10 C 73/2026-21 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení 11 240,46 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 714,08 Kč, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 8 694,46 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 290,41 Kč, jakož i se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 240,46 Kč od , datum, do zaplacení. K uplatněnému právu uvedla, že dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě postupně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 177,79 Kč. Ve prospěch úvěru žalovaná uhradila v souhrnu 13 920 Kč. To, jaká část úhrady byla započítána na úrok, poplatky a jistinu, je patrno z přiložené inkasní bilance. Žalovaná dluží žalobkyni na jistině částku 8 694,46 Kč, na nákladech na vymáhání částku 900 Kč a na smluvní pokutě částku 1 646 Kč. Žalovaná byla vyzývána k úhradě zbytku dluhu, avšak bezúspěšně.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, včetně splátkového kalendáře a sazebníku poplatků soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena distančním způsobem úvěrová smlouva, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované bezúčelový úvěr s úvěrovým rámcem 10 000 Kč s možností jeho zvýšení. Žalovaná se zavázala splácet úvěr formou měsíčních splátek o výši představující 4 % dlužné částky, minimálně 400 Kč. Mezi účastníky byla sjednána roční úroková sazba ve výši 26,28 %. Nedílnou součástí byly rovněž úvěrové podmínky.4. Z posouzení úvěruschopnosti klienta a karty klienta se podává, že smlouva byla uzavřena s přihlédnutím k údajům o osobě žalované a jejích příjmech, včetně těch týkajících se posouzení bonity žalované coby zájemce o úvěr.5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad se podává, že žalovaná nehradila úvěr, načerpaný jí v souhrnné výši 20 177,79 Kč, řádně a včas, když se postupně dostala do prodlení s úhradami splátek, přičemž jí postupně vznikl dluh ve výši 8 694,46 Kč na jistině, a to po zohlednění dílčích plateb žalované v souhrnné výši 13 920 Kč.6. Pro neplnění smluvní povinnosti hradit (splácet) úvěr řádně a včas žalobkyně pohledávku z daného úvěru zesplatnila, jak soud zjistil z dopisu ze dne , datum, . Naposledy byla žalovaná k úhradě dluhu vyzvána předžalobní výzvou ze dne , datum, .7. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Před uzavřením smlouvy žalobkyně splnila svoji zákonnou povinnost prověrky úvěruschopnosti žalovaného dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, což bylo prokázáno zejména postupy žalobkyně pro účely ověření bonity žalované jako zájemce o úvěr. V jeho rámci žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovanou, přičemž na bonitu žalované usuzovala i na podkladě lustrace v řadě databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (kupř. registru SOLUS aj.). Smlouva tedy netrpí vadou (absolutní) neplatnosti pro porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti ve smyslu § 87 odst. 1 naposledy citovaného zákona.8. Z výše vyložených listinných důkazů i právního posouzení věci je zřejmé, že žaloba byla podána důvodně. Provedenými listinnými důkazy bylo postaveno najisto, že žalovaná zcela nesplnila povinnost splatit poskytnuté úvěrové prostředky řádně a včas. Pro porušení těchto smluvních podmínek žalobkyně nakonec přikročila k zesplatnění úvěru v souladu s úvěrovými podmínkami a vyzvala žalovanou k úhradě zbývajícího dluhu ze zesplatněného úvěru. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplynula výše žalovanou čerpaných úvěrových prostředků, jejích plateb ve prospěch úvěru, jakož i započítání příchozích plateb žalované na dlužnou jistinu, příslušenství pohledávky, jakož i účtované smluvní pokuty, resp. poplatky a další náklady na vymáhání. Nárok na smluvní pokutu, stejně tak jako náklady spojené s upomínáním mají oporu přímo ve smluvních ujednáních. Ve výsledku tak pohledávka žalobkyně za žalovanou z úvěrové smlouvy dosahuje celkové výše 11 240,46 Kč, z toho 8 694,46 Kč připadá na jistinu a zbytek tvoří náklady na vymáhání v částce 900 Kč a smluvní pokuta v částce 1 646 Kč. Pokud jde o příslušenství pohledávky, žalobkyně má právo na zákonný úrok z prodlení i smluvní úrok. Tyto úroky byly dílem kapitalizovány, a sice za období od zesplatnění celého úvěru do dne sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. V otevřené podobě pak má žalobkyně právo na tyto úroky až do úplného zaplacení dlužné jistiny. V té spojitosti je třeba uvést, že právo na zákonný úrok z prodlení vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a jeho výše se podává z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Žalovaná nárok žalobkyně nijak nezpochybnila, neprokázala, že by byla žalovaný dluh uhradila, byť i jen zčásti, a ani neuvedla jiné důvody, pro které by nebylo namístě žalobě vyhovět. Ve světle řečeného tudíž soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.10. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. na procesním úspěchu žalobkyně ve sporu. Žalovaná je tedy povinna nahradit žalobkyni její soudní výlohy v plném rozsahu.11. Náklady řízení žalobkyně dle § 137 o. s. ř. tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení ve výši 1 200 Kč sestávající ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a podání samotné žaloby, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) při sazbě mimosmluvní odměny 400 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč, jakož i náhrada za daň z přidané hodnoty o sazbě 21 % z odměny advokáta za zastupování a z přiznané náhrady hotových výdajů ve výši 315 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně dosahují částky 2 615 Kč.12. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.