8 C 41/2025-100 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků k bytové jednotce specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že zrušené podílové spoluvlastnictví bude vypořádáno tak, že tato bytová jednotka bude přikázána do výlučného vlastnictví žalobkyně oproti uložení povinnosti uhradit žalovanému odpovídající vypořádací podíl. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že je vlastníkem ideálního spoluvlastnického podílu o velikosti 5/6 na předmětné nemovité věci v k. ú. , adresa, , včetně příslušného podílu na společných částech domu a pozemku, když žalovaný je druhým podílovým spoluvlastníkem uvedené bytové jednotky, a to s velikostí ideálního podílu 1/6. Žalobkyně si nepřeje setrvat ve spoluvlastnictví, a proto se snažila jednat o možnosti odkupu podílu ve vlastnictví žalovaného. Na písemnou nabídku žalobkyně k vypořádání spoluvlastnictví však žalovaný nereagoval. Předtím se přitom žalobkyně snažila spojit se žalovaným i prostřednictvím soudní exekutorky, která je pověřena vedením exekuce vůči žalovanému, avšak neúspěšně, neboť žalovaný skrze soudní exekutorku komunikaci se žalobkyní odmítl a sám neučinil žádnou jinou nabídku na vypořádání spoluvlastnictví. S ohledem na povahu nemovité věci nepřichází v úvahu možnost jejího faktického rozdělení. Žalobkyně má zájem na tom, aby nemovitá věc připadla do jejího výlučného vlastnictví, když je většinovou spoluvlastnicí a je rovněž připravena za spoluvlastnický podíl žalovaného zaplatit cenu obvyklou. Dle názoru žalobkyně přitom nejsou dány žádné objektivní ani subjektivní okolnosti, které by bránily zrušení spoluvlastnického vztahu.2. K ústním jednáním, která se ve věci konala u zdejšího soudu, se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem opakovaně neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání, včetně návrhu na zahájení řízení, byla žalovanému řádně a včas doručena fikcí do jeho datové schránky. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Předloženým výpisem z katastru nemovitostí, vedeným Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro obec a katastrální území , adresa, , LV č. , hodnota, , bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně a žalovaný jsou evidováni jako podíloví spoluvlastníci bytové jednotky č. , Anonymizováno, /10 v budově č. p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, (byt. dům), zapsané na LV č. , hodnota, a stojící na pozemku st. parc. č. , hodnota, o výměře 464 m² (zastavěná plocha a nádvoří), zapsaném na LV č. , hodnota, , k níž náleží podíl na společných částech domu a pozemku o velikosti 280/10000, a to v případě žalobkyně s velikostí podílu 5/6 a v případě žalovaného s velikostí podílu 1/6. Nabývacím titulem u žalobkyně byla kupní smlouva ze dne , datum, , s právními účinky zápisu do katastru nemovitostí k datu , datum, . U žalovaného pak bylo nabývacím titulem usnesení zdejšího soudu o schválení dědické dohody ze dne , datum, . Z obsahu výpisu z katastru nemovitostí pak mj. dále vyplývá, že proti žalovanému je v současné době vedena exekuce, v jejímž rámci vydala soudní exekutorka Exekutorského úřadu , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, exekuční příkaz k prodeji spoluvlastnického podílu žalovaného na předmětné bytové jednotce. V řízení tedy byla prokázána jak pasivní legitimace žalovaného, tak i aktivní legitimace žalobkyně, která tudíž byla oprávněna činit dispoziční úkony ve vztahu k danému nemovitému majetku, tzn. i podat návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.4. Podle § 1143 občanského zákoníku (dále jen o. z.) nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.5. