8 C 268/2023-239 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí celkovou částku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve svém návrhu žalobkyně uvedla, že je zaměstnána u žalované na základě uzavřené pracovní smlouvy ze dne , datum, , a to od , datum, do současnosti s tím, že místem výkonu práce je , Jméno žalované, ., , adresa, , když dle pracovní smlouvy je zaměstnána na pracovní pozici „asistentka zdravotního ředitele a v případě nutnosti zástup – zajištění služeb na pozici staniční sestry se specializací S3“. Pracovní poměr žalobkyně u žalované je uzavřen na dobu neurčitou. Označení pracovní pozice „asistentka zdravotního ředitele“ u žalované odpovídá práci a pozici hlavní sestry. Aktuálně žalovaná používá opětovně označení „hlavní sestra“. Žalobkyně obdržela dne , datum, výpověď danou zaměstnavatelem (žalovanou) dle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce), kterou žalovaná s odvoláním na její rozhodnutí jakožto zaměstnavatele o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce oznámila žalobkyni, že se pracovní pozice žalobkyně stala nadbytečnou a z tohoto důvodu dala žalovaná žalobkyni ke dni , datum, výpověď. Výpovědní doba měla počít běžet prvním dnem následujícího kalendářního měsíce od doručení tohoto rozhodnutí. Žalobkyně tak vykonávala pro žalovanou práci až do , datum, , když přípisem ze dne , datum, uplatnila u žalované neplatnost výpovědi z důvodu, že u žalované nebyly splněny podmínky výpovědního důvodu, pro který měl být se žalobkyní skončen pracovní poměr, a současně oznámila žalované, že trvá na tom, aby byla i nadále zaměstnávána včetně požadavku, aby jí bylo oznámeno, kdy jí bude umožněno pokračovat v práci. Žalovaná na uplatnění neplatnosti výpovědi reagovala přípisem z téhož dne, tj. ze dne , datum, , kterým statutární orgán žalované oznámil žalobkyni, že shledal výpověď za podanou zcela v souladu s právními předpisy. Žalobkyně proto žalobou podanou dne , datum, uplatnila u Okresního soudu v Klatovech neplatnost rozvázání pracovního poměru. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 7 C 26/2021 ze dne , datum, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni sp. zn. 10 Co 228/2023 ze dne , datum, , bylo následně určeno, že rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalované výpovědí dle § 52 písm. c) zákoníku práce je neplatné. Výrok I. rozsudku zdejšího soudu nabyl právní moci dne , datum, a je vykonatelný. Pracovní poměr žalobkyně u žalované tak trvá i po uplynutí výpovědní doby, tedy i po , datum, . Dle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce platí, že dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. Žalobkyně splnila zákonné předpoklady pro vznik nároku na náhradu mzdy za období od , datum, do , datum, , když žalobkyni nebyl žalovanou umožněn výkon sjednaného druhu práce dle pracovní smlouvy u žalované, ačkoliv jí žalobkyně písemně oznámila, že trvá na tom, aby jí dále zaměstnávala. Žalobkyně v období od , datum, do , datum, nekonala pro žádného zaměstnavatele žádnou práci, když vzhledem ke svému vzdělání a zdravotnímu stavu neměla ani fakticky možnost nalézt práci odpovídající tomuto vzdělání, zkušenostem ani pracovní pozici odpovídající práci vykonávané pro žalovanou dle uzavřené pracovní smlouvy ze dne , datum, , tj. práci hlavní sestry, a to nejen v , adresa, , ale ani v nejbližším dojezdovém okolí. Žalobkyně neměla po dobu probíhajícího soudního sporu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru fakticky možnost vykonávat obdobnou práci, když takováto pozice v , adresa, ani v jejím nejbližším okolí nebyla k dispozici. Žalobkyně přitom i během pandemie COVID-19 nabízela žalované výpomoc i na pozici zdravotní sestry, neboť to z důvodu akutního nedostatku zdravotnického personálu považovala v tomto období za svou povinnost, avšak na její nabídky nebylo ze strany žalované reagováno, příp. byla odmítnuta. Za takové situace a s přihlédnutím ke skutečnosti, že současně pečuje o tři nezletilé děti, žalobkyně objektivně neměla během vedeného soudního sporu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru možnost získat odpovídající zaměstnání, které by jí nahradilo příjem ze závislé činnosti u