29 C 191/2020-12 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 3 531 Kč s příslušenstvím z titulu postoupené pohledávky ze smlouvy o úvěru. Žalobce tvrdil, že mezi jeho právním předchůdcem [právnická osoba] a žalovanou byla dne 26.11.2015 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 3 500 Kč, který měl být splacen dne 26.12.2015. Žalobce požadoval po žalované zaplacení jednak nesplacený úvěr ve výši 3 500 Kč a dále poplatek za úvěr vyplývající z všeobecných obchodních podmínek ve výši 928 Kč a dále příslušenství od 27.12.2015. Žalobce tvrdil, že předmětná pohledávka ze smlouva o úvěru přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem dne 14.8.2019. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované dle tvrzení žalobce oznámeno. Dále žalobce tvrdil, že žalovanou vyzval před podáním žaloby předžalobní upomínkou k zaplacení dlužné částky, avšak bezvýsledně. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. Soud využil ustanovení § 115a o.s.ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaná se nevyjádřila. 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil tyto závěry o skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru ve spojení s historií účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 3 500 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve lhůtě 1 měsíce s poplatkem sjednaným ve výši 928 Kč. Z historie vyplývá, že žalovaná uhradila pouze částku 897 Kč dne 31.8.2017. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce. 5. Po právní stránce soud zhodnotil věc, tak že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, ze které vznikla žalované povinnost vrátit zapůjčené finanční prostředky spolu se sjednaným poplatkem, což žalovaná nesplnila. Předmětná pohledávka ze smlouvy o úvěru přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobce, z čehož je i dovozována aktivní věcná legitimace žalobce ve sporu. Žalobce svá tvrzení prokázal listinnými důkazy, zatímco žalovaná byla v řízení zcela pasivní a proto bylo žalobě jako důvodné vyhověno. 6. Žalobci byl přiznán i požadovaný úrok z prodlení dle § 1970 obč.zák. ve spojení s nař.vlády č. 351/2013 Sb. v účinném znění. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst.1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč a 3 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým rozborem, sepis žaloby dle § 14b adv.tarifu, 3 režijních paušálů po 100 Kč a 21% DPH dle § 137 odst.3 o.s.ř.).