18 C 314/2023-11 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 16 140 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný neplnil řádně sjednané podmínky smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 27. 5. 2020 [číslo]. Aktivní legitimace žalobkyně jako postupníka plyne ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s postupitelem dne 21. 11. 2022. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], jako postupitelem dne 27. 5. 2020 smlouvu o úvěru ve výši 11 000 Kč, jejíž sjednané podmínky porušil. Z obsahu smlouvy vyplývá, že kromě jistiny se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 1 059,00 Kč, zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 5 390,00 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, celkem tedy vrátit 20 440 Kč ve 14 splátkách po 1 460 Kč měsíčně do 27. 7. 2021 Smluvní úrok a další poplatky dle smlouvy činily 9 440 Kč tj. 85,8 % jistiny, RPSN pak 272,44%. Z přehledu plateb, který žalobkyně předložila, vyplynulo, že žalovaný celkem zaplatil 11 100 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., neboť s ohledem na nepřípustnou výši smluvního úroku, vedlejších poplatků a RPSN v době uzavření smlouvy této odepřel právní ochranu ve smyslu § 6, 8 citovaného zákona a posoudil ji jako smlouvu neplatnou podle § 580 odst. 1 téhož zákona, a to tím spíše, že žalovaný uzavřel smlouvu v pozici spotřebitele (dále s odkazem na § 1810 téhož zákona). Soud byl tedy připraven přiznat žalobkyni nárok na zaplacení dlužné jistiny včetně zákonného příslušenství. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný v plné výši poskytnutou jistinu uhradil, podanou žalobu soud jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), s tím, že úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.