13 C 403/2021-25 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 24. 3. 2021 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, později doplněného, učinila žalobkyně zákonný příspěvek celkem 1 330 Kč do garančního fondu [anonymizováno] za období od 23. 1. 2018 do 1. 3. 2018, tj. 38 dnů po 35 Kč, kdy žalovaný coby vlastník a provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, rg. zn. [anonymizováno] [číslo], [VIN kód], neměl sjednáno povinné pojištění odpovědnosti k vozidlu. 2. Dále žalobkyně nárokovala poplatek za mimosoudní uplatnění ve výši dalších 300 Kč za 21. 12. 2018 zaslanou výzvu k úhradě příspěvku, kdy jeho splatnost nastala dle této výzvy 4. 2. 2019, proto od následujícího dne žalobkyně nárokuje i zákonný úrok z prodlení. 3. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že obeslala výzvou osobu zapsanou v registru silničních vozidel, a takto jí byla poskytnuta zapsaným vlastníkem kupní smlouva ze dne 21. 2. 2015, kterým bylo převedeno vlastnické právo k vozidlu na žalovaného, proto je osobou povinnou k zaplacení příspěvku. 4. Po skutkové stránce soud zjistil, že dne 21. 2. 2015 byla sice uzavřena kupní smlouva na vozidlo rg. zn. [anonymizováno] [číslo], ale touto smlouvou převáděl vlastnické právo k vozidlu [jméno] [příjmení] na [jméno] [příjmení], a nikoliv na žalovaného. Smlouvou, kterou tak navrhla žalobkyně k důkazu, a která byla předložena, nebylo prokázáno, že by vozidlo nabyl či se stal jeho provozovatelem žalovaný. Žalobkyně sice k této smlouvě, kterou zcela konkrétně označila, připojila ještě jeden ručně psaný záznam, který podepsal i žalovaný, ale který jednak k důkazu vůbec nenavrhla, a který není nijak datovaný, a nelze z něho tak zjistit, kdy měl žalovaný vůbec s [jméno] [příjmení] ohledně předmětného vozu jednat. Patrně došlo k prodeji na žalovaného, není však možné dohodit ani rok, kdy se tak stalo, natož pak konkrétnější období. 5. Podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, odst. 1, jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2, tj. sjednat k vozidlu zapsanému v registru silničních vozidel a po celou dobu, kdy je zapsáno, mít pojištění odpovědnosti jeho provozu. Podle § 4 odst. 2 téhož předpisu se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že jde o osobu zapsanou jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel. Jde tedy o tzv. vyvratitelnou domněnku, kdy může být prokázáno, že ve skutečnosti je to osoba jiná. 6. Žalobkyně sama tvrdila, že obesílala původního vlastníka dle zapsaného údaje v registru, a takto získala předkládanou kupní smlouvu. V registru tedy žalovaný zapsán není, kdy žalobkyně prokazovala, že ve skutečnosti ale vozidlo koupil. Z předložené kupní smlouvy z 21. 2. 2015 toto nevyplývá, a z připojeného ručního záznamu nelze zjistit, kdy byl sepsán, tedy žalobkyně neprokázala, že se tak stalo před začátkem rozhodného období, za které příspěvek nárokuje. Neboť neprokázala, že žalovaný byl v předmětném období tím, kdo byl povinen mít vozidlo pojištěné, a jinak hradit žalovaný příspěvek, nemohla v řízení uspět. Jelikož se rozhodla neúčastnit jednání, nemohl ji soud ani poučit, že neunáší důkazní břemeno a vyzvat, aby doplnila důkazy další. Svou neúčastí se žalobkyně této možnosti a procesní výhody ke své tíži vzdala. Soud tak žalobu v celém rozsahu zamítnul. 7. Podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) by měl nárok na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledků žalovaný, které mu však žádné náklady nevznikly, proto nebyly nikomu přiznány.