4 C 361/2025-66 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 46 545 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou se zavázala splatit společně s poplatkem ve výši 12 290 Kč, celkem tedy 42 290 Kč, a to ve lhůtě do , datum, . Částka 30 000 Kč byla žalované poskytnuta dne , datum, na její účet č. , č. účtu, . Žalovaná úvěr nesplatila, žalobkyně proto účtuje rovněž sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, za období od , datum, do , datum, činí smluvní pokuta 9 960 Kč.Žalovaná k žalobě uvedla, že nezpochybňuje uzavření smlouvy o úvěru a že finanční prostředky čerpala, nicméně nesouhlasí s celkově dlužnou částkou navýšenou o poplatky, smluvní pokuty a příslušenství, které pokládá za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy. Dále uvedla, že již na dluh uhradila celkem 8 150 Kč. Žalovaná požádala o možnost splácet dluh ve splátkách.K ústnímu jednání dne , datum, se obě účastnice omluvily, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 1, 3 o.s.ř..Z listin na čl. 14-28 má soud za prokázané, že žalobkyně řádně zkoumala a posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru a proti závěru o možnosti a schopnosti žalované úvěr splácet soud ničeho nenamítá. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky elektronickou formou dne , datum, a z potvrzení , Anonymizováno, o platbě (čl. 38) soud pokládá za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne , datum, bezhotovostní formou částku 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázala vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12 290 Kč do 28 dnů. Dále byla pro případ prodlení s vrácením úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou je žalovaný v prodlení (bod IX/1a) smlouvy). Žalovaná byla o úhradu dluhu upomínána dopisem ze dne , datum, .Soud po provedeném dokazování pokládá žalobu za převážně důvodnou, byť ne v plném rozsahu (k výroku II. viz níže). Žalobkyně prokázala, že na podkladě smlouvy o úvěru poskytla žalované bezhotovostní půjčku 30 000 Kč, kterou měla žalobkyně vrátit společně s poplatkem 12 290 Kč, tj. celkem 42 290 Kč. Žalobkyně současně uvedla (a žalovaná učinila nesporným), že na svůj závazek před podáním žaloby žalovaná uhradila celkem částku 8 150 Kč, kterou žalobkyně započetla v plném rozsahu na dlužný poplatek, jeho aktuální výše tedy po tomto částečném plnění činí již jen 4 140 Kč. Dále žalovaná dluží (a žalobkyně uplatňuje) na smluvní pokutě částku 9 960 Kč, celkem tedy činí dlužná částka 44 100 Kč. Po právní stránce soud hodnotí nárok žalobkyně jako nárok ze smlouvy o úvěru § 2395 a násl. o.z., uzavřené distančním způsobem upraveným v § 1820 a násl. o.z.. Tuto částku soud uložil žalované k úhradě společně se zákonným úrokem z prodlení na podkladě § 1970 o.z., výše úroku odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Soud umožnil žalované k její žádosti splácet žalovanou částku ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, s čímž žalobkyně vyslovila souhlas.Pokud žalovaná v tomto řízení tvrdila, že výše poplatků a sankcí je v rozporu s dobrými mravy, soud v tomto případě nemá námitku žalované za důvodnou. V dané věci bylo předmětem smlouvy poskytnutí rychlé půjčky v řádu několika hodin, čehož si žalovaná musela být vědoma, když se přihlásila do elektronického systému žalobkyně a s nastavenými podmínkami souhlasila. Úrok z úvěru byl v dané věci sjednán a požadován nikoliv z poskytnutých peněžních prostředků, nýbrž za konkrétní časové období, které je relativně krátké (28 dní), a je vyjádřen pevnou částkou. V případě prodlení dlužníka s plněním závazku tedy úrok nenarůstá v čase tak, jako je tomu u poskytování úvěrů u bank. Krátká doba splatnosti výrazně přispívá k tomu, že RPSN se jeví jako velmi vysoká, nicméně je nutno vzít v úvahu skutečnost, že s poskytnutím rychlé půjčky jsou spojeny určité náklady (např. poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. V dané věci žalovaná obdržela 30 000 Kč a vrátit měla 42 290 Kč, a to včetně poplatků i zisku žalobkyně. Ujednání z pohledu soudu nelze považovat za výrazně znevýhodňující spotřebitele a soud jej za rozporné s dobrými mravy nepokládá. Výše smluvní pokuty 0,1 % denně jako jediný zajišťovací institut pohledávky žalobkyně je sice na samé horní hranici, ale je stále ještě v souladu s § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze přehlédnout, že žalovaná za vyšší úrok získala téměř okamžitě jí požadovanou a kromě smluvní pokuty ničím nezajištěnou částku. Je nutno zohlednit i skutečnost, že žalovaná neuzavírala smlouvu se zprostředkovatelem (jako tomu bývá u jiných obdobných produktů), který by mohl rozhodování ovlivňovat. Sama vyhledala nabídku a smlouvu uzavírala za užití prostředků komunikace na dálku, nemůže tak jít o osobu zcela nevědomou. Z obsahu smlouvy přitom nelze dovodit, že by žalobkyně zneužila obtíží žalované k prosazení vlastních zájmů, resp. že by se žalovaná vůbec v nějakých obtížích nacházela a jakou svoji životní situaci hodlala rychlým úvěrem vyřešit. V souvislosti s posouzením souladnosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy soud odkazuje na rozhodovací činnost Krajského soudu v Plzni související s poskytováním obdobných úvěrů osobou žalobkyně (viz. např. rozsudky Krajského soudu v Plzni č.j. 25 Co 397/2019-37 ze dne 26. 2. 2020, 64 Co 333/2019-40 ze dne 18. 2. 2020, 25 Co 37/2020-59 ze dne 10. 3. 2020 či 25 Co 147/2023 ze dne 13. 9. 2023). S ohledem na vše shora uvedené soud rozpor smluvních ujednání s dobrými mravy neshledává.Výrokem II. soud zamítl žalobu co do částky 2 445 Kč. Žalobkyně v žalobě požaduje celkem částku 46 545 Kč, není však zřejmé, jak k této celkové částce dospěla, neboť co do výše 2 445 Kč postrádá požadavek žalobkyně oporu již v žalobních tvrzeních a původ a struktura této částky zůstávají nevysvětleny. Vzhledem k neúčasti žalobkyně na jednání nebylo možno tuto nesrovnalost případně odstranit poučením dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., kdy toto se realizuje výhradně u jednání.O nákladech řízení bylo rozhodnuto na podkladě § 142 odst. 3 o.s.ř., žalobkyně měla v tomto řízení neúspěch pouze v nepatrné části, náleží jí proto plná náhrada nákladů řízení. Náklady žalobkyně představují odměnu za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. po 700 Kč (tj. 2 100 Kč), 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky (tj. 300 Kč), dále 21 % DPH v částce 504 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. a soudní poplatek ve výši 1 862 Kč, tedy celkem činí náklady řízení žalobkyně částku 4 766 Kč. V daném případě bylo postupováno dle § 14b citované vyhlášky, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, částka nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Náklady řízení zaplatí žalovaná rovněž ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně z týchž důvodů, pro které byly určeny splátky žalované částky dle výroku I.