13 C 410/2020 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 5. 5. 2020 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, později k výzvě soudu doplněného, učinila žalobkyně dlužné pojistné za období od 1. 7. 2019 do 2. 12. 2019 ve výši 1 240 Kč, resp. jak k výzvě soudu uvedla v odstranění vad žaloby, nikoliv pojistné, ale zápornou kapitálovou hodnotu v této výši, z pojistné smlouvy uzavřené dne 27. 6. 2019 podpisem vyplněného formuláře [číslo] na„ FLEXI životní pojištění“, a dále poplatek 350 Kč spojený s ukončením pojistné smlouvy pro neplacení. Kromě toho nárokovala i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 6. 1. 2020 do 5. 5. 2020 ve výši 53 Kč. 2. K prokázání existence smluvního vztahu pak žalobkyně navrhla listinu, která by mohla být oním formulářem, nicméně sama hovořila při označení důkazu o návrhu na uzavření pojistné smlouvy. V odstranění vad žaloby pak zmínila, odlišně od samotné žaloby, že žalovanému vystavila dne 3. 7. 2019 pojistku na základě nabídky (ta se zde zmiňuje prvně) ze dne 27. 6. 2019, kterou bylo sjednáno tvrzené pojistné. Pojistka sama o sobě je standardní doklad potvrzující uzavření pojistné smlouvy, což ještě samo o sobě původní tvrzení, že obě strany podepsaly smlouvu na vyplněném formuláři, nijak nevyvrací. Po provedení důkazu touto listinou však soud zjistil, že byť jde o formulář, o kterém hovořila žalobkyně v žalobě, nejedná se o formulář podepsaný oběma stranami, kdy připojenými podpisy obou stran, jak bylo tvrzeno, by smlouva byla uzavřena. 3. Naopak, již v záhlaví formuláře je uvedeno, že se jedná skutečně pouze o nabídku, zmíněnou později, na uzavření pojistné smlouvy, ze které pak dále jednoznačně plyne, že jde o nabídku pojistníka, a nikoliv pojistnou smlouvu. Žalobkyně však v žalobě ani v jejím doplnění neměla žádná skutková tvrzení ohledně kontraktačního procesu, tedy jak a do kdy měla být nabídka přijata, aby došlo k uzavření smlouvy, a která by tak mohla být prokazována, neboť tvrdila skutek jinak. Tedy, že k uzavření došlo písemnou formou podpisem vyplněného formuláře, kde si každá strana po jednom paré smlouvy ponechala. 4. Ani z toho, že měla pojistku k nabídce vystavit, se nic bližšího ke kontraktačnímu procesu nepodává, a schází tedy v tomto směru pro věc zcela základní skutková tvrzení, aby mohl být následně prokázán smluvní vztah. Z pojistky pak nevyplývá, že by ji a kdy konkrétně žalovaný také podepsal, tj. že by se jednalo přece jen o podpisy, byť na dvou listinách. Jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohla ani situaci osvětlit a doplnit tvrzení, resp. změnit žalobu ohledně skutku, jak měla tedy být smlouva skutečně uzavřena a pro jiný způsob, než podpis vyplněného formuláře, a doplnit, jak konkrétně mělo být postupováno, pokud šlo jen o nabídku, která následně měla být v nějaké lhůtě druhou stranou přijímána, a jak a kdy k tomu došlo. 5. Další dokazování proto soud již jako nadbytečné ani neprováděl, když s ohledem na zjištění popírající verzi žalobkyně, o kterou žalobu opřela, by na věci nemohly nic změnit, když pro nárokované plnění chybí tvrzený smluvní titul. 6. Podle § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) vyžaduje pojistná smlouva na dobu jednoho roku a více písemnou formu. Žalobkyně tvrdila v žalobě, že tímto způsobem, tj. podpisem formulářové smlouvy oběma stranami, z nichž si každá strana ponechala po jednom, smlouvu uzavřela. Neunesla však břemeno tvrzení v tom směru, že se tak skutečně stalo a tedy neprokázala existenci smluvního vztahu, ze kterého by mohla nárokovat pojistné či cokoliv dalšího. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá ze skutečnosti, že v řízení byla plně úspěšná žalovaná. Ta by tak měla nárok na náhradu nákladů podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), žádné náklady jí však nevznikly.