12 C 343/2020-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 3 500 Kč a zákonného úroku z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný byl přijat dne 20. 8. 2017 ke krátkodobému detoxikačnímu pobytu v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici, kde bylo žalovanému poskytnuto ošetření s následnou hospitalizací. Žalobkyně současně provedla u žalovaného vyšetření přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky, přičemž u žalovaného byla prokázána přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky. K propuštění žalovaného došlo téhož dne. Vzhledem k tomu, že u žalovaného byla prokázána přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, je žalovaný povinen žalobkyni uhradit vyšetření, jakož i dopravu, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici. Podle ceníku žalobkyně je poplatek za dané úkony stanoven paušální částkou 3 500 Kč, který žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] splatnou ke dni 5. 9. 2017. Na tuto částku žalovaný přes opakované upomínky ničeho neuhradil. 2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci; žalovaný byl dne 20. 8. 2017 přijat na protialkoholní a protitoxikomanickou záchytnou stanici provozovanou žalobkyní, kde bylo žalovanému poskytnuto ošetření. Současně bylo u žalovaného provedeno vyšetření na přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, a to s pozitivním výsledkem. Pobyt a ošetření žalobkyně řádně v souladu s ceníkem vyúčtovala výše uvedenou fakturou na částku 3 500 Kč, splatnou ke dni 5. 9. 2017. Na účtovanou částku žalovaný ničeho neuhradil. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. Podle § 89e odst. 1 uvedeného zákona, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. Podle § 89a odst. 3 tohoto zákona, záchytná služba zahrnuje vyšetření osoby za účelem zjištění, zda její umístění do záchytné stanice není vyloučeno z důvodů uvedených v § 89b odst. 2 písm. a), a pobyt v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací. 6. Po právní stránce v souladu s výše citovanými ustanoveními vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném náklady na dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt žalovaného na záchytné stanici, neboť žalovanému byla vyšetřením prokázána přítomnost návykové látky. Žalobkyně ošetření a pobyt žalovaného v protialkoholní záchytné stanici řádně vyúčtovala v souladu s ceníkem. Žalovaný přitom netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni účtovanou částku uhradil, že jeho povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně uplatněné částky důvodnou a uložil žalovanému povinnost k její úhradě. 7. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě fakturované částky nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby: převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka s výší mimosmluvní hodnoty za jeden úkon právní služby 200 Kč a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč k těmto třem úkonům právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).