15 C 489/2020-30 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 3 196 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 11. 2019 do 28. 5. 2020 kapitalizovaným částkou 181 Kč. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela dne 15. 4. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem byl pojistný produkt„ [anonymizována tři slova]“ Z uzavřené pojistné smlouvy plynul žalovanému závazek hradit sjednané pojistné. Pro nezaplacení prvního pojistného došlo k zániku pojištění ke dni 1. 10. 2019. Žalovaná částka představuje pojistné za období od 1. 5. 2019 do 1. 10. 2019, resp. zápornou kapitálovou hodnotu, neboť se jedná o postup, který je pro žalovaného výhodnější a poplatek za předčasné ukončení smlouvy ve výši 350 Kč. 2. Ačkoliv žalobkyně souhlasila s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání, považoval soud uvedená tvrzení žalobkyně za zcela nedostatečná – neúplná a neurčitá pro rozhodnutí bez jednání, kdy rovněž nebylo možné rozhodnout toliko na základě dosud předložených důkazů. Z toho důvodu soud žalobkyni vyzval k jejich doplnění a osvětlení nedostatků. Konkrétně žalobkyni vyzval, aby určila, jakou výši z žalobou uplatněné částky tvoří neuhrazené pojistné a jak žalobkyně dospěla k výpočtu dlužného pojistného, kdy konkrétně a jakým způsobem došlo k uzavření pojistné smlouvy. Pokud jsou součástí žalobou uplatněné částky poplatky, z čeho žalobkyně dovozuje, že si účastníci sjednali povinnost k úhradě poplatků a co je jejich předmětem, kdy konkrétně a jakým způsobem byl žalovaný se sazebníkem takových poplatků seznámen, a dále pak pokud jsou součástí uplatněného úroku z prodlení úroky z neuhrazených poplatků, žalobkyně je povinna uvést, z čeho dovozuje svůj požadavek na úrok z prodlení z takových poplatků nebo z nákladů na upomínání. 3. Žalobkyně podáním doručeným soudu dne 13. 1. 2021 mj. uvedla, že žalobkyně žalovanému vystavila dne 17. 4. 2019 Pojistku - [anonymizována tři slova] [číslo] [tel. číslo] jako potvrzení o uzavření pojistné smlouvy, kterou bylo sjednáno měsíční pojistné v částce 856 Kč. Pojistná smlouva následně zanikla ke dni 1. 10. 2019, a to pro neplacení sjednaného pojistného. Žalovaný neuhradil pojistné ani za první pojistné období od 1. 5. 2019, a to ani po upomínkách k úhradě. Žalobou uplatněnou pohledávku žalobkyně, představuje částka odpovídající záporné kapitálové hodnotě v částce 2 846 Kč a dále pak poplatek ve výši 350 Kč. Žalobkyně v případech, kdy dochází k zániku pojištění pro neplacení pojistného, tento poplatek vyúčtuje v souladu s Všeobecnými pojistnými podmínkami a Přehledem poplatků a parametrů produktu. Jedná se o poplatek stanovující paušální výši náhrad spojených se zánikem pojištění – zejména se jedná o náklady na poštovné, zavedení údajů do systému a další úkony. Podpisem pojistné smlouvy přitom žalovaný stvrdil, že se seznámil i s pojistnými podmínkami, a to jak všeobecnými, tak i případně zvláštními a dodatkovými. K pojistným podmínkám se váže i sazebník za různé úkony. 4. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 5. V souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), kdy žalovanému bylo předvolání k jednání řádně doručeno a žalovaný se následně k jednání nedostavil, ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak věc projednal a rozhodl bez přítomnosti obou stran a vycházel toliko z obsahu spisu a provedených důkazů. 6. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: mezi žalobkyní jakožto právnickou osobou oprávněnou k provozování pojišťovací činnosti a žalovaným byla dne 15. 4. 2019 uzavřena pojistná smlouva [číslo] s počátkem pojištění od 1. 5. 2019, jejímž předmětem byl pojistný produkt„ FLEXI životní pojištění.“ Z uvedené smlouvy byl žalovaný zavázán hradit sjednané pojistné ve výši 856 Kč měsíčně. Žalovaný však žalobkyni neuhradil pojistné ve lhůtě jeho splatnosti. K jeho úhradě byl vyzván upomínkou, v níž byl upozorněn na možnost zániku pojištění po marném uplynutí lhůty k zaplacení. Pro nezaplacení dlužného pojistného pak pojistná smlouva ke dni 1. 10. 2019 zanikla, přičemž žalovaný dluží žalobkyni částku 2 846 Kč odpovídající záporné kapitálové hodnotě. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2782 odst. 1 o. z., pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 o. z., není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Dle odst. 2 jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Podle § 2804 o. z., upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. 8. Po právní stránce byla v souladu s výše citovanými ustanoveními uzavřena pojistná smlouva, ze které žalovanému plynul závazek hradit sjednané pojistné. Z důvodu neplacení pojistného pak v souladu s ustanovením § 2804 o. z., smlouva zanikla dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené žalobkyní v upomínce. Za dobu do konce trvání pojistné smlouvy, má žalobkyně právo požadovat sjednané pojistné. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni dluh uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně této částky důvodnou a uložil žalovanému povinnost k její úhradě. 9. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 118 odst. 1 o.s.ř.; ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle § 118a odst. 3 o.s.ř.; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. 10. Vzhledem k neodstranění nedostatků, když ani přes písemnou výzvu soudu nebyly předloženy důkazy o sjednání žalobou uplatněných poplatků, bylo nutné ve věci nařídit jednání s tím, že soud byl připraven postupovat podle § 118a odst. 3 o.s.ř., tedy při tomto jednání vyzvat žalobkyni, aby k prokázání tvrzeních skutečností navrhla a předložila potřebné důkazy. Žalobkyně se však k tomuto jednání nedostavila, pročež se sama ze své vůle zbavila možnosti být při jednání poučena o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu § 118a o.s.ř., které vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Ustanovení § 118a o. s. ř. totiž upravuje poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, znemožnil tím soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015). Lze tedy uzavřít, že k jednání se žalobkyně nedostavila, a proto soudu znemožnila postup předpokládaný v ust. § 118a o.s.ř. V tomto případě tedy nemohlo být žalobkyni dáno poučení směřující k předložení důkazů potřebných k prokázání svých skutkových tvrzení, neboť žalobkyně se svojí procesní nečinností práva na poskytnutí těchto poučení zbavila. Za této situace není soud povinen, ba ani oprávněn poskytnout žalob