7 C 368/2023-28 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce se návrhem ze dne , datum, domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky jako nevrácené finanční půjčky na základě smlouvy ze dne , datum, , kdy splatnost půjčky nastala dne , datum, , aniž by však žalovaná cokoliv žalobci vrátila. Neučinila tak ani po výzvách.2. Soudem vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť žalované se jej nepodařilo doručit. Žalovaná na výzvy soudu nereagovala, k návrhu se nevyjádřila.3. Následně soud při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání.4. Žalobce soudu předložil smlouvu o půjčce ze dne , datum, , kdy žalovaná svým podpisem stvrdila, že od žalobce na základě této smlouvy převzala částku , částka, . Tuto částku spolu s částkou , částka, měla žalovaná žalobci vrátit do , datum, .5. Předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzval žalobce žalovanou k vrácení zapůjčené částky spolu se sjednaným úrokem , částka, .6. Podle ust. § 2390 občanského zákoníku platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a k jejímu uzavření nepostačují příslušné projevy vůle smluvních stran, tj. dosažení konsenzu stran, ale je nutné také přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli. K uzavření smlouvy tedy nestačí dohoda stran o jejím obsahu, ale musí dojít k faktickému přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli a teprve přenecháním předmětu zápůjčky je smlouva uzavřena.8. Přenecháním předmětu zápůjčky nelze rozumět jen fyzické odevzdání (tradici) předmětu zápůjčky vydlužiteli, ale jakékoliv jednání, jehož výsledkem je, že se předmět zápůjčky dostane do dispoziční sféry vydlužitele. Přenechání předmětu zápůjčky tak může mít například i podobu převodu peněžních prostředků na účet vydlužitele (Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014), 1. vydání, 2014, s. 659 – 672).9. Žalobce v řízení prokázal, že žalované poskytl zápůjčku ve výši , částka, , kterou se žalovaná zavázala vrátit do , datum, , což však neučinila. Žalovaná žádným způsobem nárok žalobce nerozporovala, ani co do výše, ani co do základu. Proto má soud za to, že žaloba byla podána po právu a jako takové jí zcela vyhověl.10. Spolu s dlužnou jistinou uložil soud žalované zaplatit i zákonný úrok z prodlení. Právo na úroky z prodlení náleží žalobci ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a nařízení vlády č. 142/94 Sb. platného v první den prodlení žalovaného. Podle ust. § 1 tohoto nařízení platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastník, který má ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byla žaloba po právu, žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto je žalovaná povinna nahradit žalobci náklady soudního řízení ve výši , částka, , když tyto jsou tvořeny odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky MS č. 177/1996 Sb. za 3 úkony po , částka, , , částka, za tři režijní paušály po , částka, a zaplacený soudní poplatek , částka, .12. Splatnost jednotlivých nároků byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř..