12 C 373/2020-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 4 080 Kč s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že se žalovaný dne 23. 3. 2019 při jízdě autobusem žalobkyně [číslo] při přepravní kontrole neprokázal platným jízdním dokladem. Proto žalovanému vznikla povinnost uhradit jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Jízdné a přirážka byly splatné v den provedení přepravní kontroly. To stejné se stejnými důsledky se opakovalo dne 19. 4. 2019, kdy žalovaný bez platné jízdenky cestoval autobusem žalobkyně [číslo] dne 25. 7. 2019, kdy žalovaný opět bez platné jízdenky cestoval autobusem žalobkyně [číslo] dne 9. 8. 2019, kdy bez platné jízdenky cestoval autobusem žalobkyně [číslo]. Žalovaný na uvedený dluh ničeho neuhradil. 2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Dne 23. 3. 2019 se žalovaný bez platné jízdenky přepravoval autobusem žalobkyně na lince [číslo]. Žalovaný se na výzvu osoby pověřené žalobkyní neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovanému tedy vznikla na základě přepravních podmínek žalobkyně povinnost zaplatit jízdné 20 Kč a přirážku k jízdnému 1 000 Kč, neboť nevyužil možnost zaplatit přirážku do pěti pracovních dnů ve snížené výši. Uvedené částky byly splatné v den provedení kontroly. To stejné se opakovalo dne 19. 4. 2019 při cestě autobusem žalobkyně [číslo] dne 25. 7. 2019 při cestě autobusem žalobkyně [číslo] dne 9. 8. 2019 při cestě autobusem [číslo] Ani v těchto případech žalovaný nezaplatil jízdné ani přirážku. 5. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „občanský zákoník“, podle kterého smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné, a podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, kdy je povinností cestujícího, který se neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Podle § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 6. Mezi žalovaným a žalobkyní tedy byly v souladu s výše citovanými ustanoveními uzavřeny čtyři smlouvy o přepravě osob, na jejichž základě vznikla žalovanému povinnost zaplatit jízdné, a v případě, že se neprokáže platným jízdním dokladem, též povinnost zaplatit přirážku k jízdnému dle přepravních podmínek žalobkyně. Jelikož se žalovaný ani v jednom případě neprokázal platným jízdním dokladem, vznikla mu v každém z těchto případů povinnost zaplatit kromě jízdného rovněž přirážku. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by nároky žalobkyně uhradil, že mu povinnost k úhradě žalované částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. 7. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě nároků žalobkyně nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby: převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby s výší mimosmluvní hodnoty za jeden úkon právní služby 200 Kč a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč k těmto třem úkonům právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).