17 C 317/2020-37 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 24. 7. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] absolvoval žalovaný u žalobkyně, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné praktické zubní lékařství, vstupní prohlídku. Žalovaný byl před samotným ošetřením seznámen s podmínkami ošetření a s cenovým plánem za běžná ošetření, přičemž žalovaný se s těmito dokumenty seznámil, s podmínkami souhlasil a souhlas s nimi stvrdil svým podpisem. Na den [datum] byla žalovanému naplánována dentální hygiena, kdy tento termín potvrdil SMS zprávou, bez omluvy se však nedostavil. Na [datum] byl žalovanému naplánován nový termín dentální hygieny, na tento se však rovněž nedostavil, ačkoli ho potvrdil v SMS. Dne [datum] pak žalobkyně obdržela e-mail od přítelkyně žalovaného, která jej omluvila a požádala o stanovení nového termínu. Další termín byl žalovanému stanoven na [datum], tento žalovaný opět potvrdil SMS, avšak pak se nedostavil. Jelikož se žalovaný minimálně v případě 1. termínu, tj. [datum], bez omluvy nedostavil, vyúčtovala žalobkyně v souladu s podmínkami ošetření, konkrétně„ Ceníkem výkonů 2018“, s jejichž obsahem žalovaný souhlasil, za tuto neomluvenou účast částku 1 500 Kč. K zaplacení této částky vyzvala žalobkyně žalovaného upomínkou ze dne 31. 3. 2020, žalovaný však ničeho nezaplatil, rovněž ani na písemnou upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně ze dne 8. 7. 2020 nebylo nikterak reagováno. 2. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalobkyni a žalovaného, aby se vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, kdy současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žádný z účastníků se k dané výzvě nijak nevyjádřil. Vzhledem k uvedenému soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Z předložených písemných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovanému bylo dne [datum] poskytnuto ošetření v zubní ordinaci žalobkyně, přičemž v rámci vstupní prohlídky byl žalovaný zároveň seznámen s „ Ceníkem výkonů“ žalobkyně a s podmínkami ošetření. Na důkaz srozumění s těmito dokumenty žalovaný připojil svůj podpis. V rámci podmínek ošetření jsou zakotveny tzv.„ storno poplatky“, dle nichž mj. platí, že nedostaví-li se pacient bez oznámení na smluvený termín, účtuje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč za každou započatou hodinu objednaného ošetření. Žalovaný se bez jakékoli omluvy nedostavil dne [datum] na termín dentální hygieny, ačkoli svou účast potvrdil zasláním SMS zprávy. Žalovaný byl tedy vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 1 500 Kč, a to fakturou č. [anonymizováno] ze dne [datum], s datem splatnosti [datum]. K zaplacení dlužné částky byl dále vyzván upomínkou ze dne 31. 3. 2020 (doručenou dne 3. 4. 2020), dále pak předžalobní upomínkou ze dne 7. 7. 2020. 4. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že účastníci spolu v souladu s ustanovením § 2636 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzavřeli smlouvu o péči o zdraví, v rámci níž se žalovaný mj. zavázal k pravidelným preventivním kontrolám a absolvování dentální hygieny 2x ročně u žalobkyně, přičemž v případě, že se bez omluvy nedostaví na předem domluvený termín, mu bude účtována smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč za každou započatou hodinu objednaného ošetření. Dohoda o smluvní pokutě byla uzavřena v souladu s ustanovením § 2048 občanského zákoníku. Žalovaný však předmětnou smluvní pokutu za svou neúčast na potvrzeném termínu dentální hygieny neuhradil, v průběhu řízení nepředložil ani neoznačil žádný důkaz, který by prokazoval úhradu, případně jinou skutečnost, na základě které by povinnost žalovaného zanikla. Vzhledem k výše uvedenému proto soud shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 114 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé) a z částky 500 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 písm. h) a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 400 Kč ve výši 714 Kč.