9 C 60/2024-63 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce podal dne , datum, u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaný jako podnikatel uzavřel se žalobcem smlouvu o zápůjčce dne , datum, č. , hodnota, . Dle této smlouvy byla žalovanému na jeho žádost dne , datum, vyplacena částka ve výši , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně své závazky ze smlouvy, došlo k zesplatnění celé zápůjčky, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Žalovaný se také zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny zápůjčky ve výši , částka, (sestává z nesplacené jistiny zápůjčky a z běžného úroku zápůjčky) uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny až do jejího zaplacení. Protože žalovaný neplnil závazky ze smlouvy, žalobce vyplnil žalovaným podepsanou směnku na směnečnou sumu , částka, . Její součástí byla také smluvní pokuta ve výši , částka, , což byla smluvní pokuta ve výši 0,1% za každý den prodlení žalovaného s úhradou zbývající dlužné nové jistiny zápůjčky za období od , datum, do , datum, . Směnečný platební rozkaz byl vydán Krajským soudem v , adresa, dne , datum, (, Anonymizováno, ). Tím, že prodlení žalovaného trvalo i nadále po datu , datum, , vzniklo žalobci právo na úhradu smluvní pokuty i za následné období. Předmětem řízení je smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky , částka, od , datum, do , datum, . Náklad , částka, je spojený s uplatněním pohledávky mezi podnikateli dle § 3 nař. vl. 351/2013 Sb. Na nákladech řízení je účtováno , částka, .2. Pravomoc a příslušnost Okresního soudu v Klatovech k projednání této věci (žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, vyplývá z Čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních sporech. Dle tohoto ustanovení může být osoba, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, žalována v jiném členském státě, než kde má bydliště, a to u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Pro účely tohoto ustanovení je tímto místem v případě nároku ze smlouvy o poskytování služeb (čl. 7 odst. 1) místo, kde služby podle smlouvy byly poskytnuty, což je v daném případě Česká republika, , adresa, . Rozhodným právem, kterým se řídí uzavřená smlouva, je dle závěrečných ustanovení smlouvy právo české, zejm. z. č. 89/2012 Sb., tedy právo platné v České republice v době uzavření smlouvy.3. Soud jednal a rozhodl dne , datum, bez přítomnosti žalobce, jak umožňuje ust. § 101 odst. 2, 3 o. s. ř., když žalobce byl k jednání omluven. Žalovaný, který se dostavil, uvedl, že zvažuje insolvenci, protože má dluhy a je nemajetný. Nezpochybnil půjčku ve výši , částka, , nicméně nechce platit tak vysokou sumu žalobci, dosah toho, co podepsal, nerozpoznal.4. Žalobce soudu předložil Smlouvu o revolvingové podnikatelské zápůjčce , Anonymizováno, , uzavřenou dne , datum, . Z této smlouvy soud zjistil, že výše zápůjčky činí , částka, , výše sjednaného úroku , částka, a celková částka, kterou má žalovaný uhradit je , částka, . Vše v 60ti splátkách po , částka, . Dále byl předložen Dodatek ke smlouvě ze dne , datum, , ze kterého vyplývá, že za změnu splátkového kalendáře uhradí žalovaný částku , částka, . Do zesplatnění uhradil žalovaný částku , částka, a po , datum, – , datum, uhradil , částka, . Předžalobní upomínka je datována dnem , datum, . Z připojeného spisu , právnická osoba, sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil, že Směnečný platební rozkaz nabyl právní moci dne , datum, a zní na částku , částka, s 6% úrokem ročně od , datum, do zaplacení a dále žalovaný uhradí soudní poplatek , částka, a náklady , částka, . Smlouva byla uzavřena dle § 2395 o. z. a násl., na základě které byla žalovanému vyplacena částka , částka, .5. Podle § 580 odst. 1 o. z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil Smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z toho faktu, že i ve vztazích mezi podnikateli se má dbát principů dobrých mravů (např. NS 23 Cdo 56/2019) a jsou-li porušeny, pak nemohou požívat právní ochrany. V daném případě byla smlouva uzavřena mezi podnikateli, ale z vyjádření žalovaného je zřejmé, že si dosah toho, co podepsal i význam směnečného platebního rozkazu neuvědomuje. Soud nepovažuje za mravné určit úrok pevnou sazbou, která ve výsledku ke splacení násobně převyšuje zapůjčenou částku (ke splacení , částka, ). Tento „úrok“ , částka, považuje soud za nemravný, ve vztahu k zapůjčené částce. Tato „úroková míra“ zcela jasně překračuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, není stanovena s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček a přesahuje tak i tolerovaný trojnásobek jejich výše u nebankovních subjektů, s přihlédnutím k vyššímu ekonomickému riziku při poskytování úvěrů. I zásadu autonomie vůle ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Sjednaný úrok nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Smlouva o úvěru je tedy dle názoru soudu, s poukazem na shora uvedené nepřiměřené ujednání ve smlouvě v neprospěch žalovaného, neplatným právním jednáním. Je otázkou posouzení neplatnosti tohoto právního jednání i ve vztahu § 1796 o. z., dle kterého je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti druhé strany a dá slíbit plnění, jehož hodnota je ve vzájemném plnění v hrubém nepoměru. Žalovaný si evidentně neuvědomoval dosah uzavřené smlouvy i význam směnečného platebního rozkazu.6. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobce žalovanému plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o zápůjčce, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost „vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení „Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě neplatné smlouvy a soud dos