9 C 262/2025-42 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále též „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, dne , datum, . Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala krom dlužné jistiny také zaplatit úroky. Žalovaná se ocitla v prodlení se splátkou, která byla splatná již 15. 4. 2024. Žalovaná tak neuhradila 3 měsíční splátky po 4 000 Kč, kdy tyto splátky představují smluvní úrok ve výši 20 % měsíčně za období 90 dnů, počítaných ode dne prodlení žalované. Smlouva byla žalobkyni postoupena, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 6. 10. 2024.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.4. Žalobkyně soudu předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřenou mezi právní předchůdkyní a žalovanou. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, jak bylo prokázáno záznamem o odchozí platbě. Žalovaná se zavázala ve 12 měsíčních splátkách zaplatit právní předchůdkyni částku ve výši 68 000 Kč. Výše jedné měsíční splátky nebyla ve smlouvě specifikována. Žalovaná se tak zavázala krom dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč zaplatit úrok ve výši 20 % měsíčně, a na úroku tak zaplatit částku ve výši 48 000 Kč.5. Z předložené rámcové smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že žalobkyně nabyla pohledávku, která je předmětem tohoto řízení od právní předchůdkyně touto smlouvou ze dne , datum, . O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 6. 10. 2024.6. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Tuto smlouvu však soud považuje za neplatnou, a to z následujících důvodů.7. Žalovaná obdržela peněžitou částku ve výši 20 000 Kč, kdy se zavázala ve 12 měsíčních splátkách zaplatit jednak dlužnou jistinu, jednak úrok ve výši 20 % měsíčně. Ve smyslu § 1813 odst. 1 se tak jedná o zneužívající ujednání, neboť žalovaná byla povinna zaplatit 340 % poskytnuté částky, tedy celkem částku ve výši 68 000 Kč. V tomto případě se jistě jedná o významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele (srov. rozsudky ve věcech sp. zn. 25 Co 112/2018, 25 Co 127/2018, 25 Co 292/2018 nebo sp. zn. 25 Co 293/2018). Soud tak shledává smlouvu neplatnou z důvodu zjevného příčení se dobrým mravům dle § 580 odst. 1 o. z., kdy k neplatnosti přihlédne soud i bez návrhu dle § 588 o. z.8. Žalobkyně sice požadovala zaplacení částky ve výši 12 000 Kč, coby 3 splátek po 4 000 Kč, kdy splátky představují zaplacení pouze smluvního úroku ve smyslu § 1802 o. z., nicméně úroky jsou svou povahou příslušenstvím pohledávky ve smyslu § 513 o. z. Vznik a trvání úroku je podmíněn platným závazkovým vztahem (viz komentář Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): M. Janoušek), tzn. že nelze požadovat zaplacení příslušenství pohledávky, když zde není platný závazek, na základě kterého by existovala samotná pohledávka. Nelze ani přisvědčit žalobkyni, co se oprávněnosti nároku týče, že v jiném řízení bylo o dlužné jistině rozhodnuto, tím pádem by soud, dle žalobkyně, měl brát předmětnou smlouvu za platnou a řádně uzavřenou. Soud však není rozhodnutím jiného senátu, jiného soudu, nejedná-li se o soud vyšší instance, nebo pokud se nejedná o rozhodnutí dle § 135 o.s.ř., vázán, a otázku posouzení (ne)platnosti smlouvy si v takovém případě vždy posoudí samostatně.9. Z výše zmíněných důvodů tak soud žalobu v plném rozsahu zamítl.10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě žalobkyně ve věci úspěch neměla, naopak žalovaná měla ve věci plný úspěch, avšak žalované žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.11. V posuzovaném případě soud nevydal elektronický platební rozkaz a v řízení pokračoval, proto stanovil povinnost neúspěšné žalobkyni zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. a) sazebníku poplatků zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.12. V případě splnění povinnosti uložené výrokem III., postupoval soud dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., a určil zákonem předvídanou lhůtu tří dnů, neboť nebyl zjištěn důvod pro určení lhůty jiné.