní banka sděluje průměrné úrokové sazby komerčních bank, kdy pro tento konkrétní typ úvěru v době uzavření úvěrové smlouvy, tj. k , Anonymizováno, , Anonymizováno, , takováto průměrná úroková sazba činila přibližně 8,9 % ročně. Pakliže byla mezi účastníky úvěrové smlouvy v projednávané věci sjednána úroková sazba ve výši 64,63% ročně, pak tento úrok je třeba hodnotit jako úrok zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu ust. § 1796 občanského zákoníku. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou.8. Uzavřel-li soud, že mezi účastníky nebyl platně sjednán žádný závazkový vztah, nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyní byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky a získal tedy majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.9. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).10. Pakliže bylo plnění žalovanému poskytnuto na základě neplatné smlouvy o úvěru, je namístě, aby žalovaný vrátil to, oč se obohatil. V tomto směru soud zjistil, že z poskytnuté částky , částka, bylo žalovaným vráceno celkem , částka, . Na straně žalovaného tak není bezdůvodné obohacení a proto soud žalobu v rozsahu nároku na zaplacení jistiny ve výši , částka, zamítl.11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastník, který má ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto směru lze tedy přiznat žalovanému plný procesní úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že náhrada nákladů soudního řízení nebyla přiznána ani jedné z procesních stran.