9 C 270/2025-38 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 11 300 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že se na žalovaném domáhá pouze částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále též „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku a pojistného se žalovaný zavázal nejpozději do 12. 4. 2024. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 3 700 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni, a to s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Za období od postoupení pohledávky na žalobkyni do sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.4. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy byla v řízení prokázána předloženou Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne , datum, mezi obchodní společnostní , právnická osoba, jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, a to ve spojení se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 27. 1. 2025, podané k poštovní přepravě dne 27. 2. 2025 dle doložené podacího lístku.5. Z předložené Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a zákaznické karty bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, když jejím předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru v celkové výši 15 000 Kč, který byl žalovanému poskytnut v hotovosti.6. Z tabulky umoření vztahující se ke smlouvě č. , hodnota, se podává, že žalovaný na pohledávku vyplývající ze smlouvy uhradil celkem částku 3 700 Kč ve čtyřech splátkách v období červen až září 2023.7. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah.9. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla smlouvou postoupena žalobkyni. Tuto smlouvu o spotřebitelském úvěru však soud považuje za neplatnou, a to z následujících důvodů.10. Žalovaný obdržel peněžitou částku ve výši 15 000 Kč, kdy se zavázal zaplatit žalobkyni krom dlužné jistiny také úrok ve výši 86 % ročně a poplatek ve výši 10 665 Kč. Soud tak shledává smlouvu neplatnou z důvodu zjevného příčení se dobrým mravům dle § 580 odst. 1 o. z., kdy k neplatnosti přihlédne soud i bez návrhu dle § 588 o. z. Nutno podotknout, že se na tuto smlouvu vztahují ustanovení § 1810 a násl. o. z. na ochranu spotřebitele, kdy v tomto případě se, co se úroku týče, jistě jedná o významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele (srov. rozsudky ve věcech sp. zn. 25 Co 112/2018, 25 Co 127/2018, 25 Co 292/2018 nebo sp. zn. 25 Co 293/2018).11. Nárok žalobkyně je tedy nutno posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 odst. 1 o. z, neboť zde nebyl a není platný závazek. Žalobkyně si je této skutečnosti jistě vědoma, neboť žalovanou částku nárokuje právě jako bezdůvodné obohacení. V tomto směru soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že nároky žalobkyně jsou důvodné a vyplývají ze shora uvedených listinných důkazů. Žalovaný nároky žalobkyně žádným relevantním způsobem nezpochybnil a neprokázal, že by dluh uhradil. Soud proto nároky žalobkyně posoudil jakožto nároky z bezdůvodného obohacení dle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný přijal bez platného právního důvodu částku 15 000 Kč, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila. Žalovaný dosud žalobkyni na pohledávku splatil toliko částku 3 700 Kč, je tedy povinen zaplatit žalobkyni částku představující rozdíl mezi částkou poskytnutou a částkou již uhrazenou, tj. částku 11 300 Kč.12. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, lze jej přiznat až ode dne vzniku prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení, jelikož v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. Výzva k plnění byla v dané věci učiněna ze dne 27. 1. 2025, kterým právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve výzvě žalovanému lhůtu 10 dnů k úhradě dluhu. Dle kopie podacího lístku zásilky byla výzva k plnění žalobkyní odeslána dne 27. 2. 2025. Za užití § 573 o. z. je zásilka pokládána za doručenou dne 4. 3. 2025 a s ohledem na desetidenní lhůtu se žalovaný ocitl v prodlení dnem 15. 3. 2025. Žalobkyně nicméně požadovala po žalovaném úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužných jistin již ode dne následujícího po sjednaném datu poslední splátky, přičemž soud žalobu v tomto rozsahu s ohledem na výše uvedený závěr ohledně přiznání zákonného úroku z prodlení v návaznosti na učiněnou výzvu věřitele k úhradě dluhu zamítl. Soud tedy částečně vyhověl žalobním nárokům žalobkyně a stanovil datum začátku prodlení žalovaného ke dni 15. 3. 2025, když od tohoto data je proto žalovaný povinen platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 o. z., jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě procesní úspěch žalobkyně (81 %) převyšoval procesní úspěch žalovaného (19 %), proto soud rozhodl o přiznání náhrady nákladů soudního řízení žalobkyni, a to v procentní výši odpovídající rozdílu úspěchu žalobkyně a žalovaného, tj. ve výši 62 %.14. Soud přiznal procesně úspěšné žalobkyni na nákladech soudního řízení odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. (ve znění účinném od 1. 1. 2025) po 400 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky (tj. 300 Kč), dále 21 % DPH v částce 315 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a soudní poplatek ve výši 800 Kč, tedy celkem činí náklady řízení žalobkyně částku 2 615 Kč. Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení toliko ve výši 62 %, tj. částku 1 621,30 Kč. V daném případě bylo postupováno dle § 14b citované vyhlášky, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, částka nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána částečná náhrada nákladů řízení.15. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.16. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a vzhledem k převažujícímu úspěchu žalobkyně, je žalovaný povinen zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. a) sazebníku poplatků zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.