9 C 144/2025-41 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení částky 31 200 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že se na žalované domáhá pouze částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované se zákonným úrokem z prodlení. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále též „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též „Smlouva“), na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku a pojistného se žalovaná zavázal nejpozději do 19. 11. 2023. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 18 800 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni, a to s účinností k témuž dni, což bylo žalované oznámeno dopisem. Za období od postoupení pohledávky na žalobkyni do sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.4. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy byla v řízení prokázána předloženou Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne , datum, mezi obchodní společnostní , právnická osoba, jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, a to ve spojení se seznamem postoupených pohledávek a potvrzením o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne 22. 10. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 21. 10. 2024, podané k poštovní přepravě dne 11. 11. 2024 dle doložené podacího lístku.5. Z předložené Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (Smlouva) a zákaznické karty bylo zjištěno, že Smlouva byla uzavřena dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, když jejím předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru v celkové výši 50 000 Kč, který byl žalované poskytnut v hotovosti s využitím služeb obchodního zástupce.6. Z tabulky umoření vztahující se ke Smlouvě ze dne , datum, se podává, že žalovaná na pohledávku vyplývající ze Smlouvy uhradila celkem částku 18 800 Kč v pěti splátkách v období leden až květen , Anonymizováno, .7. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah.9. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že nároky žalobkyně jsou důvodné a vyplývají ze shora uvedených listinných důkazů. Žalovaná nároky žalobkyně žádným relevantním způsobem nezpochybnila a neprokázala, že by dluh uhradila. Soud proto nároky žalobkyně posoudil jakožto nároky z bezdůvodného obohacení dle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná přijala bez platného právního důvodu částku 50 000 Kč, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila.10. Žalovaná dosud žalobkyni na pohledávku vyplývající ze Smlouvy splatila toliko částku 18 800 Kč, je tedy povinna zaplatit žalobkyni částku představující rozdíl mezi částkou poskytnutou a částkou již uhrazenou, tj. částku 31 200 Kč.11. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, lze jej přiznat až ode dne vzniku prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení, jelikož v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. Výzva k plnění byla v dané věci učiněna dopisem ze dne 21. 10. 2024, kterým právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve výzvě žalované lhůtu 10 dnů k úhradě dluhu. Dle kopie podacího lístku zásilky byla výzva k plnění žalobkyní odeslána dne 11. 11. 2024. Za užití § 573 o. z. je zásilka pokládána za doručenou dne 14. 11. 2024 a s ohledem na desetidenní lhůtu se žalovaná ocitla v prodlení dnem 25. 11. 2024. Žalobkyně nicméně požadovala po žalované úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny již ode dne následujícího po sjednaném datu poslední splátky (tj. v případě Smlouvy ode dne 20. 11. 2023), přičemž soud žalobu v tomto rozsahu s ohledem na výše uvedený závěr ohledně přiznání zákonného úroku z prodlení v návaznosti na učiněnou výzvu věřitele k úhradě dluhu zamítl. Soud tedy částečně vyhověl žalobním nárokům žalobkyně a stanovil datum začátku prodlení žalované v případě všech tří žalovaných nároků ke dni 25. 11. 2024, když od tohoto data je proto žalovaná povinna platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 o. z., jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě procesní úspěch žalobkyně (86 %) převyšoval procesní úspěch žalované (14 %), proto soud rozhodl o přiznání náhrady nákladů soudního řízení žalobkyni, a to v procentní výši odpovídající rozdílu úspěchu žalobkyně a žalované, tj. ve výši 72 %.13. Soud přiznal procesně úspěšné žalobkyni na nákladech soudního řízení odměnu za 2 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. (ve znění účinném do 31. 12. 2024) po 500 Kč (tj. 1 000 Kč), za 1 úkon právní služby (žaloba) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. (ve znění účinném 1. 1. 2025) po 700 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky (tj. 300 Kč), dále 21 % DPH v částce 420 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a soudní poplatek ve výši 1 248 Kč, tedy celkem činí náklady řízení žalobkyně částku 3 668 Kč. Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení toliko ve výši 72 %, tj. částku 2 640,96 Kč. V daném případě bylo postupováno dle § 14b citované vyhlášky, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, částka nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána částečná náhrada nákladů řízení.14. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.15. V posuzovaném případě soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalovanou, v důsledku jejíhož jednání byla žalobkyně nucena podat žalobu (resp. návrh na elektronický platební rozkaz), stíhá povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 312 Kč podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 1 248 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 1 560 Kč. Žalované tedy zbývá doplatit částku ve výši 312 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.