13 C 44/2022-46 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se žalobou z 3.2.2022 na žalované domáhala vydání věci (měřícího zařízení), které je umístěno v místě spotřeby, na adrese odběrného místa [ulice a číslo], [obec]. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, rozhodl soud ve věci na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a na základě těchto dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Protokolem o osazení plynoměru z 14.12.2018, má soud za prokázané, že v místě odběrného místa (bytové jednotky užívané žalovanou) bylo namontováno shora uvedené měřící zařízení. Oznámením o neoprávněném odběru plynu a neoprávněné distribuci plynu ze dne 14.6.2021 adresovaném zákazníku (žalované) má soud za prokázané, že provozovatel distribuční soustavy byl požádán o ukončení dodávek plynu pro shora uvedené odběrné místo, oznámil termín demontáže měřícího zařízení dne 25.6.2021. Protokolem o demontáži měřidla zákazníka (žalovaného) ze dne 25.6.2021, má soud za prokázané, že pracovník žalobkyně se pokoušel o demontáž měřidla, což se mu pro nepřítomnost žalované nezdařilo. Předžalobní výzvou k součinnosti ze dne 14.10.2021 má soud za prokázané, že žalovaná byla zástupcem žalobkyně vyzván k poskytnutí součinnosti při demontáži měřidla. Soud dospěl k následujícím právním závěrům o věci samé: Podle § 56 odst. 1 písm. c), e), f) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ EZ“), jsou účastníky trhu s plynem provozovatelé distribučních soustav, obchodníci s plynem a zákazníci. Podle § 74 odst. 1 písm. a) EZ je neoprávněným odběrem plynu odběr bez uzavřené smlouvy, jejímž předmětem je dodávka plynu. Podle § 74 odst. 3 písm. d) EZ je neoprávněným odběrem plynu distribuce plynu bez umožnění přístupu k měřicímu zařízení a neměřeným částem odběrného plynového zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení. Podle § 59 odst. 1 písm. j) bod 6 EZ má provozovatel distribuční soustavy právo omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu distribuci plynu při neoprávněném odběru nebo neoprávněné distribuci plynu nebo při neoprávněné přepravě plynu. Podle § 71 odst. 1, 6 EZ odběr plynu je měřen měřicím zařízením. Výrobci plynu, zákazníci a provozovatelé zásobníků plynu jsou povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy a provozovateli distribuční soustavy kdykoliv přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení. Podle § 71 odst. 8 EZ provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na náklad výrobce plynu, zákazníka nebo provozovatele zásobníku plynu zajišťuje instalaci vlastního měřicího zařízení, na svůj náklad jej udržuje a pravidelně ověřuje správnost měření. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), může být ten, kdo věc neprávem zadržuje, vlastníkem žalován, aby ji vydal. Vztah mezi účastníky řízení podléhá shora citovaným ustanovením EZ a ustanovením občanského zákoníku. Žalobkyně osadila podle § 71 odst. 8 EZ v nemovité věci, která je užívána žalovanou a v níž se nachází místo spotřeby, plynoměr jako měřicí zařízení dle § 71 odst. 1, 6 EZ. Žalovaná však nemá s obchodníkem s plynem uzavřenou smlouvu o odběru plynu ve shora uvedeném odběrném místě (došlo k ukončení smlouvy o distribuci plynu pro odběrné místo k 28.5.2021), a proto ode dne následujícího po dni, ke kterému byl provozovatel distribuční soustavy požádán o ukončení nebo přerušení dodávek plynu, dochází ve smyslu § 74 odst. 1 písm. a), d) EZ k neoprávněnému odběru plynu v místě spotřeby. Žalobkyně se poté podle § 59 odst. 1 písm. j) bod 6 EZ pokusila omezit neoprávněný odběr plynu demontáží plynoměru, což se jí pro absenci součinnosti ze strany žalované nezdařilo, čímž došlo ze strany žalované k porušení povinnosti podle § 71 odst. 6 EZ. Žalobkyně prokázala, že je vlastníkem plynoměru, jak vyplývá z ustanovení § 71 odst. 1 ve spojení s § 71 odst. 8 EZ, a proto se domáhá důvodně ochrany svého vlastnického práva, a to vydáním měřícího zařízení (plynoměru) podle § 1040 odst. 1 o. z. Soud s ohledem na uvedené rozhodl o povinnosti žalované vydat žalobkyni měřící zařízení (plynoměr). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8.534 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.000 Kč sestávající z částky 1.500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1.500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1.500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5.400 Kč ve výši 1.134 Kč.