9 C 154/2025-35 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že se na žalovaném domáhá pouze částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále též „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem 20 000 Kč v platbách po 1 000 Kč dne 20. 6. 2023 a po 19 000 Kč dne 20. 6. 2023, a to převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil a toto bezdůvodné obohacení musí žalobkyni vydat. Ke dni podání žaloby neuhradil žalovaný na žalobkyni ničeho.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.4. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy byla v řízení prokázána předloženými Smlouvami o postoupení pohledávek, uzavřenými dne , datum, a , datum, , a to ve spojení se seznamem postoupených pohledávek, na základě kterých přešla postupně žalovaná pohledávka z právní předchůdkyně žalobkyně až na žalobkyni samotnou. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 26. 12. 2024.5. Z potvrzení o provedení platbě, vystaveného dne 20. 6. 2023, se podává, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet , č. účtu, byla dne 20. 6. 2023 odeslána platba ve výši 1 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .6. Z potvrzení o provedení platbě, vystaveného dne 20. 6. 2023, se podává, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet , č. účtu, byla dne 20. 6. 2023 odeslána platba ve výši 19 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .7. Ze sdělení , Anonymizováno, ze dne 26. 3. 2025 bylo zjištěno, že na bankovní účet č. , č. účtu, , u nějž je jako majitel veden žalovaný, byla dne 20. 6. 2023 připsána částka ve výši 1 000 Kč a 19 000 Kč, a to z účtu č. , č. účtu, , pod variabilním symbolem , var. symbol, s poznámkou „PŮJČKA DLE SMLOUVY“.8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby včetně podacího lístku vzal soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, k čemuž mu stanovila lhůtu 3 dnů.9. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah.11. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný a vyplývá ze shora uvedených listinných důkazů. Žalovaný nárok žalobkyně žádným relevantním způsobem nezpochybnil a neprokázal, že by dluh uhradil. Soud proto nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný přijal bez platného právního důvodu částku 20 000 Kč, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila. Žalovaný dosud žalobkyni nesplatil ničeho, je tedy povinen zaplatit žalobkyni částku představující rozdíl mezi částkou poskytnutou a částkou již uhrazenou, tj. částku 20 000 Kč. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, lze jej přiznat až ode dne vzniku prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení, jelikož v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. Výzva k plnění byla v dané věci učiněna dopisem ze dne 26. 12. 2024, kterým právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve výzvě žalovanému lhůtu 3 dnů k úhradě dluhu. Dle kopie podacího lístku zásilky byla výzva k plnění žalobkyní odeslána dne 26. 12. 2024. Za užití § 573 o. z. je zásilka pokládána za doručenou dne 31. 12. 2024 a s ohledem na třídenní lhůtu se žalovaný ocitl v prodlení dnem 4. 1. 2025. Žalobkyně nicméně požadovala po žalovaném úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny až ode dne 6. 1. 2025, když datum splatnosti ke dni 5. 1. 2025 určila tak, že k datu odeslání výzvy přičetla 10 dnů, ve kterých se dle domněnky žalobkyně výzva k úhradě dostala do sféry dispozice žalovaného. Soud tedy vyhověl žalobnímu nároku žalobkyně a stanovil datum začátku prodlení žalovaného ke dni 6. 1. 2025, když od tohoto data je proto žalovaný povinen platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 o. z., jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.12. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., tedy plným procesním úspěchem žalobkyně ve sporu, která předžalobní upomínkou svého právního zástupce ze dne 26. 12. 2024, podloženou rovněž potvrzením o podání, vyzvala žalovaného k úhradě žalobou uplatněných částek. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, dále odměnou za 2 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/96 Sb. (ve znění účinném do 31. 12. 2024) po 300 Kč (tj. 600 Kč) za převzetí právního zastoupení a předžalobní upomínku, za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/96 Sb. (ve znění účinném od 1. 1. 2025) po 400 Kč za podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky (tj. 300 Kč), 21 % DPH v částce 273 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., tedy celkem činí náklady řízení žalobkyně částku 2 373 Kč. V daném případě bylo u prvních tří úkonů právní služby postupováno dle § 14b citované vyhlášky, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, částka nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení.13. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.