žalované. Žalobkyně dle žalovanou vystaveného potvrzení o výši průměrného výdělku dosahovala před neplatným rozvázáním pracovního poměru u žalované průměrného měsíčního výdělku ve výši , částka, hrubého, což představuje průměrný hodinový hrubý výdělek v částce , částka, . Z čl. IV. odst. 15 kolektivní smlouvy platné u žalované vyplývá, že mzda za odvedenou práci je splatná vždy 20. kalendářní den následujícího kalendářního měsíce, po výkonu práce, převodem na účet zaměstnance. Připadne-li tento den na sobotu, neděli nebo svátek, je splatná předchozí pracovní den. Žalobkyně si na základě žalovanou vystaveného potvrzení o výši průměrného výdělku nechala zpracovat výpočet náhrad mezd za období od , datum, do , datum, , když z takto zpracovaných mzdových listů vyplývá nárok žalobkyně na vyplacení náhrady mzdy v hrubém za měsíc prosinec 2020 ve výši , částka, , za měsíc leden 2021 ve výši , částka, , za měsíc únor 2021 ve výši , částka, , za měsíc březen 2021 ve výši , částka, , za měsíc duben 2021 ve výši , částka, , za měsíc květen 2021 ve výši , částka, , za měsíc červen 2021 ve výši , částka, , za měsíc červenec 2021 ve výši , částka, , za měsíc srpen 2021 ve výši , částka, , za měsíc září 2021 ve výši , částka, , za měsíc říjen 2021 ve výši , částka, , za měsíc listopad 2021 ve výši , částka, , za měsíc prosinec 2021 ve výši , částka, , za měsíc leden 2022 ve výši , částka, , za měsíc únor 2022 ve výši , částka, , za měsíc březen 2022 ve výši , částka, , za měsíc duben 2022 ve výši , částka, , za měsíc květen 2022 ve výši , částka, , za měsíc červen 2022 ve výši , částka, , za měsíc červenec 2022 ve výši , částka, , za měsíc srpen 2022 ve výši , částka, , za měsíc září 2022 ve výši , částka, , za měsíc říjen 2022 ve výši , částka, , za měsíc listopad 2022 ve výši , částka, , za měsíc prosinec 2022 ve výši , částka, , za měsíc leden 2023 ve výši , částka, , za měsíc únor 2023 ve výši , částka, , za měsíc březen 2023 ve výši , částka, , za měsíc duben 2023 ve výši , částka, , za měsíc květen 2023 ve výši , částka, , za měsíc červen 2023 ve výši , částka, a za měsíc červenec 2023 (od 1. 7. do 10. 7.) ve výši , částka, . Žalobkyně poskytla žalované veškerou nezbytnou součinnost k výplatě náhrady mezd a současně vyzvala přípisem ze dne , datum, žalovanou k výplatě náhrady mezd v celkové výši , částka, hrubého za období od , datum, do , datum, . Žalovaná k výzvě žalobkyně poskytla této na náhradě mzdy celkovou částku , částka, za období od , datum, do , datum, , ačkoliv měla dle názoru žalobkyně vyplatit za toto období celkem , částka, čistého, když žalobkyně neobdržela od žalované jakékoliv doklady k vyplaceným náhradám. Náhradu mzdy za zbývající období, tedy od , datum, do , datum, , žalovaná žalobkyni dobrovolně v poskytnuté náhradní lhůtě do , datum, neuhradila. Z tohoto důvodu byla žalobkyně předžalobní upomínkou vyzvána k zaplacení náhrad mezd za období od , datum, do , datum, v celkové výši , částka, hrubého s příslušenstvím. Žalovaná však na předžalobní upomínku žalobkyně nereagovala a ve lhůtě poskytnuté k plnění, která marně uplynula dnem , datum, , žalobkyni za toto období ničeno nezaplatila.2. Žalovaná ve svém písemném vyjádření ze dne , datum, k návrhu na zahájení řízení uvedla, že přestože výrok rozsudku, jímž bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru žalobkyně výpovědí je neplatné, nabyl právní moci dne , datum, , žalobkyně dosud do zaměstnání u žalované nenastoupila, a to i přes proběhlou korespondenci a osobní jednání mezi stranami o konkrétních okolnostech pokračování pracovního poměru, v nichž se žalovaná pokoušela dosáhnout se žalobkyní dohody o nástupu do zaměstnání, neboť byla opakovaně v pracovní neschopnosti. Žalovaná dále poukázala na to, že vyplatila žalobkyni náhradu mzdy podle § 69 odst. 1 zákoníku práce za období od , datum, do , datum, , avšak s přihlédnutím k ustanovení § 69 odst. 2 zákoníku práce, podle něhož může soud na návrh zaměstnavatele snížit povinnost k náhradě mzdy zaměstnance za dobu, která přesahuje šest měsíců, současně navrhla, aby soud povinnost k náhradě mzdy za dobu od , datum, snížil tak, že za toto období náhrada nebude přiznána. Žalovaná přitom poukázala na to, že