9 C 112/2023-114 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobou, která došla zdejšímu soudu dne , datum, , se domáhala žalobkyně vydání rozsudku, jímž soud zruší podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku p. č. , Anonymizováno, zapsaného na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , u , adresa, . Žalobkyně i žalovaná na nemovitosti vlastní podíl o velikosti , Anonymizováno, . Žalobkyně již nemá zájem setrvávat v podílovém spoluvlastnictví, kdy není možné se dohodnout o společné správě a využívání této věci. V návrhu bylo navrženo vypořádání podílového spoluvlastnictví rozdělením pozemku na parcely dle geometrického plánu. V průběhu řízení žalobkyně požadovala přikázání nemovité věci do vlastnictví žalované.2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne , datum, požadovala přikázání nemovitosti do vlastnictví žalobkyně, s reálným rozdělením pozemku nesouhlasila. Ve vyjádření, které soudu zaslala žalovaná po vyhlášení rozsudku dne , datum, , žalovaná navrhla rovněž zrušení podílového spoluvlastnictví, ale navržené výroky ad II a ad III jsou rozporuplné. Soud k tomuto vyjádření nepřihlédl.3. Z provedeného znaleckého posudku soudním znalcem , tituly před jménem, ze dne , datum, soud zjistil, že oceňovaný pozemek má obdélníkový tvar cca , Anonymizováno, . Reálným rozdělením by vznikly dva pozemky s nevýhodným tvarem. Při výstavbě povolené územním plánem zahrádkářské chaty o zastavěné ploše max. , Anonymizováno, dojde k předělení úzkého dlouhého pozemku na dvě části a nebude dobře možné obhospodařovat jednotlivé části pozemku pomoci strojů, uživatelská hodnota by reálným rozdělením klesla. Umístění domovní čistírny odpadních vod nemá vliv na cenu okolních pozemků. Obvyklá cena p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, stanovená porovnávací metodou je , částka, . Vypořádání spoluvlastnictví nemovitosti dohodou dle ustanovení § 1143 občanského zákoníku nebylo možné, neboť každý z účastníků měl rozdílně představy o tom, kdo nemovitost při zrušení podílového spoluvlastnictví obdrží. Rovněž tak reálné rozdělení nemovitosti ani jiné efektivní nakládání s nemovitostí není možné a účelné. Žalobkyně nakonec navrhla zrušení spoluvlastnictví k nemovitosti tak, aby nemovitost byla přikázána do výlučného vlastnictví žalované za náhradu žalobkyni určenou na základě znaleckého posudku.4. Podle § 3028 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Z ustanovení shora citovaného vyplývá, že zrušení spoluvlastnictví se řídí právní úpravou dle § 1140 a následujícího z. č. 89/2012 Sb. (dále o. z.). Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň i o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě. V odůvodněném případě může rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. Soud považoval z provedeného znaleckého posudku zpracovaného soudním znalcem , tituly před jménem, , č. , číslo, za nerozporované, že předmět řízení má tržní hodnotu , částka, . Rovněž tak je nesporné z výpisu z LV č. , hodnota, , že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku, a to každý 1/2. V zásadě sice platí, že spoluvlastnictví se zrušuje dohodou spoluvlastníků, ale vzhledem k tomu, že k této dohodě mezi nimi z objektivních důvodů nedošlo, pak lze přistoupit k rozdělení společných nemovitých věcí i soudním rozhodnutím. Nikdo totiž nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (§ 1140 odst. 1 o. z.). K návrhu kteréhokoli spoluvlastníka pak soud spoluvlastnictví zruší s přihlédnutím k hlediskům tak, jak je uvedeno v ustanovení § 1143 o. z. Zrušení podílového spoluvlastnictví nepředstavuje zásah do práva na ochranu vlastnictví, a to ani nepříznivý výsledek sporu pro jednoho z podílových spoluvlastníků. Jak vyplývá z provedeného dokazování v tomto řízení, žalobkyně pozemek v podstatě neužívá, jedná se o travnatou plochu, měla původně zájem o vyčlenění části pozemku pro sebe (reálné rozdělení), od tohoto záměru po znaleckém posudku ustoupila. Nabízel se i institut směny, který se nezrealizoval. Nicméně se jeví jako problém dorozumívat se společně o správě či údržbě společné nemovitosti, která je menší rozlohy. Soudem je zastáván názor, že