10 C 68/2022-82 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec], obec Jenišov, a parc. [číslo] k. ú. [obec], obec Jenišov (dále jen„ Předmětné pozemky“) s odůvodnění, že vlastnické právo k nim vydržel v důsledku jejich dlouhodobého užívání coby pozemků vlastních, když na základě kupní smlouvy ze dne [datum] nabyl pozemky [parcelní číslo] (o výměře 432 m2) a 91 (o výměře 178 m2) v k. ú. [obec], společně s nimiž tvořily předmětné pozemky jeden funkční oplocený celek. K vydržení mělo dojít řádným vydržením dle § 134 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném po novelizaci provedené zákonem č. 509/1991 Sb., ke dni [datum], případně mimořádným vydržením dle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, k [datum]. Dne [datum] doručila žalovaná žalobci výzvu k pronájmu, na jejímž základě nahlédl žalobce do pozemkové evidence katastru nemovitost, kde zjistil, že jako vlastník části zahrady je zapsána žalovaná. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva spatřoval žalobce v rozporu mezi skutečným a zapsaným stavem v katastru nemovitostí, když bez tohoto určení není možné tento rozpor odstranit. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Namítala, že výměra pozemků nabytých žalobcem na základě kupní smlouvy z [datum] činila celkem 610 m2, připlocené pozemky (tedy Předmětné pozemky společně s částí dále specifikovaného pozemku patřícího obci [obec]) pak měly výměru celkem 547 m2. Žalobce v této situaci nemohl být v dobré víře, že nabyl na základě této smlouvy vlastnictví též k předmětným pozemkům, čímž je vyloučeno vydržení dle § 134 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění platném a účinném v době, kdy k tomuto vydržení mělo dojít. Dále žalovaná poukazovala na skutečnost, že Předmětné pozemky sousedily s pozemkem p. [číslo] který nabyl žalobce se svou manželkou do vlastnictví od obce Jenišov na základě kupní smlouvy ze dne [datum], přičemž součástí kupní smlouvy byl geometrický plán, z něhož jsou hranice pozemků dobře patrné. Tímto tedy v roce 1999 muselo dojít k narušení dobré víry žalobce stejně jako digitalizací pozemkového katastru probíhající v roce 2005. V této souvislosti je dle názoru žalované vyloučena též možnost vydržení předmětných pozemků na základě tzv. mimořádného vydržení dle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce je vlastníkem pozemků [parcelní číslo] (o výměře 432 m2) a [parcelní číslo] (o výměře 178 m2) v k. ú. [obec] a to na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] a sepsané JUDr. [jméno] [příjmení], státním notářem v K. Varech pod sp. zn. 1 NZ 82/76. Žalovaná je oprávněna hospodařit s Předmětnými pozemky (o výměrách 92 m2 a 122 m2), přičemž tyto pozemky sousedí s pozemky [parcelní číslo] patřící žalobci a pozemkem [parcelní číslo] (o výměře 333 m2), který je ve společném jmění manželů žalobce a jeho manželky. Předmětné pozemky byly společně s pozemky p. [číslo] vše v obci a k. ú. [obec], od počátku oploceny a žalobcem byly užívány jako zahrada. Pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] nabyl žalobce společně se svou manželkou do vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne [datum] od obce Jenišov, a to po jeho oddělní geometrickým plánem z pozemku p. [číslo] když předtím měl tento pozemek v dlouhodobém pronájmu. Dne [datum] byla žalobci doručena od strany žalované výzva k pronájmu Předmětných pozemků tvořících část jeho zahrady, které užívá bez smluvního vztahu. 4. Mezi účastníky bylo sporné, zda žalobce předmětné pozemky užíval v dobré víře o tom, že je jejich vlastníkem, případně zda tyto pozemky nabyl a užíval s nepoctivým úmyslem a dále též skutečnost, kdy mohlo dojít k narušení jeho dobré víry. 5. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], v letech 1990 až 2015 starosty obce Jenišov, soud zjistil, že se svým historickým majetkem začala hospodařit poté, co jí byl vrácen v roce 1992. V oblasti, kde bydlí žalobce, vedla cesta historicky přes pozemky soukromých vlastníků, což bylo řešeno uzavíráním nájemních smluv. V té době neexistovala technologie GPS, vše se muselo měřit geodeticky, proto byly běžné i několikametrové odchylky. Někdy se postupovalo jen záznamem do katastru, kdy se pozemky vyznačily pouze čárkovanou čárou do mapy, a teprve následně, když se s takovýmto pozemkem nakládalo, se musel geodeticky přeměřit. Vše probíhalo ještě před digitalizací, v měřítku 1: 2 880, což bylo v terénu problematické. 