17 C 373/2020-16 — Okresní soud v Liberci

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 540 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných poplatků za televizní přijímač s tím, že se žalovaná ke dni 1. 10. 2013 přihlásila jako poplatník do příslušné evidence a vznikla jí tak zákonná povinnost platit měsíční poplatek ve výši 135 Kč. Žalovaná dluží za období od října 2018 do ledna 2019 poplatky v celkové výši 540 Kč. Splatnost poplatku je stanovena do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se žalovaná stala poplatníkem. Žalobkyně uplatnila také nárok na zaplacení úroku z prodlení, který kapitalizovala do dne vyhotovení návrhu, tedy dne 15. 4. 2020, ve výši 68,06 Kč. 2. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaná se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřila, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalované byla výzva doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). 3. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizního poplatku bylo zjištěno, že žalovaná přihlásila televizní přijímač od října 2013. Z výzvy žalobkyně k úhradě dlužné částky a výpisu předepsaných a uhrazených částek vyplývá, že žalovaná byla vyzvána o úhradu dlužných poplatků včetně úroků z prodlení ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, která byla zaslána žalované. 4. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, dále jen o poplatcích, je poplatníkem televizního poplatku fyzická nebo právnická osoba, která vlastní nebo drží, alespoň jeden měsíc, či z jiného důvodu po tuto dobu užívá televizní přijímač. V případě fyzické osoby je poplatek splatný podle § 7 odst. 2 nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Výše televizního poplatku činí podle ustanovení § 6 zákona o poplatcích 135 Kč měsíčně. Podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy České televize jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 5. Soud posoudil věc po právní stránce tak, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl na základě přihlášky televizního poplatníka závazkový právní vztah, který se řídí zákonem o poplatcích. Na základě tohoto zákona je žalovaná povinna platit měsíčně částku 135 Kč, kdy dlužná částka za období od října 2018 do ledna 2019 činí celkem částku 540 Kč. Jelikož žalovaná přes výzvu k úhradě žalovanou částku nezaplatila, bylo návrhu žalobkyně v celém rozsahu vyhověno, a to za situace, kdy žalovaná neoznačila ani nepředložila žádný důkaz, že by žalovanou částku uhradila, případně že by její povinnost zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud přiznal žalobkyni podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku také úrok z prodlení z žalované částky dle nařízení vlády č. 351/ 2013 v kapitalizované výši 68,06 Kč. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.