11 C 13/2021-15 — Okresní soud v Karlových Varech

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplaceného úvěru. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná uzavřela se [právnická osoba] jako postupitelem smlouvu o úvěru [číslo] dne 6. 1. 2017 s výší úvěrového rámce 6.000 Kč, jejíž podmínky porušila, neboť nezaplatila do dne rozhodnutí soudu ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy z 19. 10. 2020, zaslaná žalované žalobkyní jako postupníkem v souladu se smlouvou o postoupení pohledávky, která byla uzavřena s postupitelem dne 22. 7. 2019. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle § 2395 a násl., vztažmo k § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. V rozsahu částečného zpětvzetí návrhu žalobkyní soud pod výrokem II. tohoto rozsudku řízení zastavil dle § 96 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 142 a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.968 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč (při započtení nedoplatku [příjmení] dle výroku IV. tohoto rozsudku) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7, 14 b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8.169 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze 2 a ½ úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. Výrok IV. tohoto rozsudku vychází z § 4 písm. i), vztažmo k pol. 1/1a) zákona č. 549/91 Sb., když původnímu návrhu žalobkyně (před jeho částečným zpětvzetím) nebylo možno vyhovět vydáním EPR.