11 C 211/2021-17 — Okresní soud v Karlových Varech

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplaceného úvěru. Aktivní legitimace žalobkyně jako postupníka plyne ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s postupitelem dne 20. 12. 2019. K nařízenému jednání dne 8. 10. 2021 se účastníci s omluvou nedostavili. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] jako postupitelem dne 22. 5. 2018 smlouvu o úvěru s výší úvěrového rámce 50.000 Kč, jejíž sjednané podmínky porušil. Z obsahu smlouvy plyne, že smluvní úrok činil výši 0,2833 % denně, RPSN pak 262,91 %. Poskytnuté finanční prostředky měl žalovaný vrátit do 28. 2. 2021. Přesto, že žalobkyně v návrhu na zahájení řízení uvádí, že žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 75.989,92 Kč, podáním z 9. 9. 2021 doložila čerpání finančních prostředků žalovaným ve výši 136.491 Kč, zároveň pak z přehledu plateb žalovaného plyne, že žalovaný fakticky zaplatil 192.172,08 Kč. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., neboť s ohledem na nepřípustnou výši smluvního úroku a RPSN v době uzavření smlouvy této odepřel právní ochranu ve smyslu § 6, 8 citovaného zákona a posoudil ji jako smlouvu neplatnou podle § 580 odst. 1 téhož zákona, a to tím spíše, že žalovaný uzavřel smlouvu v pozici spotřebitele (dále s odkazem na § 1810 téhož zákona). Soud byl tedy připraven přiznat žalobkyni nárok na zaplacení dlužné jistiny včetně zákonného příslušenství. Přesto, že žalobkyně měla rozpory ohledně fakticky čerpané částky žalovaným, jak shora uvedeno, soud se těmito rozpory dále nezabýval, a to s ohledem na shora uvedenou skutečnost, že žalovaný v každém případě v plné výši uhradil poskytnutou jistinu. Vzhledem k tomu byl návrh zamítnut jako nedůvodný. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) s tím, že úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Výrok o povinnosti žalobkyně k úhradě nedoplatku SOP vychází z § 4 písm. i), vztažmo k pol. 1/1b) zákona č. 549/91 Sb., neboť z důvodů v rozsudku uvedených soud ve věci nevydal EPR.