15 C 416/2020-27 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 1 439 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 24. 4. 2019 do zaplacení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela dvě pojistné smlouvy, a to jednak [číslo] jejímž předmětem bylo škodové pojištění rodinných domů a bytových jednotek (dále jen„ smlouva [číslo]“), a jednak [číslo] jejímž předmětem bylo škodové pojištění Domácnost s asistencí (dále jen„ smlouva [číslo]“). Obě smlouvy byly s počátkem pojištění stanoveným na 19. 12. 2015. Z uzavřených pojistných smluv plynul žalovanému závazek hradit sjednané pojistné ve výši 2 160 Kč ročně ze smlouvy [číslo] ve výši 855 Kč ročně ze smlouvy [číslo]. Svoji povinnost však žalovaný porušil, když neuhradil pojistné ve lhůtě jeho splatnosti. Toto pojistné neuhradil v obou případech ani přes výzvu k úhradě s upozorněním na možnost zániku pojištění v důsledku nezaplacení. Pro nezaplacení pojistného došlo k zániku obou pojištění v případě obou smluv ke dni 23. 4. 2019. Žalované částky představují pojistné za období od 19. 12. 2018 do 23. 4. 2019, a poplatky ve výši 2 × 200 Kč (vycházející z všeobecných obchodních podmínek VPP B 2014/01) za odeslání upomínky s upozorněním na možný zánik pojištění. 2. Lustrací v insolvenčním rejstříku bylo soudem zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne [datum] v [údaj o čase] hodin byl zjištěn úpadek žalovaného a insolvenční soud povolil řešení úpadku oddlužením. S ohledem na skutečnost, že nárok uplatněný touto žalobou je dluhem žalovaného vzniklým po prohlášení úpadku, resp. skončení lhůty k přihlášení pohledávek a jako takový nepodléhá omezení podle § 109 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon), není uvedené insolvenční řízení překážkou pro projednání a rozhodnutí této věci. 3. Ačkoliv žalobkyně souhlasila s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání, považoval soud uvedená tvrzení žalobkyně za zcela nedostatečná – neúplná a neurčitá pro rozhodnutí bez jednání, kdy rovněž nebylo možné rozhodnout toliko na základě dosud předložených důkazů. Z toho důvodu soud žalobkyni vyzval k jejich doplnění a osvětlení nedostatků. Konkrétně žalobkyni vyzval, aby mj. uvedla, z čeho dovozuje, že si účastníci sjednali povinnost k úhradě žalobou uplatněných poplatků, jakým způsobem k jejímu sjednání došlo. Pro případ, že nedojde k odstranění uvedených nedostatků, upozornil, že bude soud nucen nařídit ve věci jednání. 4. Žalobkyně podáním doručeným soudu dne 8. 12. 2020 mj. upřesnila že poplatky za upomínání a vymáhání dlužného pojistného vycházejí z všeobecných obchodních podmínek a aktuálně platného Sazebníku administrativních poplatků (dále jen„ Sazebník“), tj. v daném případě za dvě upomínky k zaplacení pojistného s upozorněním na možný zánik pojistné smlouvy ve výši 200 Kč, přičemž žalovaný podpisem pojistné smlouvy stvrdil, že se seznámil s pojistnými podmínkami, a to jak s všeobecnými, tak i se zvláštními a dodatkovými, tedy i se Sazebníkem, a podpisem na smlouvě žalovaný vyjádřil vůli být těmito podmínkami vázán. 5. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 6. V souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), kdy žalovanému bylo předvolání k jednání řádně doručeno a žalovaný se následně k jednání nedostavil, ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak věc projednal a rozhodl bez přítomnosti obou stran a vycházel toliko z obsahu spisu a provedených důkazů. 7. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: mezi žalobkyní jakožto právnickou osobou oprávněnou k provozování pojišťovací činnosti a žalovaným byly dne 18. 12. 2015 uzavřeny dvě pojistné smlouvy s počátkem pojištění od 19. 12. 2015, jejichž předmětem bylo pojištění domácnosti s asistencí a pojištění bydlení s asistencí na adrese [adresa]. Z uvedených smluv byl žalovaný zavázán hradit sjednané pojistné ve výši 2 160 Kč ročně, resp. ve výši 855 Kč ročně. Žalovaný však žalobkyni v obou případech neuhradil pojistné splatné dne 19. 12. 2018. K jeho úhradě byl vyzván upomínkou, v níž byl upozorněn na možnost zániku pojištění po marném uplynutí lhůty k zaplacení. Pro nezaplacení dlužného pojistného pak pojistné smlouvy ke dni 23. 4. 2019 zanikly, přičemž žalovaný dluží na pojistném v součtu částku 1 039 Kč. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Dle § 2758 odst. 2 o. z. není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. Podle § 2782 odst. 1 o. z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2804 o. z. upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. 9. Po právní stránce byly v souladu s výše citovanými ustanoveními uzavřeny smlouvy o pojištění, ze kterých žalovanému plynul závazek hradit sjednané pojistné. Z důvodu neplacení pojistného pak v souladu s ustanovením § 2804 o. z., smlouvy zanikly dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené žalobkyní v upomínce. Za dobu do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění zaniklo, má žalobkyně právo požadovat sjednané pojistné. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni dluh uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně této částky důvodnou a uložil žalovanému povinnost k její úhradě. 10. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 118 odst. 1 o. s. ř.; ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř.; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. 11. Vzhledem k neodstranění nedostatků, když ani přes písemnou výzvu soudu nebyly předloženy důkazy o sjednání žalobou uplatněných poplatků, bylo nutné ve věci nařídit jednání s tím, že soud byl připraven postupovat podle § 118a odst. 3 o. s. ř., tedy při tomto jednání vyzvat žalobkyni, aby k prokázání tvrzených skutečností navrhla a předložila potřebné důkazy. Žalobkyně se však k tomuto jednání nedostavila, pročež se sama ze své vůle zbavila možnosti být při jednání poučena o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu § 118a o. s. ř, které vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Ustanovení § 118a o. s. ř. totiž upravuje poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, znemožnil tím soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015). Lze tedy uzavřít, že k jednání se žalobkyně nedostavila, a proto soudu znemožnila postup předpokládaný v ust. § 118a o. s. ř V tomto případě tedy nemohlo být žalobkyni dáno poučení směřující k předložení důkazů potřebných k prokázán