9 C 332/2023-30 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce podal dne , datum, u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela dne , datum, se žalobcem Smlouvu o zápůjčce (dále Smlouva), dle které poskytl žalobce žalované finanční prostředky ve výši , částka, dne , datum, . Žalovaná se zavázala zaplatit poplatek ve výši , částka, se splatností ve 3 měsíčních splátkách do , datum, . Žalovaná obdržela finanční částku prostřednictvím webové stránky žalobce , Anonymizováno, , kde žalovaná vyplnila formulář, zadala své údaje a zaškrtla potvrzení, že se seznámila s obchodními podmínkami žalobce, které se tak staly součástí smlouvy. Smlouva byla podepsána PINem, který byl zaslán žalované na telefonní číslo jí uvedené. Poskytnuté informace byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalované. Dle názoru žalobce byla úvěruschopnost žalované prověřena. Celková výše dluhu ke dni podání návrhu činila , částka, , přičemž žalovaná na svůj dluh již uhradila částku , částka, . Žalobce účtoval za písemné výzvy 5 x , částka, celkem , částka, , dále smluvní pokutu, která činí , částka, (od , datum, do , datum, ke dni vyhotovení žaloby), dle jeho sdělení i tyto částky byly částečně umořeny. Na nákladech řízení je požadováno , částka, .2. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz pro nejasné právní posouzení. Soud jednal a rozhodl dne , datum, bez přítomnosti účastníků, když žalobce byl k jednání omluven a u žalované bylo vykázáno doručení fikcí dnem , datum, . Soud postupoval dle § 101 odst. 2, 3 o. s. ř., neboť měl dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci samé.3. Žalobce soudu předložil Smlouvu o zápůjčce ze dne , datum, , výpis z účtu žalobce o platbě ze dne , datum, týkající se částky , částka, na účet , Anonymizováno, žalované, majitelky účtu. Dále byly předloženy kopie upomínek ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , pokus o smír ze dne , datum, . Výzva před podáním žaloby, psaná advokátem žalobce, je ze dne , datum, . Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že žalovaná obdržela od žalobce na svůj účet částku celkem , částka, . Ze Smlouvy o zápůjčce je zřejmé, že splatnost této částky byla sjednána spolu s poplatkem , částka, do 93 dnů ode dne poskytnutí zápůjčky. Dle smlouvy se každé prodloužení splatnosti o 7 až 30 dní zpoplatňuje poplatkem 15 – 25% z výše aktuálně dlužné jistiny (čl. 2.7 Smlouvy). V čl. 2.5 Smlouvy žalobce konkretizuje úkony, za které je oprávněn po spotřebiteli požadovat plnění.4. Podle § 580 odst. 1o. z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (ve smyslu § 576 o. z.). Soud v daném případě posoudil uzavřenou Smlouvu mezi žalobcem a žalovanou ze dne , datum, , ve smyslu § 588 o. z., jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13/EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Jak je zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka, splatnost, sazba úroku, celková splatná částka a RPSN. Je to žalovaná, která je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, její postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli. Zda si věřitel zjišťoval řádně ekonomickou schopnost žalované splácet úvěr, nebylo ze zaslaných listin patrné, toto nebylo doloženo, zřejmě tuto otázku si žalobce řešil pouze prohlášením žalované (viz tento požadavek ve VOP). Nicméně je soudem považována Smlouva o zápůjčce za neplatné právní jednání především z toho důvodu, že je nevyvážená, koncipována v neprospěch spotřebitele, neboť případné poplatky za prodloužení splatnosti úvěru jdou v časových řadách a v případě prodlení může žalobce požadovat i další účelně vynaložené náklady, které žalobci vzniknou, zejména předáním pohledávky inkasní agentuře. Tyto náklady dosahují výše až , částka, celkem. Poplatky (ad 2.5 Smlouvy) jsou nastaveny tak, že neodpovídají skutečně ocenitelné náročnosti jednotlivého úkonu – např. předání spisu inkasní agentuře , částka, , předání spisu internímu oddělení za , částka, , písemná výzva , částka, (a také byly zasílány upomínky reálně tak, že následovaly během několika dní za sebou, aby se tím navýšila poplatková povinnost žalované, dodejky nebyly doloženy). V případě prodlení se splácením a následné změně splatnosti se veškeré přirostlé úroky z prodlení od původního dne splatnosti k okamžiku schválení příslušné žádosti stávají k okamžiku schválení součástí jistiny zápůjčky (čl. 2.6 Smlouvy). Případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků by měly mít vedlejší charakter, když základní odměnou za zapůjčení by měl být úrok. Tímto ujednáním tak dochází k dalšímu navyšování dlužné částky, kdy věřitel zřejmě kalkuloval s tím, že půjčená částka nebude dlužníkem uhrazena včas. Tedy pouze zdánlivě je zapůjčení prostředků bez „úroků“. Vedle tohoto ujednání se strany dle smlouvy dohodly na úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1% z jistiny za každý den prodlení, a to bez ohledu na zavinění klienta. Soudem je zastáván názor, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy, takovéto jednání věřitele nemůže požadovat právní ochrany, s odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Věřitel by nepochybně jinou smlouvu neuzavřel, než jak byla žalované předestřena. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaná bezdůvodně obohatila a získala majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za ní bylo plněno, co měla po právu plnit sama. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobce žalované plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o zápůjčce, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost „vrátit“ je objektivního charakte