7 C 82/2024-57 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, , domáhala vůči žalované zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. V návrhu uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši , částka, s úrokovou sazbou ve výši 111,35 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v , Anonymizováno, měsíčních splátkách po , částka, počínaje , Anonymizováno, , celkem tedy měla žalobkyni vrátit , částka, . Úvěrové podmínky však žalovaná neplnila, na úvěrový závazek splatila postupně celkem , částka, . V důsledku prodlení žalované vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši , Anonymizováno, a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaná v prodlení. Návrhem se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , nákladů na upomínání ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, .2. Ve věci bylo následně soudem bez vydání elektronického platebního rozkazu při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.3. Žalovaná se k návrhu vyjádřila v podání ze dne , datum, , kde uvedla, že uhradila několik splátek, nicméně poté manžel přišel o práci a rodina se dostala do platební neschopnosti.4. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalované nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalované byl žalobkyní poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši , částka, s úrokovou sazbou 111,35 % ročně. Úvěr byl v plné výši poskytnut dne , datum, na účet žalované. Žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v , Anonymizováno, měsíčních splátkách po , částka, počínaje , Anonymizováno, , celkem tedy měla žalobkyni vrátit , částka, .5. Z tvrzení žalobkyně, jež ze strany žalované nebylo rozporováno, vzal soud za zjištěné, že žalovaná úvěr řádně nesplácela. Upomínkami ze dne , datum, , , datum, a , datum, byla žalovaná upomínána k zaplacení dluhu a dopisem ze dne , datum, jí bylo oznámeno zesplatnění úvěru a žalovaná byla vyzvána k úhradě částky ve výši , částka, do , datum, .6. Podle § 2395 občanského zákoníku platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Jak uvedl Krajský soud v Plzni ve svém rozhodnutí č. j. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018 ve skutkově i právně obdobné věci, je taková smlouva, která obsahuje ujednání o úrocích, které se zcela vymykají běžným sazbám, za nichž poskytují spotřebitelské úvěry banky, absolutně neplatná a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy. I při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy, jichž se žalobkyně ve svém závěrečném návrhu dovolává, nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V dané věci je tato nerovnováha tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (např. rozsudek NS sp. zn. 33 Odo 234/2005). Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy.8. V této souvislosti měl soud za nejspolehlivěji zjištěnou průměrnou úrokovou sazbu pro daný typ úvěru ověřenou na veřejně přístupných webových stránkách České národní banky, na nichž Česká národní banka sděluje průměrné úrokové sazby komerčních bank, kdy pro tento konkrétní typ úvěru (spotřební úvěr pro domácnosti sjednaný na dobu od 1 roku do 5 let) v době uzavření neplatné úvěrové smlouvy, tj. v říjnu 2020, takováto průměrná úroková sazba činila přibližně 9,42 % ročně. Pakliže byla mezi účastníky úvěrové smlouvy v projednávané věci sjednána úroková sazba ve výši 111,35 % ročně, pak tento úrok je třeba hodnotit jako úrok zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu ust. § 1796 občanského zákoníku. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou.9. Uzavřel-li soud, že mezi účastníky nebyl platně sjednán žádný závazkový vztah, nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyní byly žalované poskytnuty peněžní prostředky a získala tedy majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.10. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).11. Pakliže bylo plnění žalované poskytnuto na základě neplatné smlouvy o úvěru, je namístě, aby žalovaná vrátila to, oč se obohatila. V tomto směru soud zjistil, že z poskytnuté částky v celkové výši , částka, žalované povinnost tuto částku uhradit žalobkyni ve lhůtě určené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř..12. Právo na úroky z prodlení náleží žalobkyni ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Podle ust. § 2 tohoto nařízení platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, přičemž při určení počátku úroku z prodlení soud vycházel ze lhůty, která byla žalované určena v předžalobní výzvě ze dne , datum, .13. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do sjednaného obchodního úroku ve výši 111,35 % z dlužné jistiny, smluvních pokut a nákladů spojených s uplatněním pohledávky byla žaloba zamítnuta.14. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastník, který má ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měla žalovaná vyšší procesní úspěch a náleželo by jí tak právo na zaplacení nákladů spojených s projednáním věci. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že náhrada nákladů soudního řízení nebyla přiznána ani jedné z procesních stran.15. O uložení povinnosti doplatit soudní poplatek rozhodl soud podle sazebníku soudních poplatků jako přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy podle položky 2 odst. 2 platí, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1.