15 C 284/2023-38 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Zástavní věřitelka se návrhem domáhala nařízení soudního prodeje ve výroku specifikované zástavy s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], a [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození], oba bytem [adresa zástavní dlužnice] (dále jen„ obligační dlužníci“) uzavřeli dne 5. 1. 2021 smlouvu o hypotečním úvěru č. [anonymizováno] (dále jen„ Smlouva“), jejímž účelem byla koupě a rekonstrukce nemovitých věcí. Zástavní dlužnice zajistila úvěr obligačních dlužníků nemovitými věcmi specifikovanými ve výroku tohoto usnesení (dále jen„ Zástava“), a to na základě Zástavní smlouvy k nemovitým věcem č. [anonymizováno] ze dne 5. 1. 2021 Zástavní smlouva zajistila dluhy obligačních dlužníků až do výše 2.064.000 Kč. S ohledem na prodlení obligačních dlužníků s hrazením měsíčních splátek (leden až duben 2023) vyplývajících ze Smlouvy ve výši 8.081,03 Kč měsíčně, zástavní věřitelka zesplatnila úvěr ze Smlouvy, který byl obligačními dlužníky čerpán ve dvou splátkách v celkové výši 2.064.000 Kč dne 22. 1. 2021 a dne 12. 3. 2021. Úvěr se stal splatným dnem 15. 5. 2023, což obligačním dlužníkům právní předchůdce zástavní věřitelky oznámil dopisem ze dne 16. 5. 2023. Ke dni podání žaloby činil dluh jistinu ve výši 1.980.007,77 Kč, kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění ve výši 19.890,39 Kč kapitalizovaný úrok z prodlení z dlužných měsíčních splátek úvěru ke dni zesplatnění ve výši 1.777,09 Kč, dlužné poplatky (2x za odeslání upomínky dle čl. III odst. 1 Sazebníku, 1x za odeslání oznámení o zesplatnění úvěru dle čl. III odst. 2 Sazebníku) v celkové výši 1.500 Kč, dlužné poplatky za sjednané pojištění v celkové výši 4.002 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00 % p. a. z částky 1.980.007,77 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Zástavní dlužnice proti návrhu na nařízení prodeje zástavy ničeho nenamítala. 4. Podle § 358 odst. 1 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. S ohledem na shora uvedené proto soud ve věci provedl k důkazu toliko listiny předložené žalobkyní a dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci: 1. Smlouvu o hypotečním úvěru č. [anonymizováno] má soud za prokázané, že tuto smlouvu uzavřeli právní předchůdkyně zástavní věřitelky (společnost [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa]; na základě této smlouvy byla obligačním dlužníkům poskytnuta částka ve výši 2.064.000 Kč. 2. Zástavní smlouvou k nemovitosti č. [anonymizováno] ze dne 5. 1. 2021 má soud za prokázané, že touto smlouvou uzavřenou mezi právní předchůdkyní zástavní věřitelky a zástavní dlužnicí bylo zřízeno zástavní právo k zástavě specifikované ve výroku tohoto usnesení, a to k zajištění pohledávky zástavní věřitelky za obligačními dlužníky, vyplývajících ze smlouvy uvedené v předchozím odstavci. 3. Výpisem z katastru nemovitostí ke dni 29. 8. 2023 má soud za prokázané, že zástavní dlužnice byla k tomuto datu vlastníkem Zástavy, v katastru nemovitostí bylo k tomuto datu zapsáno zástavní právo smluvní ve prospěch zástavní věřitelky (její právní předchůdkyně) na základě shora citované smlouvy. 4. Dopisem datovaným dne 16. 5. 2023 má soud za prokázané, že obligační dlužníci i zástavní dlužnice byli upozorněni na zesplatnění úvěru ke dni 15. 5. 2023 a započetí výkonu zástavního práva. 5. Platební historií má soud za prokázané, že ke dni 28. 8. 2023 obligační dlužníci na základě shora citované smlouvy dluží pohledávku ve výši, jak je uvedena ve výroku tohoto usnesení. 6. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 16. 10. 2023 a ze dne 8. 11. 2023 má soud prokázanou aktivní legitimaci zástavní věřitelky. 5. Podle § 358 odst. 1 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci. 6. Při aplikaci ustanovení § 358 odst. 1 z.ř.s. soud respektoval právní závěry, ke kterým dospěl Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 2786/2011 a v němž uzavřel, že„ soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda byla ve smyslu ustanovení § 200z odst.1 o. s. ř. (tehdy účinného o. s. ř., dnes § 358 odst. 1 z.ř.s.) doložena zástavním právem zajištěná pohledávka, přihlíží též k důvodu její neplatnosti, avšak jen vyšel-li zcela zřejmě (evidentně) z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo“. V rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 4377/2009 pak tentýž soud uzavřel, že„ v řízení o soudním prodeji zástavy mohou být jiné (další) skutečnosti, než které jsou uvedeny v ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. (tehdy účinného o. s. ř., dnes § 358 odst. 1 z.ř.s.), důvodně uplatněny nebo jejich osvědčení může být zpochybněno až ve druhé fázi tohoto řízení, tj. v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li takový návrh podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 odst.1 o. s. ř.“. 7. V daném případě zástavní věřitelka doložila shora uvedenými důkazy existenci zajištěné pohledávky založené smlouvou o hypotečním úvěru č. [anonymizováno] ze dne 5. 1. 2021 za obligačními dlužníky. Dále zástavní věřitelka doložila smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. [anonymizováno] ze dne 5. 1. 2021, jakož i výpisem z katastru nemovitostí, že pohledávka za obligačními dlužníky je zajištěna zástavním právem na zástavě uvedené ve výroku tohoto usnesení. Přitom v daném řízení nevyšel najevo žádný evidentní důvod, pro který by bylo možné uvažovat o neplatnosti smlouvy zakládající zajištěnou pohledávku. 8. Soud proto s poukazem na všechny shora uvedené skutečnosti návrhu jako důvodnému vyhověl, když pohledávky přešla na zástavní věřitelku dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 23 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. s poukazem na právní názor Nejvyššího soudu ČR vyjádřený v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, podle něhož„ v usnesení, kterým vyhoví žalobě zástavního věřitele a nařídí soudní prodej zástavy (§ 200z o. s. ř., dnes § 358 odst. 1 z.ř.s.), soud rozhodne též o povinnosti zástavního dlužníka k náhradě nákladů řízení; přizná-li zástavnímu věřiteli náhradu nákladů řízení, nestanoví (nemusí stanovit) zástavnímu dlužníku lhůtu k jejich zaplacení. Přiznané náhrady nákladů řízení o soudní prodej zástavy se zástavní věřitel může ve výkonu rozhodnutí nebo exekuci domáhat jen z výtěžku zpeněžení zástavy, dosaženého jejím prodejem; nařízení a provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) k uspokojení náhrady těchto nákladů řízení z jiného majetku povinného je nepřípustné.“.