9 C 15/2024-33 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce podal dne , datum, u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se společností , Anonymizováno, . dne , datum, Smlouvu o revolvingovém úvěru, nedílnou součástí smlouvy jsou i obchodní podmínky společnosti , Anonymizováno, .. Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku, dle webové stránky , Anonymizováno, , prostřednictvím osobního uživatelského účtu na webových stránkách původního věřitele. Žalovaný se nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně adresy a emailu, poté doručil původnímu věřiteli žádost o zaslání nabídky k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Společnost , Anonymizováno, následně prověřila jeho úvěruschopnost a zaslala mu nabídku k uzavření smlouvy včetně obchodních podmínek a dalších součástí smlouvy. Dle uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut neúčelový bezhotovostní úvěr, který byl vyčerpán ve výši , částka, se splatností , datum, . Žalovaný se však dostal do prodlení, věřitel ho vyzýval k úhradě dluhu, ale žalovaný svůj závazek v plné výši neuhradil. Ve svém podání ze dne , datum, žalobce uvedl, na kterého byla pohledávka postoupena, že žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši , částka, a uhrazeno bylo před postoupením pohledávky , částka, . Žalobci byla postoupena pohledávka ve výši , částka, , která sestává z jistiny , částka, a z úroku , částka, za období čerpání úvěru. Na nákladech řízení bylo účtováno , částka, .2. Aktivní legitimace žalobce v tomto řízení byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobcem.3. Soud jednal a rozhodl dne , datum, bez přítomnosti účastníků, když žalobce byl omluven. Žalovaný měl doručeno dnem , datum, , k jednání se nedostavil. Vzhledem k tomu, že měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci samé, postupoval dle § 101 odst. 2, 3 o. s. ř. a rozhodl na základě důkazů předložených žalobcem.4. Žalobce soudu předložil Smlouvu o revolvingovém úvěru, uzavřenou dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, Obchodní podmínky společnosti , právnická osoba, ., Standardní informace o spotřebitelském úvěru, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , ve kterém je žalovaný žádán o úhradu částky , částka, , předžalobní upomínku ze dne , datum, a platební historii.5. Podle § 580 odst. 1 o. z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil Smlouvu o revolvingovém úvěru, uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovaným, ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13/EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka, „poplatky“, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Je zřejmé, že je to žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Z předložených dokladů není zřejmé, že by si věřitel zjišťoval ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr v dohodnutých částkách a termínech. Úroková sazba byla stanovena denně na 0,2833%, což je ročně x 365 = 103,40%. Výši „Celkových nákladů spotřebitelského úvěru“, úrokové sazby, vztažmo k předpokládané půjčené částce, soud považuje za odporující dobrým mravům. Úroková sazba několikráte překračuje sazbu úroků obvyklou v daném místě a čase. Smlouva o revolvingovém úvěru je tedy dle názoru soudu, s poukazem na shora uvedené, neplatným právním jednáním jako celek, vytváří nepřiměřené podmínky pro spotřebitele, bez ohledu na to, že žalovaný vyčerpal částku , částka, , dle žalobce a předloženého přehledu.6. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaná bezdůvodně obohatila a získala majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za ní bylo plněno, co měla po právu plnit sama. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobce žalovanému plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o revolvingovém úvěru, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost „vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení „Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě neplatné smlouvy a soud dospěl k závěru o její neplatnosti, pak byl nárok žalobce posouzen dle ust. § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný dle přehledu plateb provedl výběry v souhrnu ve výši , částka, , dle sdělení žalobce bylo před postoupením uhrazeno , částka, a po postoupení již ničeho. Ve výsledku tedy žalovaný žalobci již ničeho nedluží, a proto byl žalobní návrh zamítnut. Z neplatné smlouvy se jiných nároků žalobce než bezdůvodného obohacení, nemůže domáhat.7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, soud vyslovil, že také žádnému z účastníků právo na náhradu náklad řízení nepřísluší.8. Soud uložil neúspěšnému žalobci doplatit soudní poplatek ve výši , částka, , dle pol. 2.2 sazebníku poplatků vztažmo k pol. 1. b) přílohy k z. č. 549/1991 Sb., neboť v tomto řízení soud nevydal platební rozkaz, soudní poplatek byl zaplacen ve výši , částka, žalobcem a protože činí , částka, , pak soud uložil rozdíl žalobci doplatit ve výši , částka, , ve lhůtě