10 C 99/2026-22 – Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení 85 277,33 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, , , adresa, . Spotřebovanou energii žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturami znějícími na částky 73 601,22 Kč a 11 676,11 Kč. Žalovaný však tyto částky vzdor výzvě dosud neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, uzavřené mezi účastníky dne , datum, , vzal soud za prokázané, že žalovanému byla dodávána elektřina do odběrného místa na adrese , adresa, , , adresa, , přičemž žalovaný se zavázal za dodanou energii platit vyfakturované úhrady. Z faktury č. , hodnota, za sdružené služby a detailního rozpisu vyúčtování soud zjistil, že žalovaný měl za fakturační období od , datum, do , datum, zaplatit za elektřinu částku 73 601,22 Kč se splatností , datum, . Obdobně pak z faktury č. , hodnota, za sdružené služby a detailního rozpisu vyúčtování soud zjistil, že žalovaný měl za fakturační období od , datum, do , datum, zaplatit za elektřinu částku 11 676,11 Kč se splatností , datum, . Žalovaný byl žalobkyní upomínán stran úhrady dluhu z obou faktur, jak soud zjistil z předžalobní výzvy ze dne , datum, .4. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 odst. 2 energetického zákona, z níž pro žalobkyni vyplývala povinnost dodávat žalovanému tuto energii do shora označeného odběrného místa a pro žalovaného tomu odpovídající povinnost za tyto dodávky platit.5. Z právě vyložených listinných důkazů je zřejmé, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný nárok žalobkyně nezpochybnil, neprokázal, že by byl žalovanou částku uhradil, byť i jen zčásti, neuplatnil žádnou procesní obranu, resp. neuvedl ani jiné důvody, pro které by nebylo namístě žalobě vyhovět. Ve světle řečeného tudíž soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal povinností k úhradě dlužných částek za dodanou energii. Pokud jde o žalobou požadované příslušenství pohledávky, dlužno poznamenat, že zákonný úrok z prodlení vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a jeho výše se podává z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. na procesním úspěchu žalobkyně ve sporu. Žalovaný je tedy povinen nahradit žalobkyni její soudní výlohy v plném rozsahu.7. Náklady řízení žalobkyně dle § 137 o. s. ř. tvoří soudní poplatek ve výši 4 264 Kč, odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení ve výši 13 620 Kč sestávající ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a podání samotné žaloby, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) při sazbě mimosmluvní odměny 4 540 Kč za 1 úkon právní služby dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů po 450 Kč ve výši 1 350 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, jakož i náhrada za daň z přidané hodnoty o sazbě 21 % ve výši 3 144 Kč (s přihlédnutím k zákonnému zaokrouhlení daně na celé koruny nahoru dle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád). Celkem tedy náklady řízení žalobkyně dosahují částky 22 378 Kč.8. Jelikož soud v nynější věci nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, nýbrž v řízení pokračoval, je povinností soudu doměřit navrhovateli soudní poplatek do výše, v níž by byl vybrán za standardní návrh na zahájení řízení (položka 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soudní poplatek v daném případě činí 4 264 Kč. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 3 412 Kč. Žalobkyni tak stíhá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši 852 Kč. Soud zde při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, dle něhož splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.9. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.