12 C 268/2020-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 4 060 Kč s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že se žalovaná dne 7. 6. 2019 při jízdě tramvají žalobkyně č. 11 při přepravní kontrole neprokázala platným jízdním dokladem, stejně tak při jízdě tramvají žalobkyně č. 3 dne 28. 6. 2019, při jízdě tramvají žalobkyně č. 11 dne 16. 8. 2019 a při jízdě tramvají č. 5 dne 10. 10. 2019. Proto žalované vznikla ve všech případech povinnost uhradit jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Jízdné a přirážka byly splatné v den provedení té které přepravní kontroly. Žalovaná uhradila pouze dodatečně při poslední cestě tramvají žalobkyně jízdné ve výši 20 Kč. 2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Dne 7. 6. 2019 v čase 10:40 hod se žalovaná bez platné jízdenky přepravovala tramvají žalobkyně na lince č. 11. Žalovaná se na výzvu osoby pověřené žalobkyní neprokázala platným jízdním dokladem. Žalované tedy vznikla na základě přepravních podmínek žalobkyně povinnost zaplatit jízdné 20 Kč a přirážku k jízdnému 1 000 Kč, neboť nevyužila možnost zaplatit přirážku do pěti pracovních dnů ve snížené výši. Uvedené částky byly splatné v den provedení kontroly. To stejné se opakovalo dne 28. 6. 2019 v čase 10:19 při cestě tramvají č. 3, následně také dne 16. 8. 2019 v čase 5:32 při cestě tramvají č. 11 a dne 10. 10. 2019 v čase 6:54 při cestě tramvají č. 3. Kromě posledního případu, kdy žalovaná doplatila jízdné (20 Kč), nezaplatila žalovaná ani jízdné ani přirážku. 5. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „občanský zákoník“, podle kterého smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné, a podle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, kdy je povinností cestujícího, který se neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zákona o drahách výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 6. Mezi žalovanou a žalobkyní tedy byla v souladu s výše citovanými ustanoveními ve čtyřech případech uzavřena smlouva o přepravě osob. Na základě každé ze smluv vznikla žalované povinnost zaplatit jízdné, a v případě, že se neprokáže platným jízdním dokladem, též povinnost zaplatit přirážku k jízdnému dle přepravních podmínek žalobkyně. Jelikož se žalovaná ve čtyřech případech neprokázala platným jízdním dokladem, vznikla jí v každém z těchto případů povinnost zaplatit kromě jízdného rovněž přirážku. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by nároky žalobkyně uhradila, že jí povinnost k úhradě žalované částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. 7. Protože žalovaná svoji povinnost k úhradě nároků žalobkyně nesplnila řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby: převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby s výší mimosmluvní hodnoty za jeden úkon právní služby 200 Kč a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč k těmto třem úkonům právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). 10. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.