6. Z žalobcem předložených fotografií bylo zjištěno, jak vypadalo oplocení pozemku. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že pozemek p. [číslo] k. ú. [obec], o výměře 341 m2, byl vlastníkem – obcí [obec] za úplatu na dobu neurčitou přenechán k užívání žalobci. Z kupní smlouvy ze [datum], jejíž přílohou byl geometrický plán, bylo zjištěno, že pozemek [parcelní číslo] o rozloze 361 m2 byl obcí [obec] prodán žalobci, přičemž venkovní úpravy a porosty byly majetkem nabyvatele, který je zde zřídil v době dlouhodobého pronájmu. Z geometrického plánu ve spojení s fotografiemi vyplývá, že součástí oplocené zahrady je pouze část pozemku p. [číslo] k. ú. [obec]. Z listin k digitalizaci z roku 2005 bylo zjištěno, že dne [datum] jednala komise, která shledala, že všichni vlastníci uvedení v soupisu nemovitostí byli k šetření řádně a včas pozváni, žalobce podepsal protokol o soupisu nemovitostí [číslo] jehož součástí byl náčrt protokolu [číslo]; tento mu byl též doručen. 7. Shora uvedené nesporné skutečnosti společně se zjištěními učiněnými z výše uvedených důkazů považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 9. Vzhledem k tomu, že žalobce měl Předmětné pozemky v oprávněné držbě od roku 1976, mohlo ke vzniku vlastnického práva na základě vydržení dojít nejdříve k [datum], a to na základě zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném po novelizaci provedené zákonem č. 509/1991 Sb. (dále jen„ SOZ“). 10. Podle § 134 odst. 1 SOZ se stává oprávněný držitel vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. 11. Podle § 130 odst. 1 SOZ je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. 12. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 13. Soud se nejprve zabýval existencí naléhavého právního zájmu žalobce na určovací žalobě a uzavřel, že s ohledem na nejisté právní postavení žalobce, který by se bez rozhodnutí soudu ve věci nikterak nedomohl svého zapsání v katastru nemovitostí coby vlastníka Předmětných nemovitostí, je tento naléhavý právní zájem dán. 14. Soud dále přezkoumal věc dle citovaných ustanovení a v souladu s judikaturou Nejvyššího soud ČR (např. rozhodnutí 22 Cdo 1398/2000, podle něhož je právním titulem držby pozemku, který byl domněle nabyt společně s pozemkem skutečně nabytým, nabývací titul ke skutečně vlastněnému pozemku, i když jde o tzv. putativní titul, rozhodnutí 22 Cdo 2520/2011, podle něhož dlouhodobost držby – v daném případě přesahující 30 let – nasvědčuje dobré víře držitele; rozhodnutí 22 Cdo 3079/2014, podle něhož není pro naplnění podmínek oprávněné držby nezbytně nutné, aby se osoba, která se ujala držby pozemku, vždy bezpodmínečně seznámila s obsahem katastrální mapy, přeměřovala jeho výměru nebo požadovala vytýčení jeho hranice, jestliže to okolnosti konkrétního případu nevyžadují; rozhodnutí 22 Cdo 2009/2014, podle něhož samotná skutečnost, že držitel nenechal vytyčit hranice jím držených pozemku a nezjistil tak, že drží i část pozemku, jehož vlastníkem není, nevylučuje jeho oprávněnou držbu, přičemž význam hraje i společné oplocení, rozsah užívání právním předchůdcem apod.; rozhodnutí 22 Cdo 1261/2007, podle něhož judikatura připouští, že lze připustit omluvitelnost omylu v případě, že poměr mezi skutečně nabytým a sporným pozemkem dosahuje až 50 %, výjimečně i více, nepůjde-li o zjevný nepoměr, který musel být rozeznatelný i laikovi a který by dobrou víru vylučoval, rozhodnutí 22 Cdo 2520/2011, podle něhož při posuzování omluvitelnosti omylu se nepovažuje za rozhodující soulad skutečného stavu užívání nemovitosti s evidenčními údaji, ale požaduje se posouzení všech okolností držby, rozhodnutí 22 Cdo 1193/98, podle něhož vlastnické právo k pozemku vydržením nabude osoba, která kdykoli po 1. lednu 1992 splní podmínky vydržení, stanovené § 134 Obč.Z., přičemž při posuzování těchto podmínek je třeba přihlížet k době, po kterou měl oprávněný držitel pozemek v držbě před [datum]) a dospěl k následujícímu závěru. 15. V daném případě nabyl žalobce od předchozího majitele v roce 1976 shora specifikované pozemky sloužící pro stavbu rodinného domu a jako zahrada, přičemž právě oplocená zahrada představovala jednotný funkční celek a jako takovou ji žalobce užíval. Jedinou skutečností způsobilou narušit dobrou víru žalobce o tom, že od předchozího vlastníka nabyl veškeré oplocené poz