je v zájmu nejen žalobkyně, ale i do budoucna uspořádání spoluvlastnictví k této nemovitosti, aby i vzhledem ke své rozloze měla jediného vlastníka, který není odkázán na finanční prostředky či různé souhlasy od protistrany. I tyto okolnosti svědčí pro závěr, že nelze nutit žádného podílového spoluvlastníka, aby ve spoluvlastnickém vztahu setrval a je tedy nutno přistoupit ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soudním rozhodnutím. Ten, kdo podal návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, je ve věci aktivně legitimován. V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je třeba vzít do úvahy nejen hlediska uvedená v § 1142 a následujících o. z., nejde však o hlediska rozhodující, vždy záleží na úvaze soudu, který se zabývá nejen výší podílů spoluvlastníků a účelným využití věci, ale i dalšími skutečnostmi, které vyplynou v řízení najevo. To, že je na místě v daném případě podílové spoluvlastnictví zrušit, nezpochybňoval nikdo.5. Soud se zabýval při svém rozhodování možnými způsoby vypořádání podílového spoluvlastnictví (soud není v daném předmětu řízení vázán návrhy účastníků), přičemž vycházel ze shora zjištěného skutkového stavu, který pak byl i podkladem pro základní hlediska při rozhodování ve věci samé: Výše spoluvlastnických podílů je shodná. Účelné využití celé nemovitosti a solventnost svědčí ve prospěch žalované, která má větší možnosti pokud se týče oslovení různých subjektů k využití nemovitosti. Soud uzavírá, že nevidí perspektivu ve společném postupu ohledně správy a údržby nemovitosti, její faktické zajištění je schopna provádět žalovaná. Z těchto důvodů zde vysvětlených, soud rozhodl tak, že zrušil podílové spoluvlastnictví a přikázal celou nemovitost žalované (ad I – II výroku tohoto rozsudku), která žalobkyni vyplatí částku, která připadá na její vypořádací podíl, a to , částka, (1/2 z tržní ceny nemovitosti, tj. z částky , částka, ). Tuto částku žalovaná zaplatí žalobkyni ve lhůtě 1 měsíce od právní moci rozsudku.6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.7. Ze zdánlivého pohledu výsledků tohoto řízení měla ve věci úspěch žalobkyně a náleželo by jí právo na náhradu nákladů řízení. Toto řízení je však charakteristické tím, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do tohoto řízení vstupoval, neboť se žalobkyni dostává vypořádací podíl v penězích. I dosavadní judikatura se přiklonila k názoru, že v případě vypořádání SJM a podílového spoluvlastnictví má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků řízení (např. IV ÚS 404/22). Soud však považuje za spravedlivé, aby se každý z účastníků podílel na nezbytných nákladech řízení, spočívajících v úhradě znaleckého dokazování rovným dílem, neboť znalecký posudek byl proveden ve prospěch obou stran sporu a nebylo možné v jeho počátku předjímat jeho výsledek, když se zjišťovala tržní, tedy obvyklá cena vypořádávané nemovité věci a především i možnost jejího reálného rozdělení. Na znalecký posudek bylo vynaloženo celkem , částka, (zálohu uhradila žalovaná ve výši , částka, a byla vyčerpána). Na každou stranu sporu tedy připadá úhrada částky po , částka, . Protože částka , částka, byla žalovanou uhrazena, doplatí tak žalovaná čs. státu, Okresnímu soudu v Klatovech částku , částka, . Zbývající částku , částka, zaplatí žalobkyně (viz výroky ad IV, V). Pokud se týče zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , byl tento uhrazen žalobkyní a vzhledem k tomu, že žalovanou před podáním žaloby nekontaktovala, ponese si tento náklad výlučně žalobkyně sama. V ostatním si náklady řízení ponese žalobkyně (náklady právního zastoupení) i žalovaná ze svého, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud dodává, že pro přiznání náhrady nákladů řízení žalované neshledal zákonný důvod: Je pravdou, že se žalobkyně nedostavila k jednání dne , datum, , předem se neomluvila, stalo se tak až následně dopisem ze dne , datum, . Toto jednání proběhlo za účasti právního zástupce žalované, nebylo tedy zcela zmařeno, bylo provedeno dokazování znaleckým posudkem. Na následné jednání se nikdo ze zástupců nedostavil, neboť bylo soudem avizováno, že tuto účast nepovažuje za