9 C 152/2024-42 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce podal dne , datum, u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s předchůdcem žalobce , právnická osoba, Smlouvu o úvěru č. , číslo, dne , datum, . Dle této smlouvy žalovaná čerpala úvěr do výše , částka, . Žalovaná se zavázala vrátit půjčenou částku dle rozpisu plateb, když konkrétní výše byla žalované sdělována každý měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl pro žalovanou dostupný na online účtu , Anonymizováno, . Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, dostala se do prodlení. Úvěr byl proto v souladu se smlouvou zesplatněn ke dni , datum, (čl. 11.3 smluvních podmínek). Žalovaná uhradila na úvěr částku , částka, . Žalobce, kterému byla dlužná částka postoupena, požaduje po žalované částku , částka, (sestávající z jistiny , částka, , poplatku , částka, , úrok z jistiny do zesplatnění ve výši , částka, ), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , úrok 24,12% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Na nákladech řízení je účtováno , částka, .2. Soud jednal a rozhodl dne , datum, bez přítomnosti účastníků, jak umožňuje ust. § 101 odst. 2, 3 o. s. ř., když žalobce byl k jednání omluven a u žalované bylo doručeno , datum, .3. Žalobce soudu předložil Smlouvu o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, . Dle této smlouvy byla žalované poskytnuta kreditní linka s možností opakovaného čerpání do výše pevně stanoveného stropu spotř. úvěru, ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala vrátit půjčenou částku minimální měsíční platbou každý kal. měsíc 21. den, dle rozpisu na online účtu věřitele. Sazba úroku byla stanovena ve výši 60% ročně., celková částka k úhradě je , částka, . Smluvní podmínky jsou obsaženy ve smlouvě. Dále byly doloženy standardní informace o spotřebitelském úvěru, kopie občanského průkazu žalované, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, s postupovanými pohledávkami, Informace o zpracování osobních údajů, výzva k plnění ze dne , datum, s podacím lístkem a přehled úhrad žalovanou. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že žalovaná částku , částka, obdržela a na splátkový kalendář reagovala, byť částečnou úhradou celkem , částka, .4. Podle § 580 odst. 1o. z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil Smlouvu o úvěru ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13/EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka, „poplatky“, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smluv v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Je zřejmé, že je to žalovaná, která je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, její postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele – požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud nemohl zjistit, v jakém postavení se spotřebitel – žalovaná nacházela s ohledem na finanční prostředky, které má k dispozici, žalobce si ani nezjišťoval ekonomickou schopnost žalované splácet úvěr v dohodnutých částkách a termínech, toto nebylo soudu doloženo. Žalobce požaduje po žalované pevnou úrokovou sazbu 60 % ročně, což vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Tím, že věřitel nesděluje měsíční splátky ve smlouvě, dostává spotřebitele do nevýhodného postavení a jeho splátky tak nejsou v rámci smlouvy přezkoumatelné. Smlouva se tak stává nevyváženou v neprospěch spotřebitele. Smlouva o úvěru je tedy dle názoru soudu, s poukazem na shora uvedené, neplatným právním jednáním.5. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaná bezdůvodně obohatila a získala majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za ní bylo plněno, co měla po právu plnit sama. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobce žalované plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o úvěru, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost „vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení „Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě neplatné smlouvy a soud dospěl k závěru o její neplatnosti, pak byl nárok žalobce posouzen dle ust. § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná prokazatelně obdržela částku , částka, a dle tvrzení žalobce uhradila žalobci celkem částku , částka, . K vrácení bezdůvodného obohacení tedy zbývá částka , částka, (, částka, – , částka, = , částka, ). V této části bylo proto žalobě vyhověno s tím, že je žalovaná povinna uhradit žalobci i úrok z prodlení, který byl přiznán od následujícího data po obdržení žalované předvolání k jednání a žalobního návrhu, tj. od 14,75% ročně z této částky od , datum, do zaplacení. Žalovaná soudu nepředložila žádný důkaz o tom, že by dluh rozporovala či uhradila. Soud proto uložil žalované dluh žalobci uhradit do 3 dnů od právní moci rozsudku, dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Zákonný úrok z prodlení je ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když povinnost platit úrok z prodlení pak pro žalovanou vyplývá z § 1970 občanského zákona. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má totiž věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení, přičemž výši úroků z pr