7 C 309/2025-43 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 28 000 Kč s příslušenstvím a dále smluvní pokutu ve výši 8 040 Kč. Podání návrhu odůvodnil žalobce tím, že se žalovaným uzavřel prostřednictvím svých webových stránek smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut téhož dne úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobci vrátit a zaplatit mu smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč, to vše se splatností nejpozději dne , datum, . Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou úvěru a v poslední upomínce ze dne 4. 5. 2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 7. 5. 2024 a vyzván k jeho úhradě. Předmětem žalobního návrhu je tak pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 8 000 Kč a dále pohledávka na zaplacení smluvní pokuty, která byla sjednána ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, když žalobce požadovala přiznat smluvní pokutu z dlužné jistiny za období od začátku prodlení, tj. od 8. 5. 2024, do data odeslání předžalobní výzvy dne 14. 6. 2024, a to v kapitalizované výši 8 040 Kč.2. Soudem bylo bez vydání elektronického platebního rozkazu při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.3. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, mezi žalobcem jako úvěrujícím na straně jedné a žalovaným jako úvěrovaným na straně druhé, vzal soud za prokázané, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému nezajištěný neúčelový bezhotovostní spotřebitelský úvěr s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr) s výší úvěrového limitu až 20 000 Kč. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou a úročen byl úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný se zavázal úrok přirostlý za uplynulé období splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 28. dni v měsíci. Pro případ prodlení žalovaného s vrácením poskytnutého úvěru nebo placením sjednaného smluvního úroku se žalovaný smlouvou zavázal zaplatit žalobci mj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Pro případ prodlení žalovaného v rozsahu minimálně dvou kalendářních měsíců pak bylo smluvními stranami sjednáno, že se bez dalšího stává splatným celý dluh, tj. nesplacená jistina, nesplacený úrok a veškeré sankce z prodlení.5. Žalovaný z titulu uvedené smlouvy neuhradil žalobci vůbec žádnou částku. Žalobce proto předloženým dopisem ze dne 4. 5. 2024 vyrozuměl žalovaného o tom, že z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byl současně vyzván k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 3 dnů.6. Provedenými důkazy tedy bylo prokázáno, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikla žalovanému s ohledem na zesplatnění úvěru povinnost vrátit žalobci poskytnutou částku úvěru 20 000 Kč a zaplatit dále sjednané úrokové navýšení v částce 8 000 Kč (40 % z částky 20 000 Kč). Smlouva přitom byla uzavřena v souladu s § 1820 a násl. o. z. distančním způsobem, tzn. bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran, a to prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, . Vzhledem k tomu, že žalovaný z titulu uzavřené smlouvy nezaplatil žádnou částku, vznikl žalobci vůči žalovanému nárok na zaplacení přiznané částky v celkové výši 28 000 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 8. 5. 2024 do zaplacení. Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014. Pokud jde o nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, která byla žalobci rovněž soudem přiznána, tato smluvní pokuta byla přímo pro případ nesplnění smluvní povinnosti ze strany žalovaného ve smlouvě o úvěru v této výši sjednána, a to v souladu s ustanovením § 2048 o. z., s tím, že žalobce dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, požadovala přiznat tuto smluvní pokutu ve výši nedosahující poloviny poskytnuté částky úvěru, a to za období ode dne počátku prodlení, tj. od 8. 5. 2024 do 14. 6. 2024, z částky dlužné jistiny, když kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 8 040 Kč. Pro zaplacení celé uložené částky ve výši 36 040 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 8. 5. 2024 do zaplacení byla žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzované věci měl plný úspěch žalobce, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v celkové částce 3 942 Kč, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 442 Kč, ze 2,5 úkonu právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů po 700 Kč, ze 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) uvedené vyhlášky. Soud přitom přistoupil k užití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. z toho důvodu, že žaloba byla podána po 1. 7. 2014, jedná se o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně totožnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak vyplývá např. ze spisů zdejšího soudu, vedených pod sp. zn. , Anonymizováno, nebo , Anonymizováno, , a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Rovněž pro úhradu celkové částky nákladů řízení, kterou je žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobce, pak byla stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.8. O uložení povinnosti doplatit soudní poplatek rozhodl soud podle sazebníku soudních poplatků jako přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy podle položky 2 odst. 2 platí, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. V projednávané věci měl žalobce plný procesní úspěch, proto povinnost doplatit soudní poplatek stíhá žalovaného.