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.6. Pokud jde o samotnou otázku zrušení a vypořádání prokázaného podílového spoluvlastnictví, mezi účastníky nebylo z důvodu odmítnutí jakéhokoli kontaktu se žalobkyní ze strany žalovaného (žalobkyně se o něj neúspěšně pokusila i prostřednictvím uvedené soudní exekutorky, jak bylo v řízení rovněž prokázáno) dosaženo dohody jakožto základního způsobu zrušení spoluvlastnictví k předmětné nemovité věci a vzájemného vypořádání. Při platnosti zásady, že nikdo nemůže být nucen, aby setrvával ve spoluvlastnictví (§ 1140 odst. 1 o. z.), proto nezbylo než rozhodnout o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci na základě návrhu podaného u zdejšího soudu, v jehož obvodu se předmětná bytová jednotka nachází. Výše citované ustanovení § 1147 o. z. stanoví pořadí jednotlivých specifikovaných způsobů vypořádání, když prvním a přednostním způsobem je rozdělení věci. Takové reálné rozdělení bytové jednotky však v daném případě již jen s ohledem na výši výrazně minoritního spoluvlastnického podílu žalovaného není fakticky možné, neboť je lze připustit pouze tehdy, mohou-li na základě stavebních úprav podle stavebních předpisů vzniknout dvě zcela samostatné jednotky, když je bez dalšího zřejmé, že případným rozdělením vzniklé nové části by nebylo možné účelně využít, v důsledku čehož by se i podstatně snížila hodnota nemovité věci (viz. § 1144 odst. 1 o. z.). Je přitom zjevné, že v předmětné bytové jednotce prakticky nelze reálně vymezit odpovídající podíl o velikosti 1/6 tak, aby mohla taková adekvátní nová jednotka vzniknout. Při úvaze o reálnosti rozdělení jednotky je pak dále nutné přihlédnout i k tomu, že její dělení, pokud by vůbec přicházelo v úvahu, by vyžadovalo vynaložení určitých nákladů a v tomto ohledu je tedy nutné zohlednit i ochotu spoluvlastníků vůbec takové náklady vynaložit.7. S ohledem na výše uvedené tak bylo třeba zvážit další způsob vypořádání, kterým je přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu. Tento způsob vypořádání obecně předpokládá, že alespoň jeden ze spoluvlastníků přikázání věci do svého výlučného vlastnictví navrhuje a je současně schopen zaplatit za přikázání věci přiměřenou náhradu. Tyto předpoklady již v projednávané věci naplněny jsou, když žalobkyně v řízení prezentovala svůj zájem získat nemovitou věc do svého výlučného vlastnictví s tím, že současně disponuje potřebnými finančními prostředky k úhradě příslušné částky vypořádacího podílu příslušejícího žalovanému. Jeho výše činí 1/6 v daném místě a čase obvyklé ceny předmětné bytové jednotky, stanovené předloženým znaleckým posudkem č. , hodnota, -25 ze dne , datum, , vyhotoveným v řízení znalkyní z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, , jméno FO, , tj. částku 263 333,33 Kč. Při stanovení obvyklé ceny bytové jednotky ve výši 1 580 000 Kč, zjištěné porovnávacím způsobem, znalkyně mj. zohlednila, že panelový bytový dům, v němž se jednotka nachází, je v původním stavu, tj. nezateplený, když i tato bytová jednotka je v původním stavu, přičemž v ní chybí vybavení kuchyňskou linkou a sporákem a umakartové bytové jádro je ve špatném stavu a částečně rozebrané. Vzhledem k tomu, že byt není zjevně delší dobu užíván, je odpojen od elektrické energie, vody a topení a není větrán, když i ze znalkyní pořízené fotodokumentace, která tvoří přílohu znaleckého posudku, lze dovodit, že byt je prakticky zdevastován (náklady na rekonstrukci dané bytové jednotky o velikosti 2 + 1 znalkyně odhadla na částku 700 – 800 tisíc Kč). Je tedy zřejmé, že žalovaný, který dosud tento byt fakticky obýval (nebo alespoň reálně tuto možnost měl), o něj neprojevuje žádný vážný zájem, pravděpodobně jej delší dobu neužívá a nijak se nepodílí na nákladech spojených s jeho běžným chodem, údržbou, opravami apod., v důsledku čehož dochází k postupnému snižování jeho tržní hodnoty, a to pochopitelně i k újmě žalobkyně.8. Na základě provedených důkazů tak dle názoru soudu nelze důvodně dospět k jinému než takovému meritornímu rozhodnutí, že výlučným vlastníkem předmětné bytové jednotky bude jako stávající významně majoritní spoluvlastník určena žalobkyně, která v řízení rovněž prokázala, že na svém bankovním účtu má k dispozici dostatečné množství finančních prostředků na výplatu vypořádacího podílu žalovanému. Za situace, kdy v řízení nebyly zjištěny žádné důvody pro případné zamítnutí žaloby (§ 1140 odst. 2 o. z.), proto soud podanému návrhu v plném rozsahu vyhověl a zrušil nestejnodílné podílové spoluvlastnictví účastníků za současného uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalovanému na úplné a konečné vypořádání zaniklého spoluvlastnictví odpovídající částku ve výši